České armádě chybějí piloti
Než vojsko vychová nové letce, hodlá si vytvořit zásobu záložníků. Takový plán však vyvolává i kritiku
PRAHA Od slavných dob meziválečného leteckého průmyslu v Československu platí okřídlené heslo – vzduch je naše moře. Beze zbytku ho potvrdili hrdinní čeští letci, kteří v druhé světové válce pomohli ubránit Británii před nacistickou luftwaffe. Máme-li se držet stejné metafory, chybí armádě v posledních letech to nejdůležitější – námořníci. Vojsko zoufale shání piloty, palubní personál i řídící letového provozu.
„V současné době jsou tabulková místa pilotů (vojáků z povolání) naplněna přibližně na osmdesát procent, nejvíc volných míst je u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou,“popsal pro LN Tomáš Maruščák z tiskového odboru generálního štábu.
Jednou z příčin podstavu je fakt, že mladých absolventů pilotního směru Univerzity obrany přichází málo. V uplynulých letech jich byly v ročníku vždy jen jednotlivé „kusy“. Až loni na podzim se poprvé po delší době přihlásil vyšší počet zájemců o létání s armádními křídly. Než však projdou sítem náročného výcviku, uplyne dlouhá doba, kterou armáda potřebuje překlenout. Nejvyšší velení by proto rádo vytvořilo zásobu záložníků schopných létat. A také – bude-li to možné – chce ulovit schopné piloty z civilní sféry.
V roli druhých pilotů
Letce záložníky potřebují na základnách v Čáslavi, Náměšti nad Oslavou a v pražských Kbelích. Na každé k trochu jinému účelu. V Náměšti je poptávka po bývalých pilotech transportních vrtulníků Mi-171. Ti by po odchodu do zálohy neveleli vlastnímu stroji, vypomáhali by však na pozici druhého pilota. Stejnou roli mají armádní rezervisté plnit u helikoptér Mi-17 na 24. základně dopravního letectva v Kbelích – a to konkrétně přímo pod leteckou záchrankou či u pátrací služby SAR.
Vojenské letiště na severním okraji Prahy poptává nejen vrtulníkáře. „Existuje také možnost přijmout do jednotky aktivní zálohy pilota, který létá v civilních aerolinkách na letounu Airbus. Mohl by pak být zařazen na pozici druhého pilota vojenského letounu A-319,“popsal Maruščák. Armádními airbusy létají kupříkladu vojáci do misí, využívají se i k zahraničním cestám členů vlády.
Zálohy při základně v Čáslavi mají tvořit piloti stíhacích gripenů. „Jejich zkušenosti by se aktivně využívaly v Taktickém simulačním centru v Pardubicích.
Mohli by tak působit v roli protivníka či spojence při leteckém výcviku v simulačním centru,“přiblížil mluvčí generálního štábu.
O poptávané pozice se dle armády mohou ucházet pouze bývalí vojenští letci či aktivní piloti ze soukromého sektoru. Kdo chce být veden jako letec u aktivních záloh, musí mít platný pilotní průkaz na daný typ létajícího stroje.
Marné „valení hodin“
Co se týče lanaření pilotů z civilu na pozice armádních letců, sází generální štáb na prestiž profesí u vojenského letectva. Platy závisejí na dosažené hodnosti – základní platový tarif poručíka činí přes 39 tisíc korun, u kapitána přesahuje 51 tisíc. K tomu vojsko vyplácí různé příplatky, včetně příspěvku na bydlení. Pobídkou pro zájemce je i náborový příspěvek, který může dosáhnout až 135 tisíc korun.
Iniciativa generálního štábu se ale některým ze zkušených „vzduchoplavců“nelíbí. Na facebookové stránce sdružující piloty vrtulníků sklidila poměrně ostrou kritiku. Nejvyšší armádní velení podle nich příliš nových duší nepřivábí.
„Nejsou piloti na plný úvazek, tak zkusíme záložáky, abychom do nich valili hodiny, a pak z nich nic nebylo,“píše kupříkladu uživatel pod jménem Phil Woddrtank.
Podobně se vyjádřili letci, jež redakce LN napřímo oslovila. „Kdo má stabilní zaměstnání, do armády nepůjde. Zvlášť pokud by do ní měli jít třeba jen na překlenovací období dvou let,“míní někdejší palubní technik u vrtulníkového letectva Jiří Kohout. Pochybuje také o efektivitě zvolené strategie, jestliže sází na piloty, kteří po odchodu do civilu intenzivně nelétají. „Ti lidé budou potřebovat půl roku, než se zase dostanou do plné vylétanosti. Bude to stát balík peněz, které investujete do člověka, jenž třeba za dva roky zase odejde. Když se nad tím zamyslíte hlouběji, pochopíte, v jak velkých problémech armáda je, když jde do takového řešení,“řekl LN Kohout.
Naopak Ján Hronec se v diskusi na Facebooku zastává myšlenky na využití bývalých vojenských letců v armádních rezervách. „Kdyby nastavili nějaké rozumné podmínky a udělali trochu lepší informační kampaň, našlo by se pilotů do aktivních záloh dost. Nejenom mladých kluků, ale i zkušených – bývalých vojáků,“navrhl v příspěvku na sociální síti.
Historie vrací úder
Piloti oslovení LN se vesměs shodují, že nedostatek letců má hlubší kořeny. „Je to výsledek špatné personální práce, která se táhla delší dobu. Lidé z armády odcházeli a nikdo se jich neptal proč. Teď se nám to vrací,“popsal pod podmínkou zachování anonymity jeden z bývalých armádních pilotů, který to během své kariéry dotáhl až na post velitele letky.
Drhne i přísun mladých nadějí z Univerzity obrany. V posledních letech se v ročníku pravidelně sešlo jen okolo pěti šesti zájemců o létání za kniplem některého z vojenských strojů, ať již šlo o vrtulníky, dopravní letadla, či stíhačky. To se poprvé změnilo v loni započatém běhu, v němž registrují téměř dvě desítky studentů pilotního směru. Je to dáno proměnou vzdělávání letců pro armádu. Dříve totiž v prvních letech studia nevěděli, jestli po jeho skončení řady vojenských pilotů skutečně rozšíří.
„Stávající posluchači Univerzity obrany nastoupili od nově akreditovaného studijního programu. Od prvního ročníku jsou zařazeni do studijního oboru pilot a vědí, že když úspěšně dostudují, jejich kariéra bude pokračovat na jedné ze základen vzdušných sil,“vysvětlil za generální štáb Maruščák.
Aby letec musel mít vysokou školu, to ve světě není zrovna běžná praxe. V Česku je to naopak. Přitom i to může některé zájemce o profesi pilota v armádě odradit. „Je to víceméně naše specifikum,“řekl LN Miroslav Pechát, bývalý kapitán vojenského vrtulníku. Ve Velké Británii podle něj na helikoptérách létají seržanti, kteří armádní univerzitu absolvovat nemusejí. Bez vysoké školy by podle něj klidně mohli působit navigátoři či střelci, kteří neusilují o roli kapitána vlastního letounu. S ním souhlasí i Kohout. „V době, kdy se požadavek na vysokoškolské vzdělání zaváděl, odešlo hodně zkušených pilotů. Nechtěli si už školy dodělávat, přitom byli často v nejlepším věku, měli obrovskou erudici a létali jako mistři,“popsal někdejší palubní technik.