Dobude Šlachta znovu Strakovku?
Politika není jen policejní práce jinými prostředky
Vstup do politiky je už to jediné, co Robertovi Šlachtovi zbývá. Poté, co se nestal ani policejním prezidentem, ani ministrem vnitra, přemýšlí o tom, že by byl premiérem. Ostatně, každý, kdo se vydá do vrcholné politiky, touží po téhle metě a kdo ne, lže nebo je směšný pokrytec.
Startovní pozice plukovníka Šlachty by nebyla špatná, na protikorupční vlně už se v téhle republice do parlamentu svezlo dost stran počínaje Věcmi veřejnými až po Piráty. V tomto punktu je pozice pana Šlachty skvělá. Je veřejně známou osobou a jako bývalý policista, který zlikvidoval svým zásahem z 12. června 2013 vládu Petra Nečase, má množství příznivců. Pan Šlachta má předpoklady pro politiku, sebepropagaci zvládá bravurně a není rozhodně hloupý, jak se veřejnosti snaží vsugerovat expremiér Nečas. Na Šlachtův politický projekt se jistě sejdou peníze. Přinejmenším podnikatelů, kteří mu pošlou kulatou sumičku i se seznamem „korupčníků“, které chtějí dostat „do tepláků“, bude dost.
Takže obdoby pirátského autobusu s portréty těch, kdo si „zaslouží“zavřít, se možná dočkáme. Ale co dál? Politika se přece nesestává pouze z odposlouchávání a zatýkání. Robert Šlachta je v tomto směru velkou neznámou. Nemáme ponětí o jeho názorech na svět, jeho orientaci, netušíme, zda má přehled v otázkách sociálních, ekonomických či zahraničněpolitických. Cosi tušíme o jeho představě o občanských svobodách a pravomocech policie, ale ty, upřímně řečeno, spoustu lidí děsí. Kdybychom měli shrnout policejní krédo pana plukovníka, můžeme využít parafrází proslulého výroku z křížové výpravy proti albigenským: Zavřete je všechny, soud už si je přebere. Taktéž víme, že stane-li se Šlachtova pře osobní, nezná míru. Vzpomeňme na policejní záznam, který nechal odvysílat v pořadu Václav Moravec a za který mu nejprve byla udělena pokuta, již pak v roce 2017 soud zrušil. De facto z politických důvodů, neb soudce konstatoval: „Ztráta důvěry v policii (a tedy potrestání Šlachty) by mohla mít dalekosáhlé důsledky pro fungování státu…“Zveřejnění záznamu mělo být pomstou Petru Nečasovi, který se v roli obžalovaného hájil, možná nepravdivě, ale to mu zákon dovoluje. Policistům naopak zákon šikanu zakazuje.
Šlachtu nečeká snadný úkol, jako bojovníci proti korupci tu už vystupují hnutí ANO, Piráti i firma Tomia Okamury. Ti všichni obsluhují svou klientelu seč mohou a vládne zde ostrý konkurenční boj. Kromě kverulantů, kteří podporují bezhlavé zatýkání, by tu nový Šlachtův politický subjekt neměl nikoho jistého. Zatímco policejní práce má svá pravidla a jasnou hierarchii, kde nadřízený úkoluje podřízeného a oba by se měli pohybovat v mantinelech daných pravidel, politika je daleko volnější. Hrají v ní roli osobní sympatie, umění přesvědčit či okouzlit voliče a také schopnost uzavírat kompromisní dohody. Ačkoli to dnes hlavně fanatici neradí slyší, bez kompromisů není demokracie. Kým by mohl být Robert Šlachta v politice, nevíme, třeba všechny příjemně překvapí svými nápady.
Jedno ale poznáme rychle. Zda se Šlachta dokáže ovládnout a s někým spolupracovat jen na bázi vzájemné důvěry, a nikoli vztahu nadřízený–podřízený. Pokud ne, zůstane zase sám.
Na Šlachtův politický projekt se jistě sejdou peníze. Přinejmenším podnikatelů, kteří mu pošlou kulatou sumičku i se seznamem „korupčníků“, jež chtějí dostat „do tepláků“, bude dost.