Nil rozdělil Afriku a Arábii
Otázka etiopské přehrady rezonuje na třech kontinentech
Voda se stává novou strategickou surovinou. Zvláště, když je nějaká země závislá fakticky pouze na jednom jejím zdroji. Jako je to například v Egyptě, kde drtivá většina obyvatel žije v blízkosti řeky Nil. A vzhledem k neustálému růstu obyvatel, změně klimatu a minimu srážek se závislost Egypta na Nilu bude ještě zvětšovat.
Jenže vody bude ubývat. V neposlední řadě kvůli stavbě gigantické přehrady na území Etiopie na horním toku Nilu. A to pochopitelně vyvolává spory. Nikoliv ovšem jen mezi Egyptem a Etiopií, ale dokonce i mezi zeměmi, které se považují za „více africké“, a zeměmi, které se považují za „více arabské“, byť třeba leží v Africe.
Mezi dvěma giganty
Symbolicky je stavba etiopské přehrady na Nilu tak zásadní věc, že od ní Addis Abeba neustoupí za žádných okolností a ani egyptské hrozby ozbrojeným zásahem s tím nic neudělají. Přehrada velké etiopské obnovy, jak se oficiálně jmenuje, stojí na Modrém Nilu, kterým protéká 85 % veškeré nilské vody. Z Etiopie pokračuje do Súdánu a Egypt je až poslední v řadě.
Egyptské právo veta na vodohospodářské stavby na horním Nilu dlouho chránily dohody, vyjednané ještě za koloniálního dohledu Britů, a také slabost ostatních deseti zemí v povodí všech ramen Nilu. Etiopie však podle těchto pravidel už nechce hrát.
Projekt je totiž víc než jen velká stavba, je symbolickým krokem k definitivnímu vybřednutí Etiopie z chudoby, zaostalosti a nestability. Po svém dokončení vytvoří jezero dlouhé 250 kilometrů a bude vyrábět 6000 MW elektřiny, více než celá dosavadní produkce všech etiopských elektráren dohromady. Dvě třetiny Etiopanů zatím ani připojeni na síť nejsou.
Etiopané začali stavět v roce 2011, kdy už byl Egypt zaměstnaný svými vnitřními problémy. Ovšem už sklonek Mubárakovy éry byl poznamenán stále viditelnější neschopností Egypta prosadit svou vůli proti ostatním zemím v povodí Nilu, což přispělo ke ztrátě respektu vůči režimu.
Vztahy mezi oběma gigantickými státy, Egyptem a Etiopií – oba mají přes 100 milionů obyvatel – se tedy neustále zhoršovaly. V roce 2018 byl například nalezen hlavní inženýr stavby s prostřelenou hlavou. Závěr vyšetřování zněl sebevražda, ale dlouho kolovalo tvrzení, že byl zavražděn. Už před tím z Etiopie zaznělo obvinění, že na stavbě působí sabotéři, a mluví se o nebezpečí války. Egypt ovšem ví, že už nemůže zabránit stavbě, teď jde hlavně o tempo napouštění přehrady.
Egyptský ministr vodních zdrojů Mohamed Abdel Aty tvrdí, že jeho země čelí akutnímu nebezpečí. Při snížení průtoku o 2 % by egyptští producenti přišli o 200 tisíc akrů půdy, přičemž jeden akr uživí jednu rodinu. Podle modelu Al-Džazíry by napuštění celé kapacity znamenalo během pěti let znehodnocení poloviny egyptské úrodné půdy, při desetiletém období by to byl skoro pětinový úbytek. Odborníci ze subsaharské Afriky dodávají, že by nejvíce postižené byly pozemky a farmy, které jsou nějak spojeny s egyptskou armádou.
Amerika, Arábie, Afrika
Povodí Nilu zahrnuje jedenáct států s 280 miliony obyvateli. Tato z podstaty mezinárodní otázka se dále internacionalizuje. Egypt vloni požádal
Spojené státy, aby zprostředkovaly jednání s Etiopií a Súdánem. Z lednového setkání vzešla neurčitá dohoda, další kolo už se neuskutečnilo.
Etiopané by nejraději napouštěli co nejrychleji a co nejdříve vyráběli energii i na vývoz. Cyklus by se uzavřel během příštích šesti let. Egypt žádá až jedenadvacetiletou lhůtu. Zatím to vypadá, že napouštět se bude jen v deštivých obdobích, ale konkrétní termíny chybějí, protože Etiopie označila rozhovory za nevyvážené, Američané prý straní svému egyptskému klientovi.
Podobné mínění zaznívá i z dalších subsaharských zemí, a také výčitka, že Egypťané vtažením USA dali najevo nevhodnou nedůvěru vůči panafrickým institucím. Etiopský premiér Abiy Ahmed se obrátil s žádostí o podporu na jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosu, zatímco za Egyptem stojí Liga arabských států. Otázka nilské vody tedy vrazila klín mezi africké a arabské země, které ovšem zároveň často leží v Africe.
Proegyptské stanovisko Ligy podpořili téměř všichni její členové, ovšem s výjimkou Súdánu. Ten se totiž postavil na etiopskou stranu. Přehrada, která stojí u jeho hranic, je pro něj výhodná, bude dostávat elektřinu a rozdíl hladiny v období sucha a dešťů se díky ní sníží z osmi na dva metry. To zachrání mnoho životů a umožní spustit nové zavlažovací projekty.
Poté, co se Súdán rozpadl, ztratil většinu ropných zdrojů a vládne v něm nový režim, změnily se i jeho priority a místo bezradného Egypta dal přednost optimistické Etiopii. Ostatně, Etiopie dnes nedělá nic jiného než Egypt v 60. letech, když svou hrdost a zářnou budoucnost viděl v Asuánské přehradě na Nilu.
Z Etiopie zaznělo obvinění, že na stavbě působí sabotéři, a mluví se o nebezpečí války