Italské ekonomice pomohou jen reformy
Evropská unie připravuje záchranný plán. Ponechme stranou jeho velikost – asi procento HDP, navíc oproti evropskému rozpočtu, který činí okolo procenta HDP. Většina těchto peněz se bude vracet do členských zemí, které budou za dluhopisy ručit. Disproporční část peněz má ale putovat do Itálie a Španělska – nejvíce postižených pandemií.
Solidarita je správná, ale otázkou je, na co Itálie peníze použije. Další úvěry nechce. K dorovnání problémů s likviditou slouží program Evropské centrální banky (ECB). Důchody jsou v Itálii vyšší než v nových členských zemích. Nezaměstnanost byla vysoká už před krizí. Itálie již schválila plán přispět každému na nové kolo. Jak by se mělo pomoci italské ekonomice zasažené koronavirem?
Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost
Tomáš Pfeiler: Dlouhodobé problémy
Reálný italský HDP se po propadu v prvním čtvrtletí ocitl na úrovni roku 2000. Odhadovaný vývoj za druhé čtvrtletí signalizuje, že se ekonomický výstup smrskne až k hodnotám roku 1995. Koronavirová pandemie uštědřila apeninské zemi tvrdou ránu. Itálie se však potýká s dlouhodobými problémy. Současná krize spíše odhaluje všudypřítomné vnitřní nerovnováhy a zranitelnost třetí největší ekonomiky eurozóny.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Itálie již obdržela dostatečnou pomoc k odvrácení počátečního šoku. Nový protipandemický program umožňuje Evropské centrální bance odchýlit se v nákupech dluhopisů od takzvaného kapitálového klíče. Co to v praxi znamená? Většina nákupního programu ECB může směřovat do dluhopisů států evropské periferie.
Výnos desetiletého italského vládního bondu nyní dosahuje 1,6 procenta. To není úroveň, kterou by si většina investorů spojila se zemí, jejíž ekonomika balancuje na hraně kolapsu. Itálie má díky ECB zajištěný přístup k levnému financování a v dohledné době jí nehrozí platební neschopnost.
Zájem investorů o italské vládní papíry souvisí i s debatami o evropském záchranném fondu. Značná část z navrhovaných 500 miliard eur ve formě grantů poputuje do Itálie. Zatím sice není jisté, zda bude tento fond schválen, ale nabízí se otázka, nakolik by pomohl odstranit hlavní problémy apeninské ekonomiky – nepružný pracovní trh a převahu podinvestovaných malých a středních podniků, což vede k dlouhodobému poklesu produktivity.
Granty se mohou ukázat kontraproduktivní. Krátkodobě ekonomice poskytnou určitou úlevu, ale v delším horizontu mohou zbrzdit nezbytné reformy.
TOMÁŠ PFEILER portfolio manažer společnosti Cyrrus
Dominik Stroukal: Chtějme záruky
Možná jsem staromódní, ale Italové by si měli především pomoci sami. Italská vláda může financovat díru v rozpočtu státními dluhopisy, navíc s uměle nízkými úroky díky pomoci Evropské centrální banky. Dobrovolné pomoci nikdo nebrání. Pokud máme pocit, že jsme se vypořádali s krizí dobře, a chceme pomoci Itálii, které se to příliš nepodařilo, přičemž z velké části nikoli vlastní vinou, pak jí lze nabídnout jakoukoliv pomoc a bylo by to i slušné. Ale chtějme po ní reformy.
Nezapomínejme, že Itálie je až šestou nejzasaženější zemí – je před ní například Belgie a Španělsko. Belgie má o padesát procent vyšší počet úmrtí na obyvatele než Itálie. Jakákoliv pomoc obhajitelná Itálii by měla plynout i do Belgie. Že to za celý letošní rok ekonomicky dopadne na Itálii či Španělsko víc, je jen jejich zásluha, protože svou politikou se dostaly na pokraj bankrotu. (Ani Belgie však není ukázkově rozpočtově odpovědná.)
Jsou to naši přátelé, proto bychom nemuseli být tvrdí, ale chtějme záruky. Ať například v každém následujícím roce s pozitivním růstem HDP snižují své zadlužení či výrazně reformují veřejné finance. Prostoru mají spoustu. Půjčili byste kolegovi z práce, kterého máte rádi, ale víte, že všechno večer propije? Nikdo by vám neměl za zlé, pokud byste odmítli. A pokud byste neodmítli, nesnažili byste se o záruku, že peníze utratí tak, jak má? DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen
Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.
Martin Pánek: Půjčky, nikoli dary
Itálii by nejvíce pomohlo, kdyby opustila euro a vrátila se k liře s plovoucím kurzem. Ta by se teď znehodnocovala, což by učinilo italské exporty levnější, proto by Italové mohli prodávat více zboží i služeb (včetně turismu do Itálie), což by jejich ekonomice velmi pomohlo. Italská ekonomika v uplynulých třiceti letech nevykazovala prakticky žádný růst. Tento celkový promarněný růst je v podstatě hospodářská katastrofa. To nemůže dopadnout dobře.
Italové mají také ve státním majetku velké společnosti a velké zásoby zlata, jejichž prodejem mohou sanovat lecjakou nepříjemnost. Proti půjčkám Itálii v těchto výjimečných podmínkách vcelku nic nemám, ale musí jít o půjčky, nikoli o dary, a měly by je doprovázet reformy veřejných financí, aby se zvedl hospodářský růst a snížila nezaměstnanost.
MARTIN PÁNEK ředitel Liberálního institutu
Ať Italové například v každém následujícím roce s pozitivním růstem HDP snižují své zadlužení či výrazně reformují veřejné finance. Prostoru mají spoustu.
Debaty Jana Macháčka najdete na Českápozice.lidovky.cz