Svěřenské fondy a vlády ČSSD
Kdo 2. června sledoval pořad Události, komentáře, mohl zaznamenat výrok poslankyně Kateřiny Valachové, posléze opakovaně vysílaný. Prohlásila: „Podotýkám, že svěřenské fondy tady vymyslely pravicové vlády před námi, a jako právnička to kritizuji od samého prvopočátku.“Řekl bych, že se to hodí uvést na pravou míru.
O tom, jak bude vypadat návrh zákona, rozhodují politici. Finálně to je vláda. U významnějších zákonů a velkých kodexů má vláda konečné slovo už při formulaci zadání. Říká se tomu věcný záměr zákona. Ten v případě občanského zákoníku vznikal v odborných diskusích na ministerstvu spravedlnosti po většinu roku 2000. Ministerstvo tehdy vedl Otakar Motejl, poté Pavel Rychetský.
V návrhu věcného záměru zákona bylo mj. napsáno: „... bude uvážena vhodnost zvláštní a autonomní úpravy typu tak řečeného trustu (svěřenské správy, svěřenství), vybudovaného na těch zásadách, že svěřenský správce pečuje se zvláštní odpovědností o společný majetek osob oprávněných z trustu (spoluvlastníků, beneficientů) k jejich ekonomickému prospěchu.“Z formulace je zřejmá jistá zdrženlivost k námětu vzešlému z jedné z odborných komisí.
Takto byl materiál předložen a projednán Legislativní radou vlády. Na jejím zasedání 5. dubna 2001 potřebnost úpravy tohoto institutu výrazně podpořila profesorka Pelikánová s tím, „že obecně se ta instituce na evropském kontinentu prosazuje a je třeba tomu přát a dát obecný základ“– a právě québeckou úpravu doporučila jako vzor k převzetí.
Stalo se tak za levicových vlád Dva týdny nato schválila věcný záměr zákoníku vláda s tím, že je nutné do zákona zapracovat připomínky její legislativní rady. Podle
této instrukce se na ministerstvu spravedlnosti postupovalo dalších deset let.
Jistě je zřejmé, že svěřenské fondy vznikly díky rozumné, ekonomicky předvídavé úvaze tehdejší exekutivy vedené jednobarevnou vládou ČSSD Miloše Zemana. Hospodářský efekt je dnes již zřejmý – i proto, že ve střední Evropě byl náš stát první, který svěřenské fondy zavedl.
Nezaznamenal jsem, že na tomto prvopočátku vystoupila Kateřina Valachová s nějakou kritikou. Měla na jaře 2001 ostatně jiné starosti v průběhu závěrečné etapy svého právnického studia na Masarykově univerzitě.
Lze dodat, že tyto fondy nejsou svěřenecké, protože se svěřenci nemají nic společného. Jsou svěřenské, neboť jejich podstatou je svěřenství, tedy svěření majetku určitému účelu. Jejich zavedení do našeho práva pravicové vlády skutečně nevymyslely. S respektem však přistoupily k tomu, co pracně vznikalo za vlád vedených čtyřmi sociálnědemokratickými premiéry.