Stát chce do škol více místních potravin

Ministr zemědělství navrhne, aby veřejné instituce upřednostňovaly lokální či regionální suroviny

PRAHA Děti z brněnské základní školy Gajdošova si zítra pochutnají na jáhlové polévce se zeleninou a krůtím mase na paprice s těstovinami. Jídelna běžně pracuje se surovinami, o jakých devadesátkové děti ani nesnily. Co víc, jídelna dává přednost regionálním potravinám a surovinám z Česka. Škola objednává ovoce a mošty ze sadů Střílky kousek od Brna, králičí maso z farmy Litovany, bio mléko z Kunína.

Ve využívání toho, co vyrostlo za humny, je ZŠ Gajdošova pořád spíše výjimkou. Změnit by to měla novela zákona o potravinách, která je nyní ve sněmovně. Ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) navrhne, aby veřejné instituce preferovaly potraviny místní či regionální provenience, a stát tak šel příkladem.

„Státní instituce by měly přednostně nakupovat do nemocnic, škol nebo školek od lokálních či regionálních výrobců, respektive od těch, kteří mají certifikát kvality Klasa, označení Regionální potravina, značku Česká cechovní norma nebo kteří mají evropské značení garance kvality. Podobně to mají upravené v zákonech i v jiných zemích,“řekl LN Toman.

Pokud by na místním trhu školy či nemocnice nesehnaly všechno, co potřebují, mohly by objednat i zboží odjinud.

Tomana k akci motivoval kontroverzní návrh skupiny poslanců, aby řetězce měly na pultech až 85 procent českého zboží. Ministr

jej sice podporuje, předloha ale v rámci sněmovního kolečka patrně ještě dozná změn, protože má řadu odpůrců.

Tomanův návrh je v souladu s linií, kterou nyní razí i dotuje EU. Spočívá v podpoře místních podnikatelů, aby nebyl starý kontinent tolik závislý na dovozech. Navíc jde o „zelené“opatření.

Evropskou podporu krátkých dodavatelských řetězců umocnila koronavirová krize, která pomohla ukázat, jak moc je kontinent nesoběstačný. Čína stojí za více než čtvrtinou globální výroby a je také hlavním dovozcem zboží do sedmadvacítky. Kvůli covidu-19 zastavila v lednu a únoru výrobu, což se projevilo na dodávkách do celého světa.

Tím vším hodlá nyní také argumentovat Toman, který zároveň chce, aby Evropská komise předpis notifikovala, tedy aby posvětila, že není v rozporu s unijními pravidly. Zákon proto bude pracovat s formulací místní, lokální nebo regionální potraviny, protože případná specifikace, že jde o zboží české, by v Evropě mohla narazit jako diskriminační.

Opatření bude mít podle Tomana menší dopad na životní prostředí – zboží nebude cestovat za devatero hor a devatero řek, bude lokální, tím pádem i s nižší uhlíkovou stopou.

Preferování českých potravin veřejnými institucemi by zároveň znamenalo, že je musí být odkud brát. Stát už nějakou dobu podporuje pěstování plodin na jídlo namísto těch technických, například pro výrobu biopaliv. Přispívat chce na takové plodiny i nadále, na což dává miliardy ročně, přidávat na podobné dotační tituly zamýšlí i Evropa, což se nepochybně projeví také v nové společné zemědělské politice EU.

Cíleně stát podpoří pěstování ovoce, zeleniny, chmele, vinné révy a brambor. Právě tyto plodiny mají v Česku tradici, zároveň jich ale nyní nepěstujeme tolik, aby to pokrylo tuzemskou poptávku. Plus je v tom, že to pomůže krajině – tím, že bude rozmanitější, bude také odolnější.

Na dětech nešetřme

Tomanův návrh má pozitiva i podle Potravinářské komory ČR. Přehled, kolik škol nebo nemocnic se už nyní snaží nakupovat místní produkci, komora nemá, podle jejího ředitele pro programování a strategii Miroslava Koberny ale rozhodně nejde o běžnou praxi.

„Nakupuje se výhradně podle ceny, tedy to nejlevnější na trhu, a podle toho to také vypadá: polské zboží často s problematickým původem a dosledovatelností, tedy i potenciálně nebezpečné. Beze změny zákona není možné ve výběrových řízeních upřednostnit místní dodavatele, krátké dodavatelské řetězce nebo ekologické produkty,“sdělil LN Koberna. I on dodává, že to všechno EU nyní umožňuje.

Pro samotné instituce by podle něj neměl nastat problém. „Pokud budou vypisovat dobře připravená výběrová řízení a oslovovat místní dodavatele, nebude to nijak složité. Jednoznačně by to pomohlo českým potravinám i českým zemědělcům, a to hlavně těm malým regionálním, kteří těžko hledají své místo v konsolidovaném maloobchodě,“tvrdí Koberna. Dodává sice, že by to mohlo mít vliv na cenu, mluví ovšem o mírném zdražení. „Kvalitní regionální produkty ale současně budou zdravější. A v tom bychom asi ani na dětech, ani na nemocných šetřit neměli,“míní.

Místní potraviny i na pulty

O dost problematičtější je naopak návrh, aby se určitý podíl místních potravin objevil i na pultech obchodů. Byť ministr je i v tomto případě pro. Podle Tomana má návrh pro spotřebitele řadu výhod a na ceně by se nepodepsal.

„Myslím, že to nepřinese zdražení, ale pestrost ve výběru, protože v každém regionu by si řetězce mohly nasmlouvat okolní farmáře. Přinese to i čerstvost. Ano, biopotraviny jsou dnes dražší, ale tohle bude znamenat širší sortiment, lidé si budou moci vybírat a výrobci mezi sebou budou soutěžit nejen co do kvality, ale i ceny,“uvádí Toman.

Ministra ale s největší pravděpodobností přebijí odpůrci návrhu. Kritizuje ho Hospodářská komora i Svaz obchodu a cestovního ruchu. Podle nich by vedl nejen ke zdražení, ale i ke snižování kvality zboží. Proti návrhu protestují také nadnárodní potravinářské společnosti pod hlavičkou Českého sdružení pro značkové výrobky, kteří sepsali otevřený dopis poslancům. Kromě zdražení by opatření podle nich vedlo i k nedostatku potravin.

Sněmovna by se novelou zákona měla znovu zabývat v polovině července a definitivně rozhodnout v září.

Myslím, že to nepřinese zdražení, ale pestrost ve výběru. Přinese to i čerstvost.

Miroslav Toman ministr zemědělství