Hladové sankce proti Asadovi
Američané zavedli od středy sankce zakazující obchodování s Damaškem. Mají zlomit režim Baššára Asada, objevují se však obavy z dopadů na civilisty.
DAMAŠEK/PRAHA „Žiju jako toulavý pes na ulici, dva dny jsem nic nejedl a to všechno kvůli těm, kdo nám vládnou,“řekl obyvatel Damašku jménem Rustem Jelizavetě Tsurkovové, která pro americký think tank Center for Global Policy zpracovávala analýzu o současné situaci v režimem ovládané části Sýrie. Ekonomika země se podle ní ocitla ve stavu kolapsu a Syřanům hrozí až skutečný hladomor.
Rustem si v Damašku několik let vydělával na stavbách, kvůli koronaviru ale o příležitost přišel a domácí ho vyhodil z bytu, protože nemá v kapse ani vindru. V podobné situaci jsou statisíce Syřanů, někdy i s rodinami.
Asadův režim sice dokázal s pomocí Ruska a Íránu zvrátit pro něj skoro beznadějnou situaci a dostat ve vleklé občanské válce znovu pod kontrolu 70 procent území. Zemi však válka, trvající od roku 2011, vyčerpala, a navíc odřízla režim i od některých lukrativních regionů se zdroji ropy. Celé čtyři pětiny obyvatel tak dnes žijí pod hranicí bídy.
Ekonomiku přibrzdila i epidemie covidu-19, přestože Sýrie eviduje pouze 177 nakažených a sedm obětí. Kvůli obavám z následků v podmínkách zanedbaného zdravotnictví vláda vyhlásila přísná opatření, která však musela zase potichu, ale rychle rozvolnit. Krize totiž zvýšila nezaměstnanost na 40 procent. Přes polovinu ekonomicky aktivních Syřanů sice platí stát, tady ale zase mzdy klesly kvůli znehodnocení měny.
Ta klesá celou válku, nejvýrazněji ale poslední rok. Zatímco před devíti lety byl kurz syrské liry k dolaru 47 : 1, minulý týden to bylo 3000 : 1. Kurz létá jako na houpačce, průměrný plat ve státní sféře klesl v přepočtu na 300 korun měsíčně (generál bere 1300 korun) a lidé si na sociálních sítích dělají z bankovek cigaretové papírky. Některé regiony přecházejí na stabilnější tureckou liru a ceny základních potravin stouply o sto až dvě stě procent.
„Do země sice proudí humanitární pomoc, příděly potravin ale byly v posledních týdnech omezeny na třetinu a na území pod kontrolou režimu se může rozdávat jen těm, kdo nemají žádný politický škraloup,“řekl LN pod podmínkou anonymity zaměstnanec jedné ze západních humanitárních organizací.
Mistr beznadějných situací Tsurkovová v závěru své analýzy konstatuje, že se Syřané stále bojí veřejně protestovat proti Asadovu režimu, v Suvajdě na jihu země už několikátý den veřejně demonstrují lidé z komunity šíitských Drúzů. Znějí i výzvy ke svržení Asada. „Je to skutečné pokračování revoluce z roku 2011,“telefonoval jeden z demonstrantů televizi al-Džazíra.
S tím, že lidové nepokoje či nespokojení spolupracovníci svrhnou Asada, počítají i iniciátoři amerických sankcí. Ty nesou název Caesarův akt podle fotografa, který ve službách Asadova režimu pořídil snímky obětí brutálního mučení a pak s nimi dezertoval. Sankce prakticky zakazují firmám jakkoli pracovat pro Asadův režim. Názory na ně se však různí. „Proč se trestají civilisté, kteří už tak několikrát utíkali před válkou?“ptá se například Basma Alloušová, poradkyně Norské rady pro uprchlíky.
Baššár Asad je ale mistrem na první pohled ztracených situací. Dokázal to zvratem ve válce i tím, že včas zbavil ekonomické moci svého bratrance Rámího Machlúfa. Ten ovládal velkou část podnikání v zemi – vláda mu kvůli daňovému nedoplatku zabavila majetek. A jako možný konkurent neuspěl ani tichý favorit Moskvy generál Suhail al-Hassan, velitel „Tygřích sil“, bojujících společně s Rusy – podle ruského experta Antona Madrasova by ho neakceptoval vlivný vládní kmen alavitů.
Situace se tak opět stáčí k osobě Baššára Asada a naráží stále na to samé – kde je alternativa. Podle Madrasova by posun mohly přinést prezidentské volby v roce 2021. „Zatímco Asad chce opět vyhrát bez konkurence, jeho ruští partneři si přejí alespoň náznak nějaké politické soutěže,“píše expert na stránce al-Džazíry.