Jiní o tom mluvili, on to dělá A
Trumpovo rozhodnutí stáhnout část amerických vojáků z Německa není žádná náhoda
merický prezident Donald Trump se rozhodl stáhnout 9500 amerických vojáků z Německa. Trump tímto rozhodnutím nepřekvapil pouze v Evropě, ale taktéž i mnohé své spolupracovníky.
Mohlo by se tedy zdát, že jde o rozhodnutí impulzivní a nepromyšlené, jehož příčinou je osobní nechuť Trumpa k Německu. Německo nechce plnit slíbená dvě procenta výdajů na obranu, takže Trump vzkazuje: starejte se o sebe větší měrou sami, náš deštník není automatický.
A možná se Trump prostě naštval, že mu německá kancléřka Angela Merkelová odmítla přijet na summit G7 do Washingtonu.
Připomeňme si pro začátek, že americká vojenská přítomnost v Německu má dvě příčiny. Na prvním místě je to obrana Německa i Evropy vůbec před případnou ruskou agresí. Druhý důvod je už v dnešní době leckým (i když ne každým) považován za historizující, možná dokonce za přežitý sentiment: američtí vojáci jsou v Německu také proto, aby Německo už nikdy neohrozilo mír v Evropě a už nikdy nebylo hrozbou pro své sousedy.
Jakkoli to vypadá, že Trumpovo rozhodnutí není zaintegrováno do nějaké intelektuálně promyšlené geopolitické strategie, o žádnou náhodu rozhodně nejde. Americký prezident se sice chlubí, že nikdy nepřečetl knihu, jeho dlouhodobé instinkty se ale snoubí s některými argumenty a intelektuálními koncepty, možná dokonce s ideologií lidí v jeho okolí. Jsou to koncepty, které stojí spíše mimo americký mainstream či tamější zahraničněpolitický a bezpečnostní establishment, to ale nic nemění na tom, že to koncepty jsou.
Tři školy
Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead se v této souvislosti snaží vystopovat tři tyto školy. První je názor ekonomických nacionalistů. Tito lidé jsou dlouhodobě alergičtí na německý přebytek ve vzájemném obchodu Německa s USA. Každoroční přebytek vzájemného obchodu ve výši 67 miliard dolarů nahlíží tak, že Němci tyto peníze Američanům
vlastně dluží. Berlín je podle názoru těchto lidí pořád chráněn pro Ameriku nevýhodnými pravidly, která mají kořeny v 50. letech, kdy Američané podporovali za studené války nejen západoevropskou ekonomiku, ale i evropskou integraci. Další problém je podle nich euro, které ekonomicky oslabuje Itálii a Francii a tím de facto dotuje německý export.
Pro tyto lidi, které lze asi nazvat neomerkantilisty, přístup Berlína k obchodu oslabuje americkou ekonomiku. Pro ně není přitvrzení ve věci americké vojenské přítomnosti v Evropě akt politického vandalismu, ale chytrý způsob, jak prosadit americké zájmy.
Další křídlo představují realisté, kteří požadují revizi americké geopolitiky a celkově v zahraniční politice méně ambicí a méně ideálů. Část lidí v této skupině stále věří, že lze získat Rusko na americkou stranu ve věci budoucího nevyhnutelného a stále silnějšího globálního soupeření USA s Čínou. Někteří lidé s tímto názorem mají blízko k levicovému křídlu Demokratické strany, jiní zase k vlivným republikánským politikům, jako je třeba senátor Rand Paul.
Pro tyto lidi je americká vojenská přítomnost v Evropě zastaralý závazek. NATO je podle nich dobré jen k tomu, že brání Evropanům, aby si uvědomili, že se mají bránit hlavně sami. NATO tlačí Rusko zbytečně do náruče Pekingu a je to celé moc drahé. Krom toho podle nich transatlantická spolupráce tlačí Ameriku doleva: k podpoře demokracie, multilateralismu a mezinárodním institucím, což jsou všechno věci, kterým tito analytici nemohou přijít na jméno.
A nakonec je tu skupina nacionálních populistů, které reprezentuje třeba Steve Bannon. Pro ně kosmopolitní EU a kosmopolitní Německo podlamují hodnoty, které jsou zásadní pro sociální stabilitu a zdravý mezinárodní systém. Tito intelektuálové sympatizují s maďarskou a polskou vládou v jejich bitvách s Bruselem. Pro některé z nich je dokonce Putin obhájcem kýžených tradičních hodnot. Nemají rádi Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) ani Mezinárodní trestní tribunál (ICC). Německá podpora transnacionálních struktur dělá z Berlína terč. Trump by měl podle nich ještě přitvrdit.
Za Trumpovou politikou je konzistentní názor, který sjednocuje intelektuály v protrumpovském prostoru. Neomerkantilismus, skepse ke strategickému významu americké přítomnosti v Evropě a opozice vůči kosmopolitnímu internacionalismu jsou všechno základní elementy Trumpova světonázoru.
Německá podpora transnacionálních struktur dělá z Berlína terč. Donald Trump by prý měl ještě přitvrdit.
Na co se čeká
Tolik Mead, ale třeba je to celé takové mírně přeintektualizované. Trump prostě jen dělá to (nebo jedná a rozhoduje v té či oné věci), o čem všichni američtí prezidenti předtím jen mluvili a co jen verbálně kritizovali. Týká se to jak Číny, tak toho, že evropští spojenci neplní v NATO, co slíbili, tak třeba plynovodů Nord Stream, což je další velké americko-německé téma. A co se obrany Evropy před Ruskem týče, tak každou chvíli se čeká oficiální oznámení přesunu části amerických vojsk do Polska.