Tíha německo-polské minulosti
Když se před několika dny ve Varšavě sešli ministři zahraničních věcí Polska a Německa Jacek Czaputowicz a Heiko Maas, usmívali se do kamer skoro jako o život. A vůbec nešetřili velkými slovy. Šéf polské diplomacie ocenil, že Maas je prvním zahraničním kolegou, který ho ve Varšavě po vypuknutí koronavirové pandemie navštívil. Německý ministr ve Varšavě podepsal dohodu, že jeho vláda přispěje 60 miliony eur na správu areálu nacistického koncentračního tábora Osvětim-Březinka.
Co se může jevit jako gesto, které sluší letošnímu půlkulatému výročí konce druhé světové války, má ve skutečnosti daleko hlubší souvislosti. Přepadení Polska nacistickým Německem 1. září 1939 totiž vrhá několik posledních let stále větší stín na vztahy obou států.
Zdaleka to nesouvisí pouze s tím, že někteří politici současné národně-konzervativní vlády už před lety vrátili do hry otázku německých reparací za druhou světovou válku. Někteří z nich vyčíslili jejich výši v rámci „hrubého nástřelu“až na v přepočtu 22 bilionů korun. Pro srovnání: výdaje německého státního rozpočtu za rok 2019 činily 9,5 bilionu korun.
Pozice Berlína je řadu let neměnná: tvrdí, že téma není aktuální a je po právní stránce vyřešeno. Odkazuje přitom na odpovídající prohlášení tehdejší polské komunistické vlády z roku 1953.
V případě reparací ovšem zdaleka nejde pouze o nějaká více či méně reálná čísla, jimiž se někteří politici na sebe snaží strhnout pozornost. Shodou okolností to není tak dávno, co byly zveřejněny výsledky reprezentativního průzkumu, jak na sebe Němci a Poláci nahlížejí. Takzvaný německo-polský barometr pravidelně monitoruje vzájemné vztahy od roku 2000.
K hlavním poznatkům posledního výstupu patří, že polská veřejnost na svého západního souseda pohlíží zřejmě stále častěji optikou druhé světové války. Jestliže v roce 2016 bylo téma důležité pro pětinu respondentů, aktuální čísla naznačují, že klíčový význam mu přikládá téměř třetina Poláků.
Je to paradoxní. Pokud věnovali Němci po pádu železné opony v roce 1989 někomu ve střední a východní Evropě pozornost, byli to Poláci. Původní ambicí Berlína bylo dosáhnout takové úrovně důvěry a míry spolupráce, jak se to povedlo po roce 1945 v případě Francie, která byla po řadu staletí německým úhlavním nepřítelem. V roce 1991 dokonce vznikla snaha o společnou iniciativu s Francií v rámci takzvaného výmarského trojúhelníku, který se měl stát novým hnacím motorem evropské integrace. Dopadlo to jinak.
Dnes naopak stojí Němci a Poláci u velkých evropských témat proti sobě: když jde o klimatickou politiku, migraci, stejně jako o pohled na nezávislost justice.
K hlavním poznatkům posledního výstupu tzv. německo-polského barometru patří, že polská veřejnost na svého západního souseda pohlíží zřejmě stále častěji optikou druhé světové války