Od pramene ku prameni
Vybrat si pro výlet do Karlových Varů jako průvodce zdejší slavné prameny může být ošidné: zdá se, že nikdo přesně neví, kolik jich je. Geologové se dopočítali jednaosmdesáti, na městském webu jich je vyjmenováno šestnáct (některé ale jsou nepřístupné nebo mimo provoz z technických důvodů) a někde mezi tím vším se ještě vyjímá Becherovka, označovaná za třináctý léčebný pramen. U ní se samozřejmě také zastavíme, ale karlovarský výlet zahájíme u toho nejslavnějšího: u Vřídla.
Prameny, které už stovky let navracejí lidem zdraví, jsou klenotem i neštěstím Karlových Varů. Přestože město má bezmála padesát tisíc obyvatel a dvacet městských částí, pro lázeňské hosty a turisty jako by se Vary „smrskly“jen do úzkého údolí říčky Teplé s lázeňskými kolonádami, sanatorii, parky a vyhlídkami. Zbytek jako by neexistoval. je pramen Karla IV., původně zvaný Žrout. Podle pověstí si právě v něm císař máchal bolavé nohy; tehdy pramen napájel jezírko v hlubokých lesích, dnes vyvěrá na Tržní kolonádě, která stojí jen pár desítek metrů od Vřídelní. Mezi karlovarskými kolonádami jde o raritu: ač poměrně velká, je dřevěná. Pochází z let 1882–1883 a byla postavena podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Vyvěrá tu také Zámecký dolní pramen a Tržní pramen; ten byl objeven na bývalém tržišti pod Zámeckou věží, kde už v 16. století stávaly první lázně.
Ve svahu nad Tržní kolonádou stávala secesní Zámecká kolonáda, před časem přestavěná na Zámecké lázně. Dovnitř se podíváte jedině jako klienti (a stojí to za to, protože tu uvidíte pískovcový reliéf Ducha pramenů, neoficiálního patrona zdejších přírodních pokladů). Volně přístupný zůstal pouze altán s vývěrem Horního zámeckého pramene.
Když se vydáte podél říčky Teplé k severu, dojdete k neorenesanční Mlýnské kolonádě: s délkou 132 metrů je ve městě největší a napočítáte v ní 124 korintských sloupů, dvanáct alegorických soch, několik reliéfů a pět pramenů. Mlýnský pramen i Rusalku znali místní už v 16. století, pramen knížete Václava se poprvé objevil v roce 1784 a kvůli výstřikům až čtyři metry vysoko byl přirovnáván k Vřídlu. Pramen Libuše
původně nesl líbezný název pramen Alžbětiných růží a současný název získal až v roce 1947 a ve vodě Skalního pramene se kdysi plavili koně: vyvěral totiž přímo v korytě říčky Teplé pod Bernardovou skálou, kde bývala tůň zvaná Koňské lázně.
Když se od Mlýnské kolonády vydáte na sever, hned za ní vlevo v proluce objevíte malý dřevěný pavilon s pramenem Svoboda; ten byl objeven v druhé polovině 19. století. Poslední z velkých karlovarských kolonád se jmenuje Sadová
a stojí ve Dvořákových sadech. Z ní se dostanete k vývěru Sadového pramene
v suterénu Vojenského lázeňského ústavu, přímo v kolonádě pak od roku 2001 vyvěrá pramen číslo 15 zvaný Hadí. Zatím poslední zpřístupněný minerální pramen zdobí motivy právě s tímto plazem.
Vynechali jsme Štěpánku, pramen nazvaný na počest rakouské arcivévodkyně (ochutnáte ho v altánu Aloise Kleina v parku před parkhotelem Richmond) a také neoficiální „třináctý léčebný pramen“: tak se kdysi říkalo likéru Becherovka, a to dokonce i po roce 1965, kdy byl skutečný třináctý pramen objeven. K jeho „zřídlu“je to od Sadové kolonády přibližně kilometr.
Návštěvnické centrum Becherovka stojí na místě bývalé továrny na Steinberkách, odkud od druhé poloviny 19. století voňavý likér v typických plochých lahvích putoval do celého světa. Kdekdo ví, že u jeho zrodu stál karlovarský lékárník a obchodník Josef Vitus Becher (1769–1840) a že se původně prodával pod jménem Anglická hořká jako žaludeční kapky, zato receptura je dodnes zahalená tajemstvím. Prý je to „jen“karlovarská voda, kvalitní líh, přírodní cukr a směs bylinek a koření – ta je ovšem tak specifická, že přesné složení zná jen pár lidí ve výrobě. Vy si alespoň můžete prohlédnout řadu historických exponátů a vrhnout se na ochutnávky.
Autorka je spolupracovnicí LN