Nenápadný půvab Středomoří
Vsaďte se, že při sestavování žebříčku nejkrásnějších měst v Česku bude některá z prvních příček patřit Telči. Renesanční městečko má nezaměnitelný středomořský šarm, jen místo moře tu mají tři rybníky: Štěpnický, Ulický a Staroměstský.
Dokonalou ukázkou toho, jak kdysi vypadala česká a moravská města, je historické centrum Telče, jež si uchovalo původní, převážně renesanční vzhled. Dodnes tu rozpoznáte odraz nevídaně dlouhé doby prosperity, kterou naší šlechtě i měšťanům přineslo 16. století.
Právě v té době se telčského panství ujal Zachariáš z Hradce (1527–1589), osvícený a díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna i bohatý velmož. Do města pozvali stavitele a řemeslníky až z daleké Itálie a nechali velkoryse přestavět gotický hrad a přistavit renesanční zámek. Měšťanům se jejich práce líbila, a tak si je najímali pro přestavby vlastních domů. Stačila pouhá tři desetiletí a zámek i město se změnily k nepoznání: náměstí lemovaly úhledné domy s podloubími a bohatě zdobenými štíty, byl vybudován městský vodovod a nový špitál, vznikly cechy i nové rybníky.
V dalších stoletích svět na Telč zapomněl a bylo to dobře: domy na náměstí se téměř nepřestavovaly a rovněž zámečtí páni se spokojili s tím, co jim zanechal Zachariáš. Podoba půvabného renesančního města tak zůstala zachovaná, navíc rybníky obklopující historické jádro nedovolily výstavbu moderních budov v těsné blízkosti. Telč si z velké části udržela středověký ráz i půdorys, což se pro město na konci 20. století stalo vstupenkou do UNESCO.
Jeho jižansky přívětivý šarm poznáte na náměstí stejně jako v úzkých uličkách, kam často výletníci nezabloudí, při výletu na lodičkách i při pikniku v zámeckém parku. Na město se můžete podívat nejenom shora (z věže kostela sv. Ducha, z věže kostela sv. Jakuba nebo z rozhledny Oslednice), ale také zespoda: trasa telčským podzemím vede pod domy na náměstí Zachariáše z Hradce i pod částí zámeckého areálu. A pak jsou tu interiéry domů s klenutými mázhauzy, často stejně půvabné jako jejich štíty obrácené do náměstí. Řadu z nich si můžete prohlédnout, jsou v nich obchody, galerie, kavárny i restaurace.
Velkými změnami právě nyní prochází telčský zámek, který znáte z filmové pohádky Pyšná princezna: nejnavštěvovanější památka Vysočiny totiž bude možná už napřesrok podobně jako Hluboká, Karlštejn a další známé hrady a zámky otevřená celoročně. Aby všechno fungovalo, vyroste tu nové návštěvnické centrum, depozitář nebo zámecké muzeum. Letos v létě je ale kvůli rekonstrukci otevřený jen druhý prohlídkový okruh, kde se seznámíte s každodenním životem posledních majitelů hrabat Podstatzky-Lichtensteinů.
Slavonice v čekárně na UNESCO
Necelých třicet kilometrů vzdušnou čarou jižně od Telče na průsečíku hranic Čech, Moravy a Rakouska leží Slavonice. Také tohle město, střídavě navštěvované a zase opouštěné přízní osudu, prožívalo období vrcholného rozkvětu v 16. století, v době renesance. Později bylo ušetřeno necitlivých stavebních úprav a historické jádro si tak dodnes uchovalo svěží tvář, kterou mělo před čtyřmi sty lety. Největší poklad ovšem představuje jedinečně dochovaný soubor pozdně gotických a renesančních domů, zdobených členitými lombardskými a benátskými štíty s psaníčkovými sgrafity i složitými figurálními scénami. V řadě domů se dochovaly přízemní mázhausy s různými druhy sklípkových kleneb. Na seznam UNESCO byly Slavonice nominovány jako charakteristická ukázka pozdně středověkého městského osídlení, ocenění se ale zatím nedočkaly.
Dominantou města je renesanční věž kostela Nanebevzetí Panny Marie
z 16. století, vaší pozornosti by neměl uniknout ani poutní kostel Božího těla
na návrší za městem či zbytky městských hradeb s baštami a dvěma dochovanými branami. Skrytým pokladem je slavonické podzemí, tajemný, členitý, dodnes ne zcela zmapovaný systém gotických chodeb a sklepů, sekaných do kamene. Zatím je zavřeno, na první prohlídky se můžete vypravit od 1. července.
Autorka je spolupracovnicí LN