Přiznej, že jsi rasista
Osobní výběr ze světového tisku
Tato rubrika s potěchou uvádí texty názorových provokatérů. Používají zajímavé úhly pohledu a bývá s nimi legrace. Ale vzrušená atmosféra rasového napětí v USA přináší provokativní texty z poněkud jiného šuplíku.
V hojném počtu najdete takové příspěvky například na webu Medium.com. „Fašisté, neonacisté a vůbec lidé, kteří věří, že jsou nadřazeni jiným jen díky pigmentaci své kůže, nepředstavují skutečný problém,“píše bílá autorka Ola Caracola. Ti narážejí na odpor všude. Ale rasismus bují i mezi těmi bílými, kteří se sami považují za progresivní, či dokonce za hlas boje proti rasismu.
„Ne všichni bílí jsou bigoti. Ale všichni bílí vědomě či nevědomě profitují ze systému utlačujícího barevné,“píše Caracola. „Ne všichni poldové jsou bastardi. Ale všechny policisty zaměstnává rasistický a korupční systém, původně vyvinutý pro stíhání uprchlých otroků.“
Zcela bez servítků to nabízí Afroameričanka Marley K. (představuje se „publicistka, advokátka, realistka“) v textu Ano drahoušku, všichni bílí jsou rasisté. Dělá v tom jasno už od první věty: „Chci, aby bílí pochopili, že všichni běloši jsou rasisté.“Marley K. vychází ze dvou premis, o nichž odmítá diskutovat.
Za prvé: všichni bílí jsou rasisté, a dokud to neuznají, nelze se stavem společnosti v USA nic dělat. Za druhé: namítne-li někdo, že tento přístup je rasismem naruby, tak a) lže, neboť žádný rasismus naruby neexistuje; b) tím dokládá vlastní rasismus, neboť popírá očividné. Běloši uznávající, že jsou rasisty, jsou pro změnu nezbytní. „Nejste-li toho schopni,“píše Marley K., „já s vámi nehnu. Nemůžu se s vámi scházet. Nemůžu s vámi mluvit. Nemůžu vám pomoci. A zatraceně vám nemůžu věřit.“
Je to zajímavý text. A ještě zajímavější by bylo vědět, jak na něj zareagují ti bílí u nás, kteří se staví do role bojovníků proti rasismu a za rovnost. Slova jako rovnost v něm nenajdete, zato tím více slov jako bělošskost či černošskost.
***
O tom, jak reagují bílí v Americe, napsala Sandra Wardová z Bostonu pro list Die Welt. Žije blízko Harvardovy univerzity, mezi bílou elitou. A editor do perexu napsal: „Naše autorka nabízí vhled do světa, ve kterém si zadělá na problém, kdo nejde demonstrovat.“Tady už našinec s jistou zkušeností zastříhá ušima.
Podle Wardové bylo do zabití George Floyda ještě přijatelné, aby byl bílý politicky pasivní. Ale poté musí zaujímat postoj, a sice nahlas. Z účasti na demonstracích na podporu Black Lives Matter se prakticky nelze vymluvit, protože skoro pořád někde nějaká probíhá. Když cestou na jednu potkala mladíka ze sousedství, řekl jí, že je přirozeně proti rasismu, ale dodal, že na demonstraci se musí ukázat i proto, aby měl šanci u holek. „To říká i moje dcera,“píše Wardová. Nikdy by nešla ven s klukem, který nahlas nepodporuje Black Lives Matter.
Mladé ženy se prý v protestech i na sociálních médiích angažují více než mladí muži. A děti: ty vysvětlují rodičům, ať si dají na dveře i auta samolepky Black Lives Matter – a že vše ostatní, především mlčení, je společensky nepřijatelné.
***
Což nás přivádí k textu Proč se protesty po smrti George Floyda změnily v masovou hysterii?, který pro web Spiked sepsal Frank Furedi. Radikál z roku 1968, dokonce zakladatel Revoluční komunistické strany, takové lidi zná. Znepokojuje ho až sektářská přísnost, jež nepřipouští, že by mohl někdo udělat chybu. Třeba se nešikovně vyjádřit a pak se omluvit. Ne, ve vypjaté atmosféře chyby neexistují, to, co by se dříve pokládalo za necitlivost, má cejch rasismu. Jde to až tak daleko, že známý černošský herec Terry Crews napsal, že je povolen jen jeden úhel pohledu: „Vítězství nad bílou nadřazeností bez bílých lidí vytvoří černou nadřazenost.“(A byl za to pranýřován.)
Ale za nejvýraznější projev jazykové intolerance Furedi pokládá heslo „mlčení je násilí“. Ta věta neobsahuje nic znepokojivého, naopak důležitou pravdu: povinnost vyslovovat se proti nespravedlnosti a rasismu. „Jenže ti,“píše Furedi, „kteří nejhlasitěji křičí mlčení je násilí, nepovzbuzují lidi k tomu, aby vyjádřili svůj názor. Ve skutečnosti sdělují toto: smíš vyjádřit jen jeden názor – názor, který je v souladu s naší doktrínou.“
Furedi to shrnuje: „Heslo mlčení je násilí není výzvou k diskusi, ale spíš žádostí o přitakání tomu, že existuje pravda, o níž se nediskutuje. Vlastně je snahou umlčet ty, kteří nesouhlasí s narativem hnutí Black Lives Matter.“
A teď si zkuste test: najdete v tom všem alespoň jeden maličký společný jmenovatel?
Když cestou potkala mladíka ze sousedství, řekl jí, že je přirozeně proti rasismu, ale dodal, že na demonstraci se musí ukázat i proto, aby měl šanci u holek