Latinskoamerická válka s covidem
Minulý týden jsme se v Orientaci věnovali zahraničním reakcím na koronavirovou pandemii, nedostalo se však na Jižní Ameriku. Byla by však velká škoda ji opominout, protože latinskoamerický boj s covidem-19 odkrývá zajímavá tamní specifika.
Co se pandemie týče, média se ze zahraničních zemí zajímala především o USA, Rusko či Brazílii. Ne náhodou: právě Latinská Amerika jako celek představovala sud střelného prachu, který co chvíli hrozil explozí nakažených, mrtvých i nepokojů.
Když odborníci koncem března varovali, že Mexiku koronavirus zasadí tvrdou ránu a že se celá Latinská Amerika bude kvůli nemoci covid-19 potýkat s hodně velkými problémy, ještě možná netušili, jak moc budou mít pravdu. Podobné obavy tehdy panovaly i v případě Afriky, ty se však prozatím nepotvrdily. Zato v Jižní Americe se situace skutečně rapidně zhoršila a podle expertů citovaných serverem BBC se nyní může stát novým epicentrem nákazy.
Z ráje do pekla
Nejhůř je na tom na celém kontinentu Brazílie, kterou následují Peru a právě Mexiko spolu s Chile. Počty nakažených jsou na tom obě země podobně, radikálně odlišný je ale přístup obou zemí: zatímco mexický lídr Andrés Manuel López Obrador nemoc dlouhodobě bagatelizoval a země své obyvatele netestuje, Chile se k nákaze postavilo čelem, zavedlo přísná opatření a ze zemí Latinské Ameriky zatím spolu s Peru provedlo nejvíce testů.
Mexiko a Chile ale „koronakrize“zasáhla v době, kdy se už tak potýkaly s vlastními problémy. Mexiko sužuje drogové násilí natolik, že prezident povolal do ulic Národní gardu, aby hlídala pořádek. Zemi také děsí narůstající počty vražd žen, krize navíc činy frustrovaných mužů ještě znásobila. A aby toho nebylo málo, konečným důsledkem je ohromná exploze nezaměstnanosti.
To Chile zasáhla ekonomická krize už v říjnu loňského roku, kdy lidé masivně protestovali proti zdražení jízdenek na metro, později i proti nízkým platům a zároveň vysokým nákladům na život. Vláda v reakci na demonstrace slíbila referendum o změnách ústavy, která v Chile platí od dob diktátora Augusta Pinocheta, jenže covid-19 ho překazil: plebiscit se měl konat v dubnu, to ale pandemie neumožnila. Nový termín byl stanoven na říjen.
Chile navíc postihl nešťastný vývoj. Ze země, která nákazu zvládala, se velmi rychle stal stát s ne zrovna příznivou bilancí. Po krátkém uvolnění opatření v polovině května totiž opět rapidně narostl počet případů covidu-19 zejména v metropoli Santiagu, a tak se vláda rozhodla znovu tvrdě zasáhnout, všechny znovuotevřené provozy opět uzavřít a celé sedmimilionové město uvrhnout do karantény – 80 procent nakažených z celé země je právě tam.
V nemocnicích podle deníku El Mercurio docházela volná lůžka, země trpěla nedostatkem ventilátorů i zdravotníků a experti bili na poplach před katastrofou – světová média informovala, že na hlavním hřbitově v Santiagu kopou pro oběti epidemie tisíce nových hrobů. V chudé čtvrti El Bosque jihozápadně od centra navíc protestovaly desítky lidí kvůli nedostatku potravin. „Mám děti, jsem svobodná matka, nemohu pracovat... Nepřišla mi žádná pomoc,“křičela jedna z demonstrujících na novináře podle španělské mutace agentury AP.
Pomalý semafor
Místní úřady sice distribuovaly na dva tisíce balíčků s jídlem, varovaly ale vládu, že poptávka je mnohem vyšší. Prezident Sebastián Pinera následně v televizním projevu slíbil rozdat 2,5 milionu balíčků s potravinami a dalšími potřebami během následujících týdnů. „Upřednostníme ty nejzranitelnější rodiny,“ujistil.
Právě z ekonomických důvodů se i přes rozvíjející se epidemii začala v polovině května v Mexiku uvolňovat opatření, když se částečně obnovil provoz ve stavebnictví, v hornictví a v automobilovém průmyslu. Děje se tak i pod tlakem USA, pro něž jsou dodávky z Mexika klíčové. Otvíraly se i obchody a školy ve stovkách obcí a celostátní rozvolňování bylo plánováno na 1. června.
Ne všem se to ale líbilo. Někteří guvernéři se centrálnímu plánu návratu do „nového normálu“brání. Šéfka vlády v hlavním městě Claudia Sheinbaumová byla podle deníku El Excelsior skeptická k otvírání škol. Země postupovala podle jakéhosi epidemiologického semaforu, jenž má červenou, oranžovou, žlutou a zelenou barvu, a pokrývá šest oblastí života včetně vzdělávání. A v metropoli zatím stále platí červená.
A bojí se i lidé. Podle průzkumu deníku Reforma z poloviny května si 67 procent Mexičanů myslelo, že to nejhorší zemi teprve čeká.
Média informovala, že na hřbitově v chilském hlavním městě Santiagu denně kopou tisíce nových hrobů. Chile přitom zpočátku pandemii zvládalo na jedničku.