Pandemie se nechová demokraticky

Mnozí brazilští pamětníci poslední dobou vzpomínají na historky o ničivé epidemii španělské chřipky, které v dětství slýchali od svých příbuzných. Nemoc zavlečená ze starého kontinentu před více než sto lety zasáhla nebývale tvrdě i nejlidnatější zemi Latinské Ameriky. Dodnes se tradují vyprávění o mrtvých, které místní v noci vynášeli na chodník, aby je ráno povozy odvezly do masových hrobů.

Zavzpomínal na to i Drauzio Varella, proslulý brazilský onkolog a někdejší hvězda tamního televizního pořadu o zdraví. „Koho by to napadlo,“řekl Varella. „Možná v teoretických úvahách, že by se nějaký takový virus mohl objevit, a i když se to stalo, nemysleli jsme, že by mohl způsobit tragédii takového rozsahu,“dodal pro britský list Guardian.

Čísla, která Brazílie chrlila o nákaze covidem-19, mu naneštěstí dávala za pravdu. Denně se objevovaly tisíce nově infikovaných pacientů, jejich počet v celkovém součtu dokonce vyšplhal k milionu, což však byla vzhledem k naprostému nedostatku testů hodně zavádějící informace. Pro srovnání, zatímco v nejzasaženějších Spojených státech lékaři provedli na 80 tisíc testů na milion obyvatel (či u nás přes 47 tisíc), v Brazílii je na milion obyvatel otestovaných jen necelých osm tisíc lidí. V počtu obětí – s necelými 50 tisíci – však více než dvousetmilionová země nedávno vystoupala na druhé místo po USA, jednoznačně však „vede“v nelichotivé statistice počtu zemřelých zdravotních pracovníků. Měsíčně jich v Brazílii onemocnění podlehlo bezmála sto, uvedli Lékaři bez hranic.

Vojáci ve zdravotnictví

A co na to vládní špičky? Reagovaly po svém. „Je to smutné, ale to je osud,“lakonicky reagoval na počty mrtvých brazilský prezident Jair Bolsonaro, jenž nákazu zlehčoval od začátku. Někdejší armádní kapitán stojí v mnoha rozhodnutích proti odborníkům a musel čelit rostoucí kritice kvůli naprostému nezvládnutí krizové situace. Brazílie je ohromná země, k jejímž tíživým problémům patří chudoba a nedostatečná zdravotní péče, přesto ani boj s prasečí chřipkou či naposledy virem zika nezabředl do takového chaosu.

Dokládá to i fakt, že od poloviny března na křeslo ministra zdravotnictví usedl již třetí člověk. První dva (jeden byl sesazen, druhý rezignoval) odešli kvůli neshodám s vedením země. U nynějšího ministra zdravotnictví, generála Eduarda Pazuella, se něco takového nepředpokládá. Coby aktivní vojenský činitel nadřízené poslouchat umí. Ostatně Bolsonaro se rád obklopuje svými kolegy z armády: už nyní vedou 15 z 23 ministerstev (poslední ministerstvo, pro komunikaci, vzniklo teprve před týdnem). V zemi proto sílí obavy, že by armáda mohla převzít moc úplně. Mimochodem, i takové vzpomínky Brazilci uchovávají v mysli: země má zkušenost s vojenskou diktaturou z let 1964 až 1985. Někteří vysoce postavení vojáci takové myšlenky podněcují svými výroky, jako třeba národní bezpečnostní poradce, generál na penzi Augusto Heleno, jenž varoval před „nepředvídatelnými následky pro národní bezpečnost“, nebo jiný generál, ministr obrany Fernando Azevedo e Silva, který uvedl, že je třeba „ignorovat absurdní nařízení“soudu. Ta mají velkou moc, vždyť například někdejší prezident Lula da Silva skončil za mřížemi a jeho následovnice Dilma Rousseffová kvůli tomu přerušila kariéru mnohem dřív, než chtěla.

Zpropadený web

Azevedo e Silva se pustil do kritiky soudů poté, co Nejvyšší brazilský soud zakázal blokovat webové stránky ministerstva zdravotnictví. Portál, který přinášel informace o aktuálním počtu nakažených a o obětech koronaviru, nejprve nová data uváděl až v pozdních nočních hodinách (po hlavních televizních zprávách a uzávěrkách v novinách), aby se nakonec odmlčel úplně. Ticho však vydrželo jen jeden den, než soud nařídil stránky znovu spustit. „Takové činy destabilizují zemi přímo uprostřed pandemie,“uvedl

Sérgio Moro, soudce proslulé kauzy Lava Jato (jež pomohla k impeachmentu Rousseffové a odsouzení Luly da Silvy) a někdejší ministr spravedlnosti, jenž se rozešel s Bolsonarem před dvěma měsíci, když prezident pohrozil vojenskou intervencí.

„Ačkoli je mé druhé jméno Mesiáš, zázraky dělat neumím,“odsekl před časem brazilský prezident Bolsonaro novinářům, když se ho ptali na covid-19. A přezíravý postoj nezměnil. „To je osud,“dodal.

V Brazílii sílí obavy, že by armáda mohla pod rouškou pandemie převzít moc úplně. Někteří vysoce postavení vojáci takové myšlenky ještě podněcují svými výroky.

Smrt si nevybírá, ale pandemie ano Političtí lídři a analytici vojenskou intervenci zpochybňují, přesto panuje obava, že nad demokratickými institucemi, které mají v hledáčku jak prezidenta, tak jeho dva syny, vyšetřované kvůli údajnému šíření nepravdivých informací, někdo převezme moc. Ostatně nedávno se Bolsonaro pokusil vyměnit šéfa federální policie. Neuspěl, navíc mnohé rozčílil, že se v době, kdy se pozornost upíná k boji s koronavirem, snaží posílit své slábnoucí postavení. Prezidentova podpora klesá, přičemž země je patrně stále ještě před vrcholem nákazy, jež se přesouvá z pobřeží do vnitrozemí.

„Pravda je, že dokonce ani pandemie není zcela demokratická,“konstatoval Claudio Bertolli Filho, autor proslulé knihy o španělské chřipce v Brazílii. Onemocnění totiž drtí hlavně lidi z chudých favel ve velkoměstech nebo naopak hůře přístupné oblasti se špatnou zdravotnickou infrastrukturou jako například v amazonském Manausu, který lámal brazilské rekordy v počtech úmrtí.