Bez show by byli Andělé akademičtí
SCenami Anděl to letos vypadalo nahnutě. Koronavirová epidemie a všechna omezení, která s ní souvisela, vyloučily možnost uspořádat tradiční show, živě vysílanou televizí. Nakonec se pořadatelé rozhodli pro předtočený pořad, ve kterém byly vítězům předány sošky anděla od Jaroslava Róny v jejich přirozených prostředích, Vladimíru Mišíkovi například v jeho oblíbené letenské hospodě.
Hudební čísla, která vyhlašování vítězů oddělovala, organizátoři natočili na vylidněných exkluzivních místech, na pražském letišti, na dně vypuštěného plaveckého bazénu nebo na fotbalovém stadionu. O pozadí přípravy pořadu vypráví Honza Vedral, předseda rady České hudební akademie a šéfredaktor hudebního časopisu Headliner.
LN Když bylo jasné, že neuskutečníte předání běžným způsobem, připouštěli jste si možnost, že žádný oficiální televizní přenos nebude a sošky prostě jen soukromě předáte?
Určitě jsme ceny nechtěli vyhlásit pouze v tiskové zprávě nebo na webu. Síla Andělů je mimo jiné i v televizním přenosu. Žádnou podobnou příležitost proniknout v takové míře do hlavního vysílacího času na ČT1 tuzemská hudba během roku nemá. A jakkoliv jsou Andělé „ceny akademie“, dělat je bez show by bylo až příliš akademické.
LN Měli jste víc variant, jakým způsobem show připravit?
Probírali jsme i variantu komornější formy živého přenosu, jako byl před čtyřmi roku v Lucerna Music Baru. Ale do poslední chvíle nebylo jasné, za jakých podmínek a zda vůbec by to vládní nařízení v termínu konání vůbec umožňovala. S námětem na úplně nový formát cen a živých sessions natočených na kvůli pandemii osiřelých místech přišel Matyáš Vorda ve chvíli, kdy už nebyl na nějaké velké diskuse čas.
Je obdivuhodné, jak to společně s pořadatelkou Andělů Luckou Hájkovou zvládli dotáhnout.
LN Prostory, kde jste natáčeli hudební vstupy, jsou dost unikátní. Ve kterém z nich to bylo nejtěžší, ať už ve smyslu vůbec se na dané místo dostat, anebo po produkční či zvukové stránce?
Tahle otázka je spíš na Lucku Hájkovou, protože příprava pořadu byla opravdu plně v jejích rukou. Já jsem výsledek až na několik ukázek a natáčení síně slávy viděl, stejně jako diváci, až v televizním přenosu. Ale od Lucky samozřejmě vím, že produkce musela u každého prostoru překonávat řadu potíží. Natáčení ve vypuštěném venkovním bazénu trápil déšť, takže pršelo na nástroje i kapelu. Na fotbalovém stadionu museli dbát, aby nepoškodili trávník. A byrokratické obtíže natáčení na letišti si asi umíte představit.
LN Proměnit všech šest nominací ve vítězství, jako se to stalo Vladimíru Mišíkovi, to je asi na Andělech unikát, ne?
Vzhledem k tomu, že ke čtyřem „hlavním“vyhrál i dvě žánrové ceny, je Vladimír Mišík skutečně historicky nejúspěšnějším vítězem v rámci jediného ročníku. Ale paradoxně ještě úspěšnějším byl letos Petr Ostrouchov (producent Mišíkova alba a skladatel písně roku Jednou, ale také majitel labelu Animal Music, který vydal vítězná alba Beaty Hlavenkové a držitelů jazzového anděla, skupiny Vertigo – pozn. aut.). Ten je vzhledem ke svým aktivitám nějakým způsobem podepsán hned pod osmi vítěznými kategoriemi.