Když chce premiér víc, nemusí mít nic
Minulý pátek vyjednávali lídři Evropské unie o evropském rozpočtu pro roky 2021–27 a obřím fondu ve výši 750 miliard eur na podporu evropským ekonomikám. K žádnému posunu však nedošlo a nejpozitivnější zprávou setkání bylo, že žádný z premiérů a prezidentů přímo nevetoval návrhy Evropské komise.
Zdá se, že evropské hlavy států, a to i včetně českého premiéra, dál trvají na svých značně rozdílných požadavcích a až na výjimky se moc nesnaží o dosažení kompromisu. Čistí plátci chtějí platit co nejméně, příjemci zase dostat co největší obnos peněz. Nikdo se nechce pohnout ze své pozice. To je ale velmi nebezpečná strategie, neboť jak ukázala eurokrize, čím později přijde v ekonomické recesi pomoc, tím bude pro všechny zúčastněné dražší.
Odmítavou pozici šetřivé čtyřky – tedy Nizozemska, Rakouska, Dánska a Švédska – asi neovlivníme. Bylo by ale dobré mluvit o přístupu českého premiéra. Ten ve svém projevu k evropským státníkům znovu zopakoval, že se mu nelíbí klíč rozdělení peněz ze 750miliardového záchranného fondu, protože Česká republika nedostane tolik, kolik by dle jeho názoru měla.
Ano, klíč rozdělení záchranného balíčku není skutečně tak výhodný, jako je tomu u evropských fondů. Premiér ale nepředstavil veřejně žádný lepší. Čekat na reálný pokles HDP, jak zmínil, je rizikové, a i nereálné – nemůžeme čekat půl roku, pomoc musí přijít okamžitě. Stejně tak můžeme mluvit i o dynamickém klíči, který by státy spíše motivoval vykazovat co nejhorší statistiky. Hlavní ale je, že i kdybychom prosadili něco jiného, Česko na tom může vydělat maximálně „drobné“ve srovnání s tím, co přináší export do EU. Kvůli tomu nemá smysl blokovat celoevropskou dohodu.
Česko v luxusní pozici
Stále také platí, že Česká republika v celku na představeném fondu obnovy Next Generation EU a „běžném“evropském rozpočtu vydělá ve stovkách miliard korun. V žádném případě nehrozí, že budeme platit podporu jižním státům, jak se spekulovalo v českých médiích. Naopak nám s obnovou naší ekonomiky pomůžou bohatší členské státy EU. Jen asi ne tolik, kolik by si premiér Babiš představoval.
Naším hlavním národním zájmem je zajištění bezproblémového fungování vnitřního trhu, kam vyvážíme ročně výrobky za tři biliony korun – vše od tramvají přes auta až po becherovku. Pokud přestane fungovat vnitřní trh nebo jedna ze zemí Evropské unie zkolabuje, budeme ve stejné situaci jako po pádu komunismu. Budeme dlouho ekonomiku přebudovávat a hrozí, že výrazně zchudneme. To asi premiér nechce, anebo se k tomu alespoň veřejně nehlásí.
Česká republika je v poměrně luxusní pozici, kdy záchranu našich trhů chtějí zaplatit jiné státy Evropské unie a zároveň nám samotným pomoci. Český premiér by tak neměl za každou cenu tlačit na navýšení toho, co ČR dostane, ale spíše se snažit přesvědčit ostatní státy, aby s plánem Evropské komise souhlasily co nejrychleji. Nyní totiž spíš hrozí, že premiéři a prezidenti států EU záchranný balíček včas neschválí.
Naším hlavním národním zájmem je zajištění bezproblémového fungování vnitřního trhu, kam vyvážíme ročně výrobky za tři biliony korun