Majitel jatek na pranýři
Šéf největší německé společnosti na zpracování masa Clemens Tönnies byl kritizován již dávno před koronavirovou pandemií kvůli podmínkám ve svých závodech.
BERLÍN/PRAHA Opětovné vypuknutí koronavirové nákazy v Německu má svůj symbol. Stala se jím firma Tönnies, zpracovávající maso, která sídlí v padesátitisícovém městě Rheda-Wiedenbrück. V minulých dnech muselo být uzavřeno několik jejích provozoven, neboť se tam nakazilo přes 1500 zaměstnanců. Několik tisíc dalších lidí muselo do preventivní karantény. Premiér spolkové země Porýní-Vestfálsko Armin Laschet proto zkraje týdne vyhlásil výrazná omezení platná pro okres Gütersloh, kde sídlí mateřský závod koncernu, a sousední okres Warendorf.
Jejich obyvatelé se ocitli v kolektivní karanténě. Podobně jako před několika měsíci mají minimálně na týden fakticky omezený pohyb. Z celého Německa navíc začínají přicházet zprávy, jak třeba poskytovatelé ubytování v jiných částech Spolkové republiky ruší objednávky od lidí trvale hlášených v některém z obou okresů.
Místní veřejnost je kvůli celé situaci značně popuzena. Její hněv se soustředil prakticky výlučně na šéfa koncernu Clemense Tönniese. Když musely být kvůli šířící se nákaze narychlo zavřeny místní školy pouze pár dní poté, co byly s velkou slávou znovu otevřeny, vydali se nahněvaní rodiče spontánně protestovat před podnikatelovu vilu. „Pane Tönniesi, ukliďte si svůj chlív“, stálo mimo jiné na jejich transparentech.
Mnozí teď majiteli jatek vyčítají, že kvůli dosažení co nejnižších nákladů zaměstnává agenturní pracovníky z Bulharska a Rumunska. Tím se nemusí starat o jejich zdravotní stav ani o způsob ubytování. Tato praxe je ovšem běžná i u dalších společností zpracovávajících maso. Avšak koncern Tönnies je nejvíc na očích i proto, že v jeho pobočkách je vyráběna pětina veškerého v Německu prodávaného masa. Loni zpracovala firma celosvětově 20,8 milionu prasat, z toho 16,7 milionu v Německu. Avšak Clemens Tönnies, jehož jmění odhaduje časopis Forbes na 1,8 miliardy dolarů, budil emoce už před koronakrizí. Zatímco jedni v něm viděli úspěšného podnikatele, jenž se vypracoval z řezníka a který dodává do supermarketů cenově dostupné maso, jiní ho považují za chladnokrevného vykořisťovatele.
Nemilovaný mecenáš
Před lety se začal Tönnies angažovat i ve fotbale. Stal se členem dozorčí rady bundesligového týmu FC Schalke 04, později i šéfem dozorčí rady. Do klubu investoval miliony eur, navíc se mu podařilo získat solventního strategického sponzora v podobě ruského plynárenského koncernu Gazprom. Ne všichni fanoušci tradičního klubu z Porúří Tönniese uznávají. Již v minulosti se proto na stadionu v Gelsenkirchenu objevovaly transparenty s vyobrazenými prasečími hlavami a s kritikou průmyslového zpracování masa v závodech jeho impéria.
Loni si musel dát Tönnies od vedení klubu na tři měsíce pauzu. Důvodem byla veřejná přednáška, na niž přišel s návrhem, aby Německo v rámci boje proti klimatické změně financovalo výstavbu elektráren v Africe. „Pak by tam přestali kácet stromy a taky by, až se setmí, přestali vyrábět děti,“zafilozofoval si tehdy miliardář. Když se to provalilo, zabývala se celou záležitostí etická rada klubu. Nakonec dospěla k závěru, že Tönnies se sice nedopustil rasismu, přesto ale byl výrok kvalifikován jako v rozporu se zásadami vylučujícími diskriminaci.