Němci v mayském kalendáři

Členům klubu přátel mayského kalendáře minulý víkend přinesl zklamání. Konec světa nenastal, ačkoliv expert americké univerzity v Tennessee Paolo Tagaloguin varoval, že dřívější výpočet, který konec světa avizoval na rok 2012, nebyl přesný a že tato hrozná událost nastane až letos 21. června.

Konec světa nepřišel, ale pro pokrokový svět tak trochu ano, protože po zhruba dvou týdnech zkrachoval ve čtvrti Capitol Hill ve městě Seattle pokus o vytvoření anarchistické společnosti bez přítomnosti policie. Experiment podle očekávání normálně uvažujících lidí selhal, jelikož nepokoje v této autonomní zóně skončily postřelením tří lidí, z nichž jeden zemřel. Tato událost vyhodila pojistky u jinak velmi progresivní starostky města Jenny Durkanové (Demokratická strana), která prohlásila, že nadešel čas obnovit pořádek. Negativní dopady nepřítomnosti policie na podnikatele a obyvatele jsou prý příliš velké. Uvidíme, jak se starostka s touto výzvou popere, protože bude muset zasáhnout proti lidem, s nimiž je ideově spřízněná. Neměli bychom ale jásat nad fiaskem v Seattlu, protože ideologové pokrokářů se rychle poučí z krizového období a vypracují novou brožuru pro nastolení anarchistických pořádků.

Něco podobného jako v Seattlu by mohlo vzniknout například v Německu, kde nové revoluční myšlenky vítězně postupují na mnoha kulturních a společenských frontách. V Německu, kde jsem v tzv. alternativních čtvrtích velkoměst již párkrát narazil na sprejem nastříkané heslo: Migrant je proletář budoucnosti. Spojenectví mezi extrémní levicí a zradikalizovanými migranty nevěští do budoucnosti nic dobrého, hrozí, že počet autonomních zón bez přítomnosti státu a práva může růst. Zářným příkladem jsou mimořádně brutální nepokoje spojené s rabováním obchodů ve Stuttgartu nebo odhalení sochy Lenina v Gelsenkirchenu přes odpor místní radnice, ale se souhlasem soudu. Cenu sochy i účet za následnou oslavu zaplatila malá, ale o to agresivnější Marxisticko-leninská strana Německa (MLPD). Mohli si to klidně dovolit, protože finanční majetek strany je obrovský, jenže původ více než pěti milionů eur je zahalen tajemstvím.

Strana byla založena už v roce 1982, nejaktivnější je v Porúří. Spolkový úřad pro ochranu ústavy, tedy civilní vnitřní zpravodajská služba, MLPD popisuje takto: Cíle strany jsou protiústavní, což lze shrnout do tří centrálních bodů: revoluce, diktatura proletariátu a komunismus.

Přesto ji tajná služba pouze pozoruje, zakázat MLPD prý není důvod. Ptejme se ale, co ještě tato strana musí udělat pro to, aby ji zakázali. Z toho všeho by Lenin měl velkou radost.

Určitě by však pochválil i soudružku Hengameh Yaghoobifarahovou za její ustavičný boj proti německým státním orgánům. Její rodiče pocházejí z Íránu, ale narodila se už v Kielu. Za peníze německých daňových poplatníků vystudovala univerzitu ve Freiburgu, kde titul bakaláře získala za práci Význam růžové barvy ve feministickém hnutí. Genderově sama sebe definuje jako queer, co se dá přeložit jako fluidní pohlaví. Píše články a věnuje se redakční práci, je autorem knihy Vaše vlast je naše noční můra. Často uráží policii, volá po jejím rozpuštění a policisty by nejraději odvezla na skládky, Němce označuje za rasistické idioty a mnohokrát už je vyzvala, aby vyhladili sami sebe.

Frank-Walter Steinmeier, sociálnědemokratický prezident, loni tuto radikální aktivistku poctil pozváním na svoji prestižní letní zahradní slavnost. Nejspíš ji touto formou chtěl projevit upřímný vděk za vše, co pro Německo doposud vykonala. Účastníky oslavy prezident zve za vynikající zásluhy v prospěch republiky. Pane Tagaloguine, nepíše se něco o Německu v mayském kalendáři?

Spojenectví mezi extrémní levicí a zradikalizovanými migranty nevěští do budoucnosti nic dobrého