Jan Novák: Kundera

Novou literární biografií Kundera, z níž přinášíme ukázku, budí její autor, spisovatel Jan Novák, kontroverzní reakce. Jan Novák: Kundera

vztek normalizátorům, a to pro Milana Kunderu nebylo.

INVENTURA II

Kundera se svou ženou konečně jedou na svatební cestu pro pokročilé, za bleděmodrým renaultem nacpaným věcmi mává z chodníku maminka a dva kamarádi, léto roku 1975 se láme a je čas na další inventuru: co tou dobou dělaly ostatní velké osobnosti české literatury?

Bohumil Hrabal se vrátil z dovolené u moře, bere penzi, žije na chalupě v Kersku s několika kočkami, má starý poštovní pytel, v němž utrácí jejich koťata, a píše svou velikou Příliš hlučnou samotu; Jaroslav Seifert bere penzi už skoro patnáct let, chodí o berlích, pod zorným úhlem věčnosti skládá básně do Deštníku z Piccadilly a brzy podepíše Chartu 77; Jiří Kolář je také na penzi, slova už opustil, své poezii nyní dává formu koláží, muchláží, proláží, roláží, chiasmáží, konfrontáží a prodává ji po celém světě, aby z výdělků podporoval samizdat a jiné nepohodlné umělce; Josef Škvorecký přednáší a píše v kanadském exilu, kde se svou ženou otevřel české nakladatelství a zachraňuje pro českou literaturu knihy, které by zmizely někde ve sklepě nebo v podkroví anebo by bez něj vůbec nevznikly, a brzy k literární kariéře mocně postrčí i mě; Jan Zábrana překládá opět víc z ruštiny než z angličtiny a reflektuje celou mizerii té doby ve svých denících; Václav Havel už nepřikuluje sudy v trutnovském pivovaru, poslal svůj otevřený Dopis Gustávu Husákovi, vydává samizdaty a připravuje se na ochotnickou premiéru své Žebrácké opery, která proběhne v hospodě v Počernicích a rozběsní Státní bezpečnost; Vladimír Holan bere malou penzi již čtyřicet let, stará se o svou postiženou dceru a brzy se po její smrti jako básník definitivně odmlčí; Ivan Martin Jirous žije čas mezi kriminály, jako manažer skupiny The Plastic People of the Universe pořádá koncerty na svatbách, začíná psát poezii a právě zažil své satori během náhodné účasti na mši v kostele u Panny Marie Sněžné.

VÝJEZD DOCÍLEN

Z Brna to je do Mikulova na hraniční přechod do Rakouska hodina jízdy autem, ale přejíždět do kapitalistického státu není za komunistů žádný med, než pohraničníci se zrcátkem na tyči prohlédnou podvozek auta, než celníci s pultíkem na břiše podrobně porovnají podobu dotyčného s fotografií v pase, než ho prolistují a orazítkují, než jiné uniformy prohlédnou vnitřek vozu a kufr a než psovodi s vlčáky obejdou auto, je poledne pryč. Na všechno dohlížejí hlídky se samopaly, nabitými ostrými a zkříženými na prsou.

Tak to v Mikulově chodí normálně, ale 21. července 1975 tam Kunderovi skrz hranice jen profrčí: pravicový exponent a jeho žena jsou od rána očekáváni a personál dostal příkaz, aby je zbytečně nezdržovali – Státní bezpečnost právě plní závazek: „V souladu s plánem postupu realizace a rozpracování akce v prvé etapě bylo docíleno výjezdu KUNDERY a jeho ženy k dlouhodobému pobytu do Francie.“

Druhá etapa je „ovlivnit KUNDEROVO rozhodnutí týkající se návratu do ČSSR“tak, aby už v zahraničí zůstal. Za tím účelem již „byly podchyceny zpravodajsky zájmové styky KUNDERY, které budou předmětem následných opatření“. O jaká opatření se jedná? „Zpravodajsky zájmové styky budou předvolány nebo předvedeny ve stanovený den a hodinu na součást MV [ministerstva vnitra], kde s nimi bude proveden pohovor a zápis o výpovědi.“Kdo bude vypovídat kde a o čem? „V Bratislavě bude proveden výslech Petra ŠEVČOVIČE, dramaturga z Hlavní redakce vysílání pro děti a mládež, který kryl KUNDEROVO pronikání do sdělovacích prostředků ve Slovenské soc. republice prostřednictvím Natálie VADLEJCHOVÉ.“

„Souběžně se ŠEVČOVIČEM bude prováděn výslech Natálie VADLEJCHOVÉ z Prahy, která mimo objasnění pronikání KUNDERY do sdělovacích prostředků bude vyslýchána k poskytování informací KUNDEROVI z oblasti Krátkého filmu a kulturního života. Pro zdůraznění závažnosti v propojení KUNDERA–VADLEJCHOVÁ bude hovořeno o špionážní činnosti včetně jejího manžela, který je pracovníkem ČSAV s výjezdy do KS.“

Co je účelem takového nátlaku tajné policie? „V případě Petr ŠEVČOVIČ a Natálie VADLEJCHOVÁ je sledována možnost zpravodajského využití.“A co když odmítnou stát se agenty StB? „V případě nevhodnosti provedení profylaktického opatření.“Jak to dopadne? Předejdu událostem a prozradím, že Vadlejchová bude vysazena do Paříže, aby tam Kunderu špehovala a ovlivňovala. Kolik dalších lidí bude zapojeno do „druhé etapy akce Elitář“? V návrhu opatření je osmnáct jmen, mezi nimi i Alex Koenigsmark, knihovnice M. z Prahy a Monika Gajdošová z Bratislavy. Kromě nich budou ještě v Brně „vytipovány osoby k pohovoru, případně ke zpravodajskému využití“. A „součástí opatření bude ustanovení celníka, který odbavoval KUNDERU a převzal úplatu“.

Jak budou pohovory s tolika osobami probíhat? „Jako součást opatření budou zpracovány dílčí plány, připraveny konkrétní otázky k pohovorům k jednotlivým osobám.“Jaký efekt má tahle mamutí akce StB přinést? „Opatření bude prováděno takovým způsobem, aby se KUNDERA dozvěděl o prováděných opatřeních, což by mělo ovlivnit jeho návrat.“

Stojí to za takové úsilí? Není celá tato akce groteskně neefektivní? Nestačilo by Kunderu mírně postrašit? Žádný hrdina není, copak Státní bezpečnost nemá mezi tisíci svých zaměstnanců žádné psychology? Druhá etapa akce Elitář je dobrou metaforou pro celé komunistické vládnutí: brutální manipulace s lidmi v masivní policejní akci s minimálním výsledkem a minimální znalostí lidské psychologie.

Bleděmodrý renault projíždí vinicemi na sever od Vídně, je konec července. Měkne asfalt na rozpálené vozovce? Mají manželé Kunderovi stažená okénka? Je jim do řeči? Anebo raději naslouchají svištícímu větru?

„Elitář“si musel v šestačtyřiceti letech vybrat mezi pokáním v Tvorbě a nářadím svého řemesla, češtinou, je z toho nešťastný? Je „Elitář II“šťastná, že má manžela konečně jen pro sebe? Těší se do Francie, anebo mají strach, jak tam obstojí? Hledí dopředu, anebo dozadu? Chápou, jakou spoušť zanechávají za sebou? Diverzanta Dvořáčka už Kundera nejspíš ze své mysli dávno vytěsnil, ale nepřijde mu někdy na mysl Petr Prouza, který živoří se dvěma dětmi na měsíčních smlouvách v okrajovém časopisu? Spolužák Emil Werner, který mu svěřil svůj účet v bance a který po svých zkušenostech se Státní bezpečností emigruje do Švýcarska? Nevzpomene si někdy na své žáky Koenigsmarka a Vadlejchovou, kteří se pod nátlakem estébáků stanou jejich tajnými spolupracovníky? Anebo na celníka krajské správy Kunce? Na vdané milenky, které budou ustanoveny a vydírány tajnou policií? Na tváři lehký smích a hluboký v srdci žal? Anebo na tváři lehký žal a hluboký v srdci smích?

Redakčně kráceno

Jan Novák, doposud čtenářům známý jako autor románu o bratrech Mašínech (Zatím dobrý) či povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu), nyní přichází s obsáhlou literární biografií věnovanou spisovateli Milanu Kunderovi. Ve čtyřech dílech mapuje jeho rodinné zázemí, básnické počátky ve znamení stalinismu 50. let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku StB před odchodem do exilu v první polovině 70. let, kdy už Kundera nesměl publikovat. Jde o životopis přiznaně osobní, který se nevyhýbá odvážným soudům.

Knihu vydalo nakladatelství Argo a Paseka.