Dostane babička v Krkonoších váš dopis?

Aktuální šetření Evropské komise ohledně výše kompenzace pro Českou poštu vzbudilo ohlas a řadu otázek. Čekali jsme, že Evropská komise s takovou věcí přijde? Zasloužíme si jako držitel poštovní licence tolik peněz? A není to nefér vůči konkurentům, kteří takovou podporu nedostávají a u Evropské komise si stěžují?

Začněme popořadě: Česká pošta jako držitel poštovní licence dostává kompenzaci takzvaných čistých nákladů univerzální služby. Univerzální služba je povinnost provozovat síť 3200 poboček po celé republice a povinnost doručovat dopisy každý pracovní den na každou adresu v republice. Kompenzace je obdobou dotací, které dostávají od státu a krajů soukromí dopravci za to, že jezdí i do zapadlých vesnic, kam by se to jinak ekonomicky nevyplatilo. Ale zatímco v případě dopravců tvoří dotace 40–50 procent jejich výnosů, u České pošty to donedávna byla jen necelá tři procenta, protože kompenzace byla zastropována na půl miliardě korun ročně.

Opožděná notifikace

V souvislosti se zvýšením limitu úhrady na 1,5 miliardy, které schválil Parlament ČR, vznikla potřeba takzvané notifikace u Evropské komise. Ta v podobných případech standardně posuzuje, zda nejde o nedovolenou veřejnou podporu. Tento proces běží v našem případě již řadu měsíců a zpozdil se kvůli koronaviru. Takže ano, věděli jsme o něm, spolupracovali jsme s našimi orgány (ČTÚ a ÚOHS) na přípravě podkladů a jsme rádi, že tento proces rozptýlí pochybnosti ohledně výše úhrady. Proces notifikace je pro nás o to důležitější, že Česká pošta je pod tlakem dvou konkurentů, kteří podali Evropské komisi svoje stížnosti. Podle veřejně dostupných informací se týkají například podezření na křížové financování balíkových služeb, ale i toho, že by pošta podle našeho konkurenta žádnou podporu dostávat neměla. Zopakujme si proto, v čem je rozdíl mezi Českou poštou a jejími konkurenty. Zatímco ve velkém městě si můžete vybrat, zda vám balíček doručí Česká pošta, někdo z konkurenčních kurýrních služeb, nebo si ho vyzvednete v obchodu na rohu, vaše babička v Krkonoších takovou možnost nemá. Ekonomicky totiž není dostatečně zajímavá, aby se o ni naše konkurence ucházela. A stejně nezajímavé jsou (pro naši konkurenci) další statisíce lidí v této zemi.

Zajistit obsluhu i těch nejvzdálenějších míst naší republiky samozřejmě stojí peníze. Pojem čistých nákladů univerzální služby fakticky znamená, o kolik víc jsme museli vynaložit peněz, než kdybychom se chovali stejně jako komerční konkurence a zaměřili se pouze na lukrativní oblasti.

Není to málo. Jen za rok 2018 jsme čisté náklady vyčíslili na 2,7 miliardy korun. Dvě třetiny z toho jdou na vrub široké sítě poštovních poboček (která je u nás širší než ve srovnatelných zemích), třetina na doručovací síť. Přestože již dva roky optimalizujeme naše náklady a škrtáme, kde se dá, ceny vstupů stále rostou a s nimi i uvedené čisté náklady.

Oněch 2,7 miliardy ale není částka, kterou dostaneme. I když je suma vypočtena transparentně podle metodiky Českého telekomunikačního úřadu, podléhá ještě dalšímu schvalování a revizi ze strany ČTÚ a navíc je zastropována na maximálních 1,5 miliardy korun. Celý proces má tedy tři silné pojistky, že Česká pošta opravdu nedostane víc, než si zaslouží.

A naši konkurenti? S těmi se dennodenně potkáváme ve velkých i menších městech a naše konkurenční soupeření přináší lepší služby občanům. Nechtějme ale, aby rozhodovali o tom, zda má Dolní Lhota právo na poštovní pobočku a zda má vaše babička právo dostat dopis, i když nebydlí v Praze nebo Brně, ale v zapadlé vísce v Krkonoších.

Přestože již dva roky optimalizujeme náklady a škrtáme, kde se dá, ceny vstupů stále rostou a s nimi i uvedené čisté náklady