Zločin bílých předků by neměl být dědičný

Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Důsledkem dění v USA a podpory hnutí Black Lives Matter bude debata o odškodnění Afroameričanů za mnoho desetiletí otroctví a rasismu. Je to primárně otázka právní, ale i ekonomická; v médiích už se to hemží výpočty. Jaké by tedy odškodnění mělo být?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

Tomáš Pfeiler: Nereálná diskuse

Debata o reparacích za otroctví se může vést maximálně v morálně-filozofické rovině. I tak se nabízí otázka, zda má smysl tyto historické křivdy otvírat. Pokud by se kompenzací dočkala afroamerická komunita, ozvou se i ostatní. Výsledkem by mohla být situace, kdy by se odškodnění domáhala řada etnických, náboženských a jiných lidských skupin.

Například český občan by mohl požadovat od švédské vlády odškodnění za újmu na majetku, kterou jeho předkové utrpěli v průběhu třicetileté války.

Pokud by měly být uspokojeny všechny podobně absurdní nároky, nastane vlna vládních bankrotů, masivní tisk peněz a inflace. Ve světě by zřejmě zavládl nepředstavitelný chaos.

TOMÁŠ PFEILER portfolio manažer společnosti Cyrrus

Dominik Stroukal: Rasismus tady a teď

Poškození si zaslouží odškodnění, zaslouží si ale trest ti, co nic neudělali? V době, kdy si připomínáme 100 let Versailleské smlouvy, není třeba připomínat, že reparace jsou v principu důležitý a správný nástroj, s nímž se však musí zacházet opatrně.

V teorii je to jednoduché – stát způsobil škodu a měl by oběti odškodnit. Nicméně stát si neumí sám vydělat a peníze sebere na daních lidem, kteří žádnou škodu nezpůsobili. A přesně to by se dělo v tomto případě.

Může být zločin praprapředků dědičný? Zjevně by neměl být. Je to jako kdybychom chtěli po současných potomcích bývalých členů KSČ, aby doplatili zbytku populace rozdíl mezi průměrnou mzdou v Rakousku a u nás.

Nezbývá než individuální lidská odpovědnost a snaha o potrestání jakéhokoliv rasismu tady a teď. Stát neumí odškodnit oběti, aniž by poškodil nevinné. Hlavním cílem nyní musí být postarat se, aby se to nedělo dále.

DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen

Martin Pánek: Velký hřích

Je to nesmyslná debata, jež se nikdy nedobere hmatatelného výsledku. To se mělo řešit za Lincolna (i se řešilo), nikoli za Trumpa. Mnohem víc by Afroameričanům pomohlo, kdyby v USA skončil systematický institucionální rasismus především v trestním systému, kdy černochy mnohem víc šikanují policisté a u soudů si za stejné prohřešky odnášejí mnohem delší tresty.

Otroctví je velký hřích Spojených států amerických, následky si nesou dodnes. Receptů, jak se s ním vyrovnat, je mnoho. Jedním z nejdůležitějších zásadní reforma trestní justice jak na federální, tak na státní úrovni. Akademická cvičení, co by bylo, kdyby, by neměla rozptylovat od důležité práce, jak učinit společnost spravedlivější.

MARTIN PÁNEK ředitel Liberálního institutu

Debata je redakčně krácena.

Dále do ní přispěli Dušan Tříska a Pavel Kohout. Celé texty najdete na Českápozice.lidovky.cz