Už žádné vysoušení krajiny
Pozemkové úpravy by měly vznikat především tam, kde sucho páchá nejvíc škod. Stát se chce zaměřit i na odvodňovací systémy po celém Česku a uzpůsobit je, aby vodu zadržely. To vše podle desetiletého plánu.
PRAHA Kvůli lidským zásahům doznala krajina řady změn a vzdálila se původnímu rázu. Ztratila kvůli tomu i svou odolnost. Postupně se to daří měnit díky pozemkovým úpravám, které napomáhají navrátit krajině její různorodost. Ať už díky polním cestám, stromům, mokřadům nebo členitým svahům. Ministerstvo zemědělství nyní přichystalo desetiletý plán, podle kterého by se úpravy měly dít přednostně v místech, která jsou suchem zasažena nejvíc.
Zaměřit se chce i na rozsáhlý systém drenáží pod zemí a napravit ho tak, aby byl poplatný změnám klimatu. Může se sice zdát, že současný déšť problémy české krajiny vyřešil, sucho ale stále přetrvává v hloubce. Doplnit rezervoár v podzemí vyžaduje čas. Intenzivní déšť navíc příliš nepomůže, protože voda se nestihne vsáknout a odteče.
Ministerstvo chce v příští dekádě dát na pozemkové úpravy, závlahy a odvodnění i ochranu půdy na 34 miliard korun. Pozemkové úpravy, které se kromě zadržení vody zaměřují na zabránění eroze půdy nebo kladou důraz na vyšší biodiverzitu, v plánech hrají prim. Ročně by se jich mělo uskutečnit sto padesát.
„Státní pozemkový úřad bude například koordinovat, aby se tato opatření zaměřila do míst v suchých oblastech. Při pozemkových úpravách budeme také posuzovat vodní bilanci konkrétních pozemků a opatření upravovat, aby voda zůstala tam, kde ji potřebujeme,“vysvětluje ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).
Hlavní změna je v tom, že prioritou úprav už nebude jen vodu pochytat, ale především dlouhodobě zadržet a pak ji efektivně využít v krajině. Nově tak budou úpravy pracovat i se systémem zemědělského odvodňování krajiny.
Vytvořit databázi
Drenážní systémy jsou rozseté po celé republice, hlavní problém ale je, že stát nemá přesný přehled o tom, kde přesně jsou. A hlavně, zda jsou stále funkční. Podle desetiletého plánu, který mají LN k dispozici, by se měly odvodňovací drenáže zmapovat a vznikne jejich digitální databáze.
Zároveň s nimi má resort další plány. „Musíme prověřit jejich funkčnost a upravit je tak, abychom snížili nežádoucí odvodňování krajiny,“říká Toman.
Některé systémy stát přebuduje tak, aby namísto odvodňování vodu zadržely a dovedly ji až ke kořenům rostlin. Takové změny je možné udělat na bezmála půl milionu hektarů země.
Některé odvodňovací systémy by se zase mohly doplnit o retenční nádrž či třeba jen mokřad a voda by se mohla znovu použít.
Variantou je i to, že se některé drenáže odstraní, k čemuž by se ale přistoupilo, jen pokud by se ukázalo, že je systém nefunkční, anebo na místě vůbec neměl vzniknout. Především proto, že by odstranění drenáží bylo příliš nákladné. „Kde to půjde, budeme s existujícími systémy pracovat,“dodává Toman.
Meliorace i závlahy
Takzvané meliorace, které slouží k odvodnění, jsou v Česku zhruba na 1,2 milionu hektarů. Až na pět set tisíc hektarů bylo vybudováno do roku 1945. Patří tomu, na jehož pozemku se nacházejí, přičemž mnoho lidí o nich ani neví. Jejich inventář chtěl provést už Tomanův předchůdce Marian Jurečka (KDU-ČSL), nakonec k tomu ale nedošlo.
Tomanův resort se chce zaměřit i na závlahy. Stát je monitoroval v roce 2016 a z šetření vyplynulo, že jich je na 160 tisíc hektarů, v provozu jich je však jen 70 tisíc hektarů. Mezi zemědělci je však o závlahy zájem, uvítali by je především zelináři, sadaři nebo vinaři. Stávající závlahy by se měly modernizovat, zároveň by ale měly vzniknout nové.
Státní pozemkový úřad nyní dokončuje třeba studii proveditelnosti na závlahovou soustavu na jižní Moravě, konkrétně na Hustopečsku, tedy v jedné z nejsušších oblastí země. Výsledkem by mohlo být zavlažování až devíti a půl tisíc hektarů zemědělské půdy.