Konec pionýra

Svět těžařů se mění, břidličná revoluce nekončí

VKremlu i v královském paláci v saúdském Rijádu měli o víkendu dobrou náladu. Firma Chesapeake Energy, která stála v devadesátých letech minulého století u zrodu revoluce v těžbě ropy a plynu, udělala ze Spojených států energetickou velmoc a oslabila vliv Ruska a Saúdské Arábie ve světě, zkrachovala.

Důvod je zřejmý. Ceny ropy a plynu spadly tak, že se už těžba v mnoha vrtech založených hlavně na frakování, tedy rozrušování horniny a horizontálním vrtání, nevyplatí. Cenu nejprve stlačilo zvýšení těžby ropy v Saúdské Arábii, která tím chce vytlačit z trhu ostatní producenty. Pak dílo zkázy dokonalo snížení spotřeby v souvislosti s pandemií koronaviru. Zároveň klesal výnos starých vrtů a obavy z toho, že frakovací technologie poškodí přírodu, vedly k tlaku na omezení těžby. Finančníci se toho lekli a přestali těžařům dávat levné půjčky.

Výsledkem je krach Chesapeake Energy a stejný osud čeká podle odborníků dalších zhruba 250 firem v oboru. Není to ale jejich fyzický konec. Společnosti propustí část zaměstnanců, sníží platy a nakonec vyhází manažery, kteří kdysi měli oproti ostatním odvětvím ekonomiky legendárně vysoké odměny. Možná je někdo koupí nebo ovládne. Těžební zařízení ale budou existovat dál, i když se vrty budou „zapínat“jen čas od času, když ceny stoupnou. Na rozdíl od „klasických“ropných a plynových vrtů je lze snadno odstavit, náklady na údržbu jsou nízké a pracovníci na opětovný rozjezd těžby jsou na americkém pracovním trhu snadno k mání.

Krach amerických těžařských společností zabývajících se frakováním tak nakonec může vést paradoxně k tomu, že na pár let zmizí z trhu s ropou a plynem pravidelné cenové výkyvy nahoru a dolů. Američané neopustí světový trh, ceny nepoletí nahoru, Spojené státy zůstanou energetickou velmocí. Představa Moskvy a Rijádu, že se svět opět stane závislým na dovozech ropy a plynu ze Sibiře a Perského zálivu, zůstane pouhou iluzí.