Proč je dobré se občas provětrat

Začínám coming outem: přibližně od mých patnácti let se nikdy nestalo, abych po dobu čtyř měsíců v řadě vůbec neopustil zemi, kde jsem se narodil.

O dlouhý souvislý pobyt v českých luzích a hájích se postarala až letošní koronavirová krize. Absence moře, pořádných hor či ševelení cizích jazyků začaly záhy vyvolávat podivný stav prázdnoty, a když se hraniční uzávěra začala blížit ke konci, přišla zvědavost: co to s člověkem udělá, až zase vyjedeme za hranice?

Na krátkém výletě do Švýcarska z minulého týdne na první pohled nebylo nic mimořádného. Všechno fungovalo stejně perfektně jako dřív, Alpy zůstaly malebně špičaté a v Rýně teklo stejně mnoho vody, jak bývá na přelomu jara a léta zvykem.

Ale vlastně... pár „mimořádností“tu bylo. Třeba když nás v německém hotelu ráno obsluha upozornila, že při snídani opravdu musíme mít zakrytá ústa až do chvíle, než se usadíme