Íránem otřásají záhadné výbuchy
Hned několik incidentů poničilo v posledních týdnech skupinu strategických objektů v Íránu. Jde o další připomínku toho, že boj o budoucnost íránského jaderného programu se už léta odehrává i v podobě sabotáží a teroristických útoků.
Když se druhé červencové ráno ozvala mohutná exploze nad íránským závodem na výrobu jaderného paliva v Natanzu, byla to jen jedna z řady podobných událostí, k nimž v poslední době v různých koutech rozlehlého státu došlo. I tentokrát teheránské vedení nejprve mlžilo a zjišťovalo škody, brzy ale i oficiální činitelé přiznali: Zasažen byl závod na vývoj nových, výkonných centrifug k obohacování uranu. A nešlo o nehodu, ale o cílený útok, který výrobu zařízení může zbrzdit až o několik měsíců
„Mezi všemi možnostmi se nabízejí hlavně varianty o útoku dronem nebo sabotáž,“napsal íránský list Farhíchtegán. „Izrael je v této věci hlavní podezřelý.“List Sobhe nou předjímal, že „pokud druhá strana překročila mantinely, zneužila íránské trpělivosti a zaútočila na íránské národní zájmy a bezpečnost, musí přijít tvrdá odpověď“.
Únik od ředitele Mosadu? Ačkoli podobná íránská prohlášení bývají na Západě zpochybňována coby propaganda a židovský stát svou účast na sabotážích a teroristických útocích zpravidla nekomentuje, informace o izraelské účasti na tomto útoku se tentokrát objevily i na Západě. „Činitel z blízkovýchodních tajných služeb se znalostí případu uvedl, že za útok na nukleární zařízení v Natanzu byl odpovědný Izrael, který použil silnou bombu,“napsal předminulý týden deník The New York Times (NYT) – jedním ze spoluautorů článku byl prominentní izraelský novinář s nadstandardními kontakty ve zpravodajské komunitě Ronen Bergman.
Vůdce izraelské opozice Avigdor Lieberman následně vyzval premiéra Netanjahua, aby okamžitě citovaný zdroj informačního úniku umlčel s tím, že určitě mluvil v rámci vnitrostranického boje v premiérově Likudu. Další izraelský znalec zpravodajské scény Josi Melman pak tuto nevšední přestřelku shrnul v jiném médiu těmito slovy: „Člověk nemusí být expertem na špionáž, aby rozluštil Liebermanovy narážky. Myslel tím, že zdrojem deníku NYT byl ředitel Mosadu Josi Cohen – Netanjahuův obdivovatel, který tento týden získal prodloužení svého funkčního období do
2021.“
Incidenty v citlivých íránských objektech posledních týdnů zatím nelze za záměrné sabotáže považovat s jistotou. Zmíněný výbuch z Natanzu, předchozí podobná událost v oblasti Párčínu, kde islámská republika vyvíjí raketové systémy, a naposledy i páteční výbuch na západě Teheránu, v místech rovněž spojovaných s vojenským průmyslem, ale vyvolávají pochybnosti, že by šlo jen o časovou shodu nesouvisejících událostí. Někteří pozorovatelé června např. upozorňují, že ke všem výbuchům došlo mezi půlnocí a třetí hodinou ráno, což naznačuje, že předpokládaní útočníci nechtěli primárně zabíjet personál, ale ničit technologie.
Kromě těchto tří událostí přitom Írán za poslední měsíc zaznamenal i další podobné – v elektrárnách i strojírenských závodech. „Každý nás může kdykoli podezírat z čehokoliv, ale nemyslím, že je to na místě,“řekl minulou neděli izraelský ministr obrany Benjamin Ganc. „Ne vše, k čemu v Íránu dojde, je nutně spojeno s námi,“dodal, aniž by však popřel spojitost s výbuchem v Natanzu, na který byl Izraelským rozhlasem dotázán.
Josi Melman se domnívá, že po krátkém období, kdy jak Írán, tak Izrael byly zaměstnány prosazováním svých zájmů v Sýrii, se nyní oba blízkovýchodní rivalové vracejí k přímé konfrontaci. Připomíná, že nejpozději od roku 2002 Američané a Izraelci, někdy i ve spolupráci s dalšími tajnými službami, organizovali proti Íránu akce, jako bylo rozšíření počítačového viru Stuxnet před deseti lety, exploze ve strategických objektech, ale i třeba sérii vražd íránských vědců. „Mosad a také CIA k tomu využívaly i etnické skupiny v Íránu, jako jsou Kurdové, Arabové, Ázerové či Balúčové, v nichž řada lidí odmítá teheránský centralizovaný systém.“
Prezident ve dvojím ohni Íránské vedení však dnes nečelí jen řetězci záhadných nehod a hlavně paralyzujícím sankcím ze strany USA, ale paradoxně také útokům domácí konzervativní pravice, pro kterou je vláda prezidenta Hasana Rúháního vůči Západu příliš vstřícná. V minulém týdnu například poslanci otevřeně nadávali ministru zahraničí Džavádu Zarífovi a pokřikovali na něj „smrt lháři“. Tento politik měl totiž před pěti lety lví podíl na uzavření kompromisní dohody mezi Teheránem a mezinárodním společenstvím o omezení íránského jaderného programu výměnou za zrušení většiny protiíránských sankcí. Dohoda se však před dvěma lety prakticky zhroutila, když ji nová administrativa prezidenta Donalda Trumpa vypověděla.
Situace, v níž je Rúhání mezi dvěma kameny a jeho reformistickou vládu ohrožuje konzervativní většina v parlamentu, může vyústit až v pokus prezidenta potupně odvolat – pouhý rok před vypršením jeho druhého mandátu.
Autor vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha