Silniční registr z Kocourkova
Řecko a Albánie byly v minulosti jedinými evropskými státy, kde reálně neexistoval katastr nemovitostí nebo postrádal hodnověrné údaje. V Česku necháváme zcela bez povšimnutí obdobný problém, a to s Registrem silničních vozidel. Již v minulosti byl zdrojem strádání občanů, když se převody automobilů zastavily a čekárny úřadů zaplnili rozzuření lidé, mezi kterými došlo i na násilí.
Zprovoznění elektronických dálničních známek v roce 2021 je závislé na vzájemné komunikaci s registrem, proto hrozí opakování podobné krize. Ostatně, současná podoba registru vozidel neodpovídá 21. století a představuje elektronickou ostudu státní správy. Do dnešní doby z něj nelze „vyjet“standardní výstup (podobný listu vlastnictví nemovitostí) a není přístupný na CzechPointu. A aby obsahoval zástavní práva, exekuce, pátrání policie, provedené technické prohlídky, ujeté kilometry, havárie vylučující další provoz vozidla, to vše je pro státní správu mimo veškeré chápání.
Zmatky mezi úřady
Erár ignoruje zákonem uloženou povinnost vyřazovat z provozu vozidla, která nemají tzv. povinné ručení. Je také neuvěřitelné, že do registru se automaticky nepromítají informace o policejním pátrání po odcizených vozidlech. Majitel
takového vozu musí s papíry sám obíhat dopravní úřady, handrkovat se o výklad slov v policejním protokolu a dokazovat skutečnosti, které stát již zná. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a spolu s ním i registr také stále umožňuje „čarovat“s přepisy vozidel bez souhlasu vlastníka.
Na konci roku 2019 bylo v registru evidováno 8 387 070 vozidel. Miliony občanů jsou odkázány na zde zapsané informace a schopnost počítačového systému je zpracovat i smysluplně zobrazit. Podle údajů společnosti Cebia má 33 procent ojetých aut upravený tachometr, 99 procent je inzerováno jako nehavarované a 20 procent s nesprávným rokem výroby. „Stočení“zvyšuje cenu vozu o 20–30 procent a tyto podvody způsobují kupujícím ztrátu zhruba devět miliard korun ročně. Nehledě na ohrožení bezpečnosti, kdy se šrot po bouračce opětovně vrací na silnice. Registr sice nevytváří právní vztahy, jenže nesmyslné nebo naopak chybějící údaje, které stát již má k dispozici v jiných svých databázích, se promítají do dalších státní agend, včetně daňových. To přináší občanům další obrovské nesnáze.
Proto bychom měli mít vyšší ambice než to, že registr „nepadá“, není o něm slyšet a občané nevytahují jako v minulosti pistole v čekárnách dopravních úřadů. Proč si česká vláda nedala za cíl prosadit na úrovni Evropské unie vznik jednotného informačního systému o vozidlech? Není noblesnější zasadit se o vznik řádu chránícího zdraví a peníze občanů všech členských zemí než shlukovat unijní žebráky do skupiny Přátel koheze (dotací)?
V roce 2020, kdy elektronické informační systémy jsou ve světě naprosto běžné, registr stále není skutečným zdrojem informací o vozidlech, a to nejen pro občana, ale ani pro státní správu. Kdy dojde k nápravě?
Měli bychom mít vyšší ambice než to, že registr „nepadá“, není o něm slyšet a občané nevytahují jako v minulosti pistole v čekárnách dopravních úřadů