Svět vidím neonově a pulzující
Dojemný snímek o první lásce nemocné dívky Než skončí léto za velkého zájmu diváků zahájil přehlídku Tady Vary a vstoupil už také do běžné distribuce. Objev posledního benátského festivalu natočila Australanka Shannon Murphyová jako svůj celovečerní debut.
LN Scénář vašeho filmu vznikl na základě divadelní hry, vy jste ji prý ale neviděla.
Ne, ovšem divadelní společnost, která ji hrála, dobře znám, často jsem s ní pracovala. Scénář napsala sama autorka té hry Rita Kalnejaisová, která bývala herečkou, takže ví, jak se divadlo liší od filmu. Obě jsme si dávaly pozor, abyste z filmu jeho divadelní původ nepoznali. Žádná dobrá adaptace se nemůže zaseknout ve své předloze.
LN Proč vás její scénář zaujal?
Zamilovala jsem si hlavní postavy a chtěla jsem s nimi strávit víc času. Což mi ten film zajistil. A taky se mi líbil tón příběhu, byl dost originální a nesentimentální. Kdybych uměla psát, chtěla bych stvořit něco podobného, co tak dobře mísí upřímnost a komedii.
LN Jak jste jako režisérka zařídila, aby se tahle jedinečná směs a balanc mezi smutkem a radostí ve filmu udržely?
Ujistila jsem se, že zachytíme syrovost a autenticitu hereckých projevů. Například v první scéně rodinné večeře je vše napjaté, ale i zábavné, protože matka pomalu ztrácí rozum vlivem prášků. Ben Mendelsohn, který hraje otce, v jednu chvíli upustil lžíci, sám se zarazil, rozesmál se, rozesmál i svou kolegyni, přesto nepřestali hrát. Tyhle spontánní momenty jsou součástí příběhu a my jsme si dali záležet, abychom je ve filmu nechali.
LN Jak jste pracovala s pohybem a barvami?
Choreografie je pro mě podstatná, mám ráda vyjadřování tělem a chci, abyste filmu rozuměli, i kdyby neměl titulky, jen z řeči těla. Hodně jsme mluvili o pohybu herců prostorem. Nebo o tom, co hudba znamená pro hlavní hrdinku, houslistku Millu, která trávila celý život v duetu s matkou a teď chce hrát sólo. Přes hudbu ovšem dokáže se svými rodiči komunikovat. Ve filmu jsme použili eklektický mix hudby, některé kousky jsme hráli už na place, abychom určitým scénám dodali zvláštní energii a pohyb. Barvy u filmu taky miluju, zajímá mě, co vyjadřují. Například Milla objevuje svůj styl, i pomocí barev svého nového oblečení říká, že teď chce být sama za sebe, jiná a nezávislá. Já sama jsem vyrostla v Hongkongu a svět vidím neonově a pulzující.
LN K pulzující atmosféře vašeho filmu přispívá i to, že se odehrává v létě.
Natáčeli jsme v tom nejteplejším období v Sydney, a jak teď už bohužel ví celý svět, tehdy u nás bývá hodně požárů. Zvířata vydávají spoustu hluku, všichni se potí, vzduch je dusný, prostě nejhorší doba na natáčení. Já jsem ale spoustu těch zvuků cikád a ptáků ve filmu nechala. Obecně nemám ráda, když je zvuk filmu moc čistý.
LN Hrála jste si se žánrem melodramatu? Nebo jste o žánru snímku ani nepřemýšlela?
Spíš než o žánru jsem přemýšlela o tom, aby scéna dobře prezentovala to, co chceme sdělit. Jsem vůbec takový žánrový agnostik, moc v něj nevěřím. Jestli Než skončí léto působí jako melodrama, pak je to díky mé tendenci tlačit herce do určité vypjatosti, která však stále zůstává ukotvená v realitě. Lidi se tak chovají i normálně, na určité osobní věci mají extrémní reakce. Chtěla jsem, aby i film působil osobně, a přitom ne přehnaně.
LN Vypjaté emoce máte na filmech obecně ráda? Berete kino jako bezpečné místo pro silné citové zážitky?
Přesně tak. Film by měl být trochu jako opera, lidi podle mě chodí do kina pro intenzivní zážitek.
LN Vy sama v kině brečíte?
Ano. Třeba Prolomit vlny mi zlomilo srdce. Nebo Dej mi své jméno a Bestie bez vlasti . Za tu krátkou dobu, co sleduju film, jsem už narazila na spoustu snímků, které na mě měly silný dopad.
LN Před filmem jste se věnovala divadlu, ještě dřív jste ale studovala herectví.
Ale jen proto, že na floridské univerzitě neměli obor režie. Už je to docela dávno. Jako herečka jsem se pak objevila ve filmu Zabijáci osamělých srdcí s Jamesem Gandolfinim, ale většinu filmu hraju mrtvolu. I tak to byla skvělá zkušenost, navíc jsem po škole potřebovala peníze. Hrála jsem i na jevišti, ale mnohem víc mě bavilo zkoušet. Samotné hraní mě stresovalo. Myslím, že mi to však pomohlo pochopit, jak těžká je práce herce, a aspoň teď hercům nedávám instrukce, které jsou jim na nic.
LN Ve filmu Než skončí léto jsou důležití čtyři herci. Dva mladé,
Elizu Scanlenovou a Tobyho Wallace, jste našla během castingu. Věděla jste, co konkrétně hledáte?
Věděla jsem to u postavy Millina přítele Mosese, u Milly jsem si nebyl úplně jistá, jde o dost unikátní postavu. Eliza byla na konkurzu fascinující, je dost neobvyklá a pokaždé jiná. Přesto mi obsazení Milly trvalo, vlastně jsem při něm hledala i její charakter a pokoušela se mu porozumět. Eliza je schopná udělat cokoliv, a tak jsem věděla, že může Millu se mnou vytvarovat.
LN Jak jste s ní pak na postavě pracovala?
Poslala jsem jí seznam knih, filmů a umění, hudební playlist, pročítaly jsme spolu scénář. Strávila jsem s ní dva celé dny, na další tři se k nám připojil Toby, dva dny jsem věnovala dospělým hercům.
LN Jedním z nich je Ben Mendelsohn, hvězda seriálů Bloodline a Outsider známá i z Hollywoodu, kde hraje hlavě padouchy. Toho jste oslovila přímo?
Ben v Austrálii od mládí hrál ve spoustě komedií, věděla jsem tedy, že umí být vtipný. Jeho citlivou stránku jsem jasně uviděla na koncertě Siy v Austrálii, při kterém pouštěla klipy svých písní. V tom na Breathe Me hraje právě Ben, spolu s obří loutkou ruky, a předvádí tam mimořádný mučivý tanec, který pro mě vyjadřoval vnitřní svět postavy Millina otce. Ten klip mě tak dojal, že jsem Benovi hned napsala. Scénář se mu líbil, tak se vrátil domů a natočil svůj první australský film od Království zvěrstev.
LN Proč jste se rozhodla přibrat k divadelní i filmovou režii? Prý v tom sehrála roli jedna návštěva Berlinale.
Ano, můj kamarád Matt Moore tam měl v roce 2012 krátký film Julian v sekci Generace, kterou pak vyhrál. Já jsem se na něj šla podívat a našla jsem tam úžasnou paletu kraťasů, až mě napadlo, že film možná může být víc experimentální, než jsem si myslela. Věděla jsem, že na divadle si můžu hrát, u filmu jsem si tím nebyla jistá. Po tom promítání jsem se ale rozhodla jít na filmovou školu a tam mi otevřeli oči úplně, představili mi řadu alternativních filmařů a já jsem se do filmu zamilovala. Po filmové škole jsem pak začala pracovat v televizi, což byla dobrá praxe.
LN V televizi stále točíte, na podzim jste režírovala několik epizod seriálu Na mušce. Nevadilo vám, že seriál už běží a má svůj tón? A připadala jste si po úspěchu filmu Než skončí léto víc sebejistá?
Připadalo mi to naopak jako výzva, jak zkombinovat něco původního s něčím ustáleným. Co se týče té sebejistoty, myslím, že už jí nějakou dobu mám dost.
LN Film vám tedy teď vyhovuje, když jste v něm našla prostor k hravosti? Víc než divadlo?
Divadlo miluju, ale film se dostane k většímu publiku. Divadlo jsem navíc režírovala už skoro deset let, pracovala jsem pro řadu divadelních společností v Sydney a věděla jsem, jak se moje kariéra bude vyvíjet. Čekala by mě akorát pozice umělecké ředitelky, ale o tu jsem moc nestála. Potřebovala jsem nějakou novou inspiraci. Začala jsem nejdřív dělat performativní umění, pak jsem režírovala experimentální interaktivní operu. Prostě jsem tlačila samu sebe do nových zkušeností. Film je naprosto odlišný z technické stránky a to mě stimulovalo. Taky díky němu poznáte nové lidi, létáte za různými štáby po světě. Líbí se mi, když mě hodíte do nového prostředí.
Autorka je filmová publicistka