Ve středu hrachovku
První dobrodruzi se vracejí z prázdninových toulek Evropou a přivážejí zprávy, jak to kde procitá. Tak například na Sardinii a Korsice. Večerní menu v téměř prázdné restauraci už nestojí 24 eur jako vloni, ale o osm eur méně. To je tuze příjemné i přesto, že si druhý den uvědomíte poněkud chudší jídelníček. Například místo deseti druhů předkrmů dostanete na výběr jen ze čtyř. To je ekonomika, mudruje cestovatel, turismus ustrnul, příjmy poklesly, ceny padají.
A nyní zpátky domů. Když po jarní pauze otevíraly restaurace, bylo možné registrovat dvě očekávání. Že natěšení hosté se brzy vrátí a bude veselo jako před virem. A že hospodští vyjdou cenami vstříc. V to první věřili pohříchu jen hospodští – a v to druhé jen zákazníci.
Mýlili se všichni. Nechme stranou venkovské hospody a turistické restaurace v historických centrech, to jsou jiné disciplíny. Pro ostatní ale platí: tržby se koncem června zhroutily na 30 až 60 procentech loňské úrovně. Shodnou se na tom skoro všechny průzkumy. Deklarované důvody lze dělit na jisté, pochybné a báchorečné. Prý snad jednou bude líp, jednou se vrátí do měst dovolenkáři, jednou se musí vrátit do práce i „kancelářské síly“, toho času stále ještě v režimu home office, a hlavně – jednou se lidi přestanou bát nákazy.
Jenže dalo by se vsadit, že to všechno jednou moc platné nebude, protože hlavní důvod propadu sice také souvisí s koronavirem, ale jinak. Až 29 procent rodin se už nyní, sotva na počátku očekávané krize, potýká se snížením příjmů. A polovina domácností je rozhodnuta šetřit.
Navzdory tomu jen zíráme, jak hlavní jídla v restauracích podražila proti únoru mnohdy o 10 až 20 korun. O tom, že to není náhodný výkyv, svědčí data červnové inflace. Ceny stravovacích služeb totiž stouply podle statistiků o 5,5 procenta. Analytici se diví: „Obecně jsme předpokládali, že budou majitelé restaurací snižovat ceny, aby nalákali české zákazníky, když tady nejsou turisté. To se ale nestalo, a naopak zdražují. Snaží se tak pravděpodobně dohnat měsíce, kdy měli zavřeno. Roli v tom ale jistě hrají také rostoucí ceny potravin.“
Je to český paradox. Zákazníci sice hodlají šetřit, ale ceny není kam snižovat. Až se „kancelářské síly“dostaví z home office do práce, sotva už na jídelních lístcích naleznou ve středu a ve čtvrtek „nedělní kachničku“za 130 korun. Takhle jsme si hodovali před krizí...
Následuje éra hrachové kaše. Nebo snad k samovolnému řešení nazrál fakt, že v Česku připadá jedna restaurace na pouhých 250 až 300 obyvatel? Například ve Velké Británii je to jedna restaurace na 600 až 700 obyvatel; i v turistické velmoci Rakousku je to víc. Do tří měsíců se ukáže, jestli je pravda, co se už léta po hospodách povídá: Hospod je u nás moc.
PETR BUŠTA redaktor LN
Až se „kancelářské síly“dostaví z home office do práce, sotva už na jídelních lístcích naleznou ve středu a ve čtvrtek „nedělní kachničku“za 130 korun. Takhle jsme si hodovali před krizí...