Krize teorie v psychologické vědě

Někteří lidé se starají jen o sebe. Jiní by zase nesnesli pomyšlení, že by jejich soused šel o žebrácké holi. Sociální psycholog Paul van Lange pracuje na výzkumu prosociálního chování. Mimo jiné se zabývá tím, kde se berou rozdíly mezi významem, který přikládáme cizímu užitku.

Van Lange vytvořil speciální dotazník, s jehož pomocí měří prosociální orientaci – jak moc lidem záleží na (ne)úspěchu ostatních. Svůj dotazník v roce 1997 předložil šesti stům respondentů, aby ověřil následující hypotézu: lidé, kteří vyrůstali s velkým počtem sourozenců, se museli naučit, jak brát ohledy na ostatní. Budou tak více prosociálně orientovaní. Studie opravdu ukázala, že prosociálně orientovaní lidé mívají víc sourozenců, a její výsledek se zapsal mezi potvrzená fakta psychologické vědy.

Když byla v roce 2019 studie zopakována na desetkrát větším vzorku, ukázalo se, že mezi počtem sourozenců a prosociální orientací respondentů žádný vztah není. Její závěr byl ze seznamu potvrzených faktů zase vyškrtnut. Studie sama se zařadila do rostoucího zástupu obětí takzvané replikační krize, která posledních několik let zmítá psychologickou vědou.

Rozsah krize je hrozivý. Odhady se různí, ale bez nadsázky lze předpokládat, že více než polovina publikovaných studií bude podobně zpochybnitelná.

Ačkoliv replikační krize samotná je pro psychologii velkou ranou, povaha jejích dopadů ukazuje na ještě zásadnější problém, jemuž se psychologové budou muset dříve nebo později postavit. Problém teorie.

Co znamená jedno zpochybněné pozorování pro psychologickou vědu? Pokud zpochybníme studii ukazující, že prosociálně orientovaní lidé pocházejí z větších rodin, znamená to nanejvýš, že v učebnicích psychologie vyškrtneme větu nebo odstavec, které se na takovou studii odvolávají. Zbytek textu bude sestávat z jiných tvrzení: Prosociální chování se zrcadlí v aktivitě mozkového regionu X. Prosociální chování souvisí s neurotransmiterem Y. Prosociální chování je silnější mezi lidmi, kteří byli vystaveni Z… Každé tvrzení bude doprovázet odkaz na jinou studii a ověření té bude vyžadovat další pokus o replikaci. Mají to tak i jiné vědy?

Jeden z klasických fyzikálních experimentů ukazuje, že rychlost volného pádu nezáleží na hmotnosti padajícího předmětu. Pokud ve vakuové komoře zároveň pustíte pírko a kladivo, dopadnou oba předměty ve stejný okamžik. Ačkoliv se jedná o jediný experiment, zpochybnění jeho výsledků by drobnou úpravou učebnic neskončilo. Celou teorii by bylo potřeba přehodnotit a v jejím světle znovu interpretovat výsledky všech ostatních experimentů a pozorování.

Fyzika je fyzika a společenské vědy se řídí trochu jinými pravidly. Ovšem dokonce i sestřenka psychologie ekonomie se dokáže obejít bez soustavného citování slavných experimentů. Namísto dlouhého výčtu vědeckých pozorování nejprve vysvětlí nějaký všeobecný princip a ten teprve ilustruje na té nebo oné situaci.

Rozsah krize je hrozivý. Odhady se různí, ale bez nadsázky lze předpokládat, že více než polovina publikovaných studií bude podobně zpochybnitelná.

Teorie a fakta

Představme si mimozemského badatele, který pozoruje člověka. V pondělí zaznamenal, že lidé vstávají mezi šestou a osmou hodinou. Až do pátku úspěšně opakuje svá pozorování, a nakonec zveřejní studii nazvanou Efekt úsvitu. V sobotu se ale ukáže, že navzdory úsvitu všichni spí až do oběda. Efekt úsvitu je zpochybněn. Badatel udělal chybu, že hledal podobnosti chování, a jeho principy mu zcela unikly.

Samotné hledání faktů má k vědě hodně daleko. Vědecké bádání si spíše představme jako známou společenskou hru: jeden hráč myslí na celebritu, ostatní kladou otázky s odpovědí ano/ne a zkoušejí ji uhádnout. Psychologové se experimenty ptají „přírody“, která skrze ně vypovídá o svém fungování.

Kvalita otázky se ve hře odvíjí od toho, co potřebujete vědět. „Hrála celebrita vysoce funkčního sociopata?“je báječný dotaz hráče tápajícího mezi Benedictem Cumberbatchem a Miroslavem Donutilem. Psychologové ale někdy mohou připomínat tazatele, který se ptá na stále konkrétnější téma, aniž by se nad celebritou pořádně zamyslel. Budou se ptát, zda tedy nehrála alespoň psychopata, zatímco ostatní hráče už dávno zajímají Pelíšky.

Filozof Paul E. Meehl už v šedesátých letech varoval, že psychologická teorie musí být schopna klást přesné otázky a metoda na ně musí umět přesně odpovídat. Dokud se teorie zmůže nanejvýš na předpovědi, že měřená hodnota X bude vyšší u skupiny A než u skupiny B, můžeme si spolehlivá fakta strčit za klobouk.

Psychologie díky replikační krizi prochází krásným obdobím reformy a s ní spojenými příležitostmi ke změně. Jestli chce v budoucnu nabídnout světu víc než jen encyklopedický výčet neužitečných zajímavostí a jejich vágních interpretací, bude se teoretické práci muset naučit. To obnáší osvojení si logiky, filozofie vědy, ale také matematické gramotnosti, počítačových simulací, pokročilého statistického modelování a dalších věcí. Hodně práce před námi.