Nikdo nic neví
Název českého poválečného filmu samozřejmě nelze úplně zevšeobecnit. Mnozí lidé toho vědí mnoho, a to například i ve filmové branži. Ovšem pandemie také mnoho znalostí a zdánlivých jistot zrelativizovala. Ukázalo se to i na panelové diskusi na téma budoucnosti českého filmového průmyslu, která se konala minulý týden v rámci přehlídky Tady Vary. Vládl na ní mírný optimismus – v podstatě spokojenost s tím, jak se daří jarní výpadek překonávat, naděje, že pokud odteď už bude všechno víceméně v pořádku, mají producenti, filmaři, kinaři i festivaly velkou šanci pokračovat v činnosti bez fatálních ztrát. Někdy dokonce s užitečnou zkušeností navíc – jako provozovatelé kin, kteří přestali vnímat streamování filmů jen jako neblahou konkurenci a zjistili, že mohou na webu sami rozšířit svůj záběr.
Zároveň se ovšem někteří účastníci debaty, jako Ivo Andrle z distribuční společnosti Aerofilms nebo umělecká ředitelka zlínského festivalu filmů pro děti a mládež Markéta Pášmová, přiznávali k ne zrovna příjemným pocitům. Optimisticky plánují budoucnost, jelikož jim nic moc jiného nezbývá (zlínský festival pružně přeložil svůj letošní termín na začátek září), uzavírají kontrakty, ale kdesi vzadu jim hlodá pochybnost, zda – kulantně řečeno – jednají rozumně. Protože pokud jde o případné nové rozmary viru a jejich důsledky, neví toho opravdu nikdo mnoho. Všichni se shodnou snad jen na tom, že další propad už by byl opravdu devastující.
Jistota, že když jsou nyní otevřená kina, bude tomu tak i za měsíc, za dva nebo za tři, je pryč ne-li napořád, pak na hodně dlouho. Nezbývá než si přát, aby odvaha byla odměněna a všechny plány vyšly. Jako třeba záměr uspořádat v původním termínu festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Těžko říci, jaká přesně bude na přelomu října a listopadu situace, a podle toho vypadá i zpráva, kterou festival vydal tento týden: „Věříme, že podmínky pro pořádání kulturních akcí budou na konci října příznivé. Zároveň se připravujeme i na různé okolnosti, které mohou průběh letošní Ji.hlavy ovlivnit. Pokud to bude například kvůli omezené kapacitě zapotřebí, otevřeme během festivalu i několik provizorních kin, abychom mohli uváděné filmy ještě více reprízovat a zajistili festivalovým návštěvníkům možnost setkat se se svými filmy. Hledáme také nová řešení pro ty z diváků, kteří v této situaci patří mezi ohrožené skupiny.“Víc toho pořadatelé asi opravdu udělat nemohou. A my ostatní? Mýt si ruce a nekašlat na bližní, třeba to také trochu pomůže.