Jak se točilo Sokolovo

Dlouhá léta sbírám knihy o filmu a filmařích. Od deníku Andreje Tarkovského až po román Jana Svěráka Bohemia. Vzpomínky filmařů jsou subjektivní a občas překvapivé. Tarkovskij se v deníku zmiňuje o Formanově Amadeovi. Film se mu velmi nelíbil a nezdůvodnil proč. Zajímavé jsou vzpomínky Otakara Vávry a Miroslava Ondříčka na přípravu epopeje Sokolovo. Oba popisují totéž, a přece to není totéž.

Ondříček byl tenkrát v těžké situaci. Po čtyřech filmech, natočených v Anglii a v Americe, ho Státní bezpečnost požádala o spolupráci. Když odmítl, vzali mu pas. Takže nemohl natočit s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem Podraz ani s Milošem Formanem Let nad kukaččím hnízdem. Přestože všechny čtyři „jeho“západní filmy dostaly cenu na festivalu v Cannes, doma těžko sháněl práci. Mohu jen spekulovat, proč si ho Otakar Vávra vybral pro Sokolovo. Možná chtěl Ondříčkovi pomoci. Práce na komunistickém pajánu by mohla udobřit papaláše, a ti by mu mohli vrátit pas dřív, než na něj v Americe zapomenou. Ondříček po jistém váhání práci přijal a při přípravě na film se dozvěděl skutečnosti, které ve scénáři nebyly.

Dostat se k informacím dnes je pochopitelně snadnější. Stačí si sehnat knihu Ericha Kulky Židé ve Svobodově armádě. Přečetl jsem ji a srovnal s knihou prezidenta Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy. Svobodova kniha nelže, jen vynechává fakta, která sesbíral Kulka. Ten vypráví o židovských uprchlících, kteří přes Polsko utekli do Sovětského svazu. Tam je dal Stalin zavřít do gulagů. Pracovali na mrazivém severu a třetina jich zahynula zimou nebo epidemiemi. V noci se při třicetistupňových mrazech topilo dřívím v jediném sudu uprostřed baráku. Někdy měli takový hlad, že pojídali i mrtvé. Když se Stalin rozhodl založit československou armádu, na Židy si vzpomněl. Kdo podepsal, spal už druhý den v normální posteli. Když zubožené Židy postavili na nohy, začali je cvičit. Většina z nich nikdy nedržela zbraň. Armáda, která měla přinést do Československa komunismus, byla tak složena většinou z Židů a Rusínů. Jedním z nich byl tatínek Arnošta Goldflama. Zúčastnili se i bitvy u Sokolova, a řada zajatých Židů tam byla krutě mučena a zavražděna.

Dnes jsou Židé na svoji účast pyšní, i když bojovali za Stalina. Dokázali tenkrát světu, že bojovat dovedou. Jenže za komunismu se o tom nikdo nesměl dozvědět. To všechno jsem se dočetl díky pamětem Miroslava Ondříčka. On si to tenkrát zjistil sám, a při diskusi nad scénářem se v Rusku rozčilil natolik, že dostal mozkovou mrtvici. Sokolovo nenatočil, a přesto se nakonec do Ameriky po čase dostal. Miloš Forman po Oscarech přestal být zrádce, a pro socialistické filmové školství byla dobrá reklama, když dva jeho absolventi natáčejí muzikál Vlasy. A třikrát sláva, že můžeme paměti srovnávat!

Tomáše Baldýnského dnes zastupuje režisér Jiří Vanýsek

JIŘÍ VANÝSEK