Proti nákaze se stavem nebezpečí
Jak vysvětlují autoři návrhu v soupisu navrhovaných změn, je stav nebezpečí v podstatě „nízkotučnou“verzí nouzového stavu. Využít se má v situacích, kdy nebude míra ohrožení tak velká, aby ospravedlňovala vyhlášení nouze.
Zákon si vystačí s definicí, kdy „intenzita ohrožení nedosahuje značného rozsahu“, zatímco v nouzi už by dosahovat měla. Při stavu nebezpečí by zároveň měla jít nastalá krize odvrátit „zvýšeným úsilím“činnosti úřadů a složek. Kabinet tak dostává pouze vágní podmínky, které jí umožňují rozsáhlý manévrovací prostor.
Zatímco na vládou vyhlášený stav nouze nemůže po třicet dnů parlament sáhnout, stav nebezpečí dostane sněmovna možnost zrušit ihned po vyhlášení. Mlčení poslanců znamená tichý souhlas.
Na odkládání voleb ve výjimečných případech už české zákony pamatovaly. Doteď šlo hlasování všech možných typů odkládat během výjimečných stavů maximálně o šest měsíců. To se v zásadě nezmění, výslovně bude ale možné tak činit opakovaně.
Zvláštního zacházení se dostalo senátním, krajským a obecním volbám. Zatímco dosluhující politici by si své mandáty prodloužili, těm novým by se jejich působení v úřadě o ten samý čas zkrátilo.
Opozice chce odškodnění Hamáček teď na čas poslal míč na polovinu opozice. „Uvítám, obdržím-li Vaše stanovisko do poloviny měsíce srpna 2020,“napsal stranickým lídrům ministr. Od vlády má uloženo, aby ústavní novelu předložil do konce září. Je však pravděpodobné, že samotný text ústavní úpravy emoce u opozice nevyvolá. Jak ale v dopise kolegům přiznává i sám vicepremiér Jan Hamáček, následovat by měly novely dalších navazujících zákonů. Právě ty by měly být potenciálním bitevním polem.
Jedním z hlavních bodů, o kterých ještě v červnu opozice hovořila jako o klíčových, byla otázka odškodnění pro podniky, jež utrpěly újmu vládními restrikcemi.
Původní záměr opozice vytvořit speciální zákon pro kompenzaci podnikatelů postižených státním bojem s covidem už zřejmě není ve hře. TOP 09 či lidovci ale chtějí legislativně ukotvit náhradu části škod alespoň pro budoucí nouzové stavy.
„Jiné státy to tak ošetřené mají. Například že podnikatelé mají nárok na náhradu jisté části ušlých zisků,“řekl šéf KDU Marian Jurečka, podle něhož jsou některé země EU schopné garantovat podporu na základě daňových přiznání třeba do výše 50 procent tržeb.
Možnost stav nebezpečí ihned zrušit sněmovnou ale vychází vstříc třeba požadavku Pirátů, za něž to požadoval už v půlce května jejich předseda Ivan Bartoš.
Nápad zasáhnout do české ústavy se nicméně nezjevil odnikud. Změna ústavního zákona je už druhým pokusem vlády, jak koronavirové zkušenosti promítnout do legislativy. Ten první ale dopadl neslavně.
Soud totiž zrušil část opatření omezujících maloobchod a některé služby, jež vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) během nouzového stavu. Vycházelo přitom ze zákona o ochraně veřejného zdraví. Jenže to bylo podle soudu protiprávní a udělat to mohla jen vláda.
To mělo ale háček – škody způsobené byznysu by šly za vyhlašovatelem, tedy vládou. Proto právně neprobádané území odškodňovacích mechanismů obešel kabinet Andreje Babiše (ANO) skrze Vojtěcha. Změna ústavy je tak vlastně dohrou celého procesu.
Je také dotažením strategie boje proti covidu, kterou vláda nastavila už v dubnu, když se ukázalo, že hrozba koronaviru nebude tak masivní a plošná, jak se zprvu předpokládalo. Virus místo toho přešel k partyzánské válce v částech republiky, kam ho následovaly i vládní „jednotky“. Změna ústavy by tak měla vládě v dalších krizích umožnit reagovat co nejvíce lokálně.
V podstatě jde o „nízkotučnou“verzi nouzového stavu. Využít se má tehdy, nebude-li míra ohrožení tak velká.