Sasko: německá země, české dějiny
Labe tu krásně teče kolem skal Podél břehů řeky jsou honosné zámky To vše kousek za hranicemi
Labe je tradiční cestou, kudy proudili lidé, zboží, myšlenky, ale také armády z Čech do Saska a zpět. Německé Sasko je původně slovanskou zemí, odkud pochází část přemyslovského rodu, která ve středověku střídavě útočila na Čechy a Češi na ni. Pořádek udělal až český král a římský císař Zikmund Lucemburský, který Sasko ustanovil jako samostatný stát.
Symbolem usmíření Čechů a Němců se stala Labská cyklostezka, která protíná celé Sasko a spojuje Prahu s Hamburkem. Jedna z nejznámějších dálkových cyklotras a top turistická atrakce v Německu i Česku nerozlišuje, v kterém státě právě cyklisté šlapou do pedálů. Měří téměř tři tisíce kilometrů. Češi obvykle startují v Krkonoších ze Špindlerova Mlýna nebo až z Prahy a k Labi se připojí v Mělníku. Za dva dny přejedou státní hranice a za další dva dny končí v Drážďanech nebo až v Míšni. Němci začínají v Hamburku u Severního moře a jedou proti proudu, aby zhruba za dva týdny překročili české hranice. Má to prozaické důvody. Češi jedou po celou dobu mírně z kopce a Němce naopak tlačí vítr, který jim fouká do zad.
Labská cyklostezka už dávno není záležitost jen pro sportovce a polykače kilometrů. Je doslova turistickým produktem. Propojuje historická města, hrady a zámky, zajímavou přírodu. K dispozici jsou stovky penzionů specializovaných na cyklisty, hotely, komfortní kempy, ale také půjčovny bicyklů a elektrokol. Každý si vybere, zda na cestě chce strávit den, víkend, nebo týden.
Kajak nebo parník
Osobní dopravu po řece obsluhuje hlavně německá Labská paroplavba a částečně také česká Labská plavební společnost. Jejich kolesové parníky i modernější lodě pendlují od Děčína do Míšně. Typický rodinný výlet vypadá následovně: po ránu se nalodí na historický parník v Drážďanech, plují proti proudu do Saského Švýcarska, na palubě posvačí koláč s kávou, po vylodění zajdou na hrad, zámek nebo se projdou mezi skalami a odpoledne se vrátí domů vlakem.
Sportovně ladění turisté raději využijí pohonu svých paží. 120 kilometrů Labe z Ústí nad Labem do Míšně krásně teče! Mohutný proud se sune rychlostí 5 km/h. Když vezmeme v úvahu, že řeku nezpomalují žádné jezy, příroda tady vodákům opravdu hodně pomáhá.
My Češi úseku pod Střekovem říkáme Dolní Labe. Němci ho označují za Ober Elbe, tedy Horní Labe. To, co teče z Krkonoš až do Ústí nad Labem, označují za Labe v Čechách. Pod posledním labským jezem ve Střekově se řeka nadechne a voda se rozeběhne. Teče sice stále regulovaným korytem, avšak v něm proudí po svém. Mění směr i sklon. Teče v rovině, ale okolo se začínají zvedat úbočí kopců.
Skrze Ústí nad Labem je to ještě industriální tok. Před Děčínem zbystří a vyčistí se. V Děčíně majestátně vteče mezi strmé útesy. Kaňon Labe proráží pískovcové skály Českosaského Švýcarska. Obrovské údolí, jedno z nejrozlehlejších v Evropě, je na české straně chráněno jako Národní park České Švýcarsko a na německé straně jako Nationalpark Sächsische Schweiz.
V Pirně se Labe valí z kopců do roviny. Proteče Drážďany, kde je řeka široká už 100 metrů. Před Míšní ještě naposledy prorazí pohoří Spaargebirge, které je považováno za nejmenší v Sasku. Za tímto historickým místem pomaličku klesá do Severoněmecké nížiny a míří do Severního moře.
Labe nabízí poklidnou, ale rychlou plavbu. Vodácká obtížnost ZW (klidná voda) však plně nevystihuje náročnost plavby. Sice se po cestě nesetkáte s žádnými peřejemi, ale vlny od nákladních lodí, větru či samotného veletoku mohou velice zkomplikovat plavbu na kánoi či v kajaku.
Labe je vodní cesta, na které platí plavební předpisy. Pro vodáky to znamená jediné: Kliď se z cesty, když jede něco většího – ať už loď, jachta, člun, nebo přívoz! Plavební dráha, kudy lodě jezdí, je vyznačena bójemi v řece. Směrem po proudu jsou po levé straně umístěné zelené bóje a po pravé straně bóje červené.
Zámky jako korále navlečené na modré stuze
Podél Labe jsou postavené honosné zámky jako korálky navlečené na bohatém náhrdelníku. Bývaly to pevné středověké hrady, neboť se tady neustále tvrdě bojovalo, ale jak Sasko bohatlo a války se přesunuly jinam, přísně vyhlížející pevnosti se změnily na rozkošné zámky obklopené parky, zahradami a vinicemi.
Poslední vojenská pevnost je Königstein vysoko na skále. Původně český hrad získali během středověku Sasové, v novověku Prusové a pak ho využívali nacisté i komunisté jako vězení.
Dál po proudu překlenuje skalní soutěsky most Bastei u Rathenu. Ačkoliv se tváří starobyle, jedná se o první velkou stavbu k turistickým účelům. Byl postaven jako vyhlídková promenáda roku 1841. Labe dále teče přes Pirnu, staré české město. Polabští Slované sem přišli v 6. století, v 10. století dobyli zdejší kraj Frankové, roku 1293 připojil Pirnu k Čechám Václav II. a od roku 1405 patří Sasku. Na místě dnes zvaném Sonnenstein vznikaly, zanikaly, byly zbořeny a znovu postaveny hrady a později zámky. V posledním, který stojí ještě dnes, si nacisté ošklivě zahrávali s duševně nemocnými lidmi.
Pod Pirnou už následuje jeden výstavný zámek za druhým. Jen v Drážďanech jich stojí několik a v útrobách ukrývají umělecké bohatství. Čeští návštěvníci oceňují Moritzburg nejen kvůli jeho kráse, ale láká je sem výstava o Popelce – tento veleúspěšný česko-německý film se natáčel právě zde. Němečtí turisté jsou hrdí na neskutečně zdobený zámek Pillnitz, rezidenci saských králů. Přehlídka hornolabských zámků končí v Míšni a Riese, kde veletok vtéká do nezáživné roviny.
Autor je šéfredaktorem webu www.horydoly.cz