Výlet do magických zákoutí
Jsme v Třebíči, pár kroků od centra na nábřeží řeky Jihlavy a díváme se na příkré svahy Hrádku. Před námi, v omezeném proužku země sevřeném vodou, skalami a křesťanskou zástavbou po staletí vyrůstala židovská čtvrť Zámostí, která je z urbanistického i historického hlediska evropským unikátem. Spolu s románsko-gotickou bazilikou sv. Prokopa a židovským hřbitovem byla v roce 2003 zapsána do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako doklad soužití křesťanské a židovské komunity v jednom městě.
Jak je židovská čtvrť stará? Nejstarší písemná zmínka o Židech v Třebíči je z roku 1338, ale žili tu patrně už dávno předtím. Roku 1723 majitel třebíčského panství Jan Josef z Valdštejna nařídil výměny domů mezi křesťany a Židy tak, aby vzniklo separované ghetto. Židé tak byli přesunuti do vymezeného prostoru a až do poloviny 19. století odděleni od svých křesťanských sousedů, s nimiž předtím po staletí žili bez větších konfliktů. Všechno divné a zlé ale je k něčemu dobré, a tak díky Valdštejnovi máme v Česku jedinou židovskou památku, hned po Jeruzalému samostatně zapsanou na seznam UNESCO – a navíc takovou, na niž se jezdí dívat celý svět. Od půle 19. století se Židé ze stísněné čtvrti postupně vystěhovávali, ale k definitivnímu zániku třebíčské komunity došlo až za druhé světové války. I tady byla podobně jako v pražském ghettu plánovaná asanace, ale naštěstí k ní nedošlo a čtvrť si uchovala svůj specifický charakter.
Pokud si výlet skutečně chcete užít, nespěchejte. Čtvrť není nijak rozsáhlá, ale mezi více než stovkou domů, dvěma synagogami, nábřežím a nesčetným množstvím úzkých uliček, průchodů a schodišť najdete spousty magických zákoutí, která stojí za bližší prozkoumání. Originální kolorit dokreslují verandy, balkony, vinárny, kavárny i četné obchůdky. Přední synagoga na Tichém náměstí (nejenže je tiché, skutečně se tak jmenuje) patří Církvi československé husitské. Zadní synagoga je zajímavější: pochází ze 17. století, a i když za minulého režimu sloužila třeba jako skladiště zeleniny, zachovala si svůj barokní charakter. Působivá je štuková výzdoba stropu a stěny zdobené hebrejskými nápisy a ornamenty. Synagoga slouží jako muzeum a výstavní síň, podívat se můžete i do Pamětní síně Antonína Kaliny, třebíčského rodáka, který zachránil nejméně 900 židovských dětí, vězněných za války v koncentračním táboře Buchenwald. Zemřel v roce 1990, jeho popel je uložen na Olšanských hřbitovech v Praze a v roce 2012 byl in memoriam oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaným lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holokaustem.
Za vidění stojí rovněž neobvyklé muzeum věnované běžnému životu zaniklé židovské komunity, Dům Seligmanna Bauera. Stojí hned vedle synagogy a vedlo jím schodiště na ženskou galerii, které majitelé domu museli udržovat trvale přístupné. Podíváte se do typického dobového hokynářství, v přízemí je i moderně vybavená kuchyně, kde se při nejrůznějších akcích chystají košer pokrmy. V přístavku na dvoře si prohlédnete vybavení košer řeznictví, v prvním patře se projdete běžnou domácností židovské rodiny včetně kuchyně a ložnice.
V synagoze na ženské galerii mapuje historii židovské čtvrti malá expozice, kde největší pozornost přitahuje unikátní interaktivní model zachycující stav čtvrti k roku 1850. Zhotovil ho třebíčský modelář a patriot Stanislav Vrška, podobně jako model města, který můžete vidět v centru Třebíče v galerii divadla Pasáž. Na téměř sedmadvaceti metrech čtverečních uvidíte, jak Třebíč vypadala roku 1835, tedy po zhoubných požárech, které zničily celé město.
Co uvidíte cestou? Třeba Karlovo náměstí, které patří k největším v Česku, anebo věžní hodiny na městské věži u kostela sv. Martina: jejich ciferník má průměr pět a půl metru a velká ručička měří 234 centimetrů. Kdo má chuť, může vyšplhat na vyhlídkový ochoz; věž je o prázdninách otevřená denně. Na řadě míst po celém městě také najdete Kameny zmizelých, symbolické dlažební kostky připomínající oběti holokaustu. Možná je znáte i z jiných měst: na každé kostce je mosazná destička a na ní údaje o konkrétním člověku: jméno, data narození, deportace a úmrtí.
Autorka je spolupracovnicí LN