Furor orthographicus
Sousloví v názvu, do češtiny přeložitelné asi jako „pravopisné běsnění“, jsem si vypůjčil od Karla Havlíčka Borovského, jenž jím komentoval úpornost bojů mezi zastánci různých verzí českého pravopisu v první polovině 19. století. A ani v tom půjčování nejsem nijak originální, následuji zde Alexandra Sticha, českého jazykovědce, který se novodobým pravopisným bojům věnoval ve své stati Ať žije český furor orthographicus z roku 1990. Stich se v ní mimo jiné dotkl problematiky vlivu politiky na volbu různých pravopisných řešení. A to je věc, již bych tu chtěl dnes zmínit.
Notorickým příkladem z našeho českého rybníčku je psaní „president, gymnasium, filosofie, universita“z Pravidel českého pravopisu ve verzi r. 1957, která jinak zavedla u slov antického původu psaní se „-z-“tam, kde to odpovídalo dobové výslovnosti (tedy např. „konzerva“, nikoliv však „diskuze“). Tato výjimka vznikla – jak se traduje – na základě požadavku Antonína Zápotockého motivovaného tím, že přísahal na „presidenta“, a to se proto nemá měnit (a aby to nebylo až tak nápadné, byla k tomu přidána ještě tři slova další). Podobné historky kolují i o vzniku Pravidel českého pravopisu z r. 1993 (tedy těch stále platných, jež ovšem byla připravována již několik let před r. 1989), jejichž některé „novátorské“ideje skutečně ze všeho nejvíce připomínají jazykový styl okresních tajemníků KSČ – za všechny lze uvést právě psaní „diskuze“, pravidla výslovnosti, jež mj. stírají rozdíl mezi „raci“a „racci“, či prosazování formantu „-izmus“.
Zvláštní kapitolou jsou pak změny v psaní velkých písmen, které bylo přitom zmatečné již i předtím: podle jaké logiky se třeba má vedle „Velký bariérový útes“psát „Velké Solné jezero“(které není součástí nějakého „Solného jezera“), proč je v Kutné Hoře „chrám sv. Barbory“, ale v Praze „Chrám sv. Víta“? Takových nejasností zřejmě nebylo dost, proto Pravidla 1993 přidala ještě zásadu, že ve vlastních jménech začínajících předložkou se velkým písmenem píše i první slovo po této předložce (ulice „U rybníka“se tak změnila na „U Rybníka“, ač šlo o obyčejný rybník s malým „r“), k čemuž je jako relevantní exemplifikace psaní velkého písmena po předložce uvedeno „medaile Za zásluhy“.
Psaní velkých písmen je zkrátka problém. Ovšem nejen na našem malém dvorečku, ale i ve velkých
Spojených státech, kde se nyní rozhodli černou barvu pleti osob psát „Black“s velkým „B“, zatímco bílá se bude i nadále psát „white“s malým „w“. Dost to připomíná dobu těsně poválečnou, kdy padl návrh potrestat Němce tím, že je budeme na rozdíl od příslušníků všech ostatních národů psát s malým písmenem – „němec“. Jen v té Americe budou navíc muset vyřešit velikost počátečního písmena u výrazů pro míšence a odstupňovat ji podle poměru bílých a černých předků. To ovšem půjde snadno, na to postačí aplikovat výsledky německé vědy 30. let.
KAREL OLIVA