... a to slovo bylo zbraň
Fenomén fake news provází lidstvo po celou historii. Jejich pomocí se měnily dějiny i utvářely státy a fungují dodnes
Nejen v kostelích se často vypráví příběh starozákonního hrdiny Gedeona, muže veliké, až slepé víry. Hrdinou a vojevůdcem se stal vlastně náhodou, podle knihy Soudců mu Hospodin po andělovi seslal zprávu, že má osvobodit izraelské kmeny od kruté vlády Midjánců. Gedeon dal dohromady armádu v počtu 32 tisíc bojovníků, jenže to bylo pořád zoufale málo, v midjánském táboře na ně čekala více než čtyřnásobná přesila. V tu chvíli se Gedeon uchýlil k nesmírně překvapivému tahu – drtivou většinu vojáků poslal domů (podle Bible pochopitelně na radu Nejvyššího) a nechal si pouhé tři stovky, kterým nejvíc důvěřoval. V noci pak obstoupili nepřátelský tábor a místo nenápadného útoku, jak tehdy bývalo zvykem, spustili největší rámus, jakého byli schopni. Troubili na rohy, křičeli válečné pokřiky, mávali planoucími pochodněmi. A mělo to neuvěřitelný účinek – probuzení Midjánci v hrůze, že se na ně valí přesila, propadli naprostému chaosu, pobíjeli se navzájem, bezhlavě prchali všemi směry a vojsko se zcela rozpadlo. Izraelci zvítězili prakticky bez boje.
Gedeonův příběh můžeme sice tradičně chápat jako zkoušku naprosté oddanosti Hospodinu, který mu slíbil vítězství, a Gedeon ohromující přesile navzdory nezapochyboval. Ale můžeme ho číst i jinak – jako jeden z nejstarších příkladů úspěšně řízené dezinformace v dějinách.
Ukojení pocitu bezpečí
Meče by Gedeonovi byly k ničemu, tak použil jinou, mocnější zbraň. Obyčejný lidský strach. Ten funguje zcela spolehlivě, příkladů z historie jsou desítky. Vyděšená armáda se dá na útěk, ačkoli by s chladnou hlavou neměla s protivníkem velkou práci – po Gedeonovi použili stejnou taktiku třeba husité. Příběh o tom, jak mocná válečná píseň Kdož sú boží bojovníci zaháněla na ústup císařskou přesilu, zná díky Palackému a Jiráskovi každý školák. Vyděšené obyvatelstvo snadno uvěří, že za nejrůznější útrapy od morové epidemie po chudobu může nepopulární etnická menšina, a je jen otázkou času, kdy přijde výbuch násilí – o tom se opakovaně přesvědčovali evropští Židé od středověku po holocaust. A v předvolebním boji dvou prezidentských kandidátů stačí rozeslat hromadné e-maily o tom, že jeden z nich hodlá do země přivést hordy krvelačných migrantů odněkud z pouště. Je jedno, že je to dokonale absurdní, všichni máme v čerstvé paměti, jak to před pár lety zafungovalo.
„Válečná“dezinformace ovšem nemusí jen záměrně děsit, jejím cílem může být naopak nepřítele uchlácholit. Nejznámější příklad pochází ze starého Řecka a zná ho každé dítě – přesně takhle fungoval trojský kůň, kterého Řekové darovali Trójanům údajně na důkaz příměří, čímž do městských hradeb vpašovali elitní armádní jednotku, a Trója ještě té noci padla. Symbol je to tak silný, že se dnes používá třeba jako označení škodlivých počítačových programů maskovaných za něco neškodného – když si ho důvěřivý uživatel nainstaluje, nestačí se divit.
Podobná „chlácholivá dezinformace“pomohla Řekům i k dalšímu slavnému vítězství – a na rozdíl od Tróje, kde se možná jedná o pouhý mýtus, je tohle historicky dokumentované. Došlo k němu v roce 480 před naším letopočtem u Salamíny v jedné z nejdůležitějších námořních bitev řecko-perských válek. Peršané měli značnou vojenskou převahu, ale řecký vojevůdce Themistoklés správně odhadl, že jim nebude nic platná, pokud se bitva odehraje v prostředí pro Řeky výhodném – v Salamínské úžině, kterou kontrolovali. Proto mezi nepřátelská vojska pustil fámu, že v řeckém loďstvu panují rozbroje, armáda je oslabená a brzy se dá na ústup, a vyprovokoval perského vůdce Xerxa k útoku. Ve skutečnosti na něj Řekové čekali a Peršané utrpěli zdrcující porážku znamenající obrat ve válce.
Jak fake news změnily svět Dezinformacím se v antice dařilo i jinde než v otevřeném boji a jejich autoři je občas vytvářeli až pozoruhodně systematicky. Dochovaly se třeba pomluvy, které během římské občanské války v 1. století před naším letopočtem šířil adept trůnu Oktavián o svém protivníkovi Marku Antoniovi. Nechal je razit na mince, aby se dostaly k maximálnímu množství lidí, a Antonia v nich popisoval jako slabocha a opilce, jehož ve skutečnosti ovládá jeho milenka, egyptská královna Kleopatra. Podle Julie Possettiové a Alice Matthewsové z neziskové organizace International Center for Journalists se jednalo o „krátké, břitké slogany, v podstatě obdobu antických tweetů“. Oktavián nakonec nad Antoniem zvítězil, pod jménem
KRESBA LELA GEISLEROVÁ
Augustus se stal prvním císařem a podle autorek „zdárně využil fake news k definitivní likvidaci římské republiky“.
A když jsme u válečného využití fake news, nelze nevzpomenout samého začátku největšího konfliktu všech dob, tedy 2. světové války. Při napadení Polska se nacistické Německo ještě pokoušelo před světem udržet civilizovanou tvář, a tak konflikt na německo-polské hranici v Gliwicích pečlivě zinscenovali jako polskou záškodnickou akci. Rádio vysílalo v polštině výzvy k útoku na německou hraniční stanici, jejíž osazenstvo se „jen bránilo“a v sebeobraně postřílelo „polské útočníky“– ve skutečnosti vězně navlečené do polských uniforem.
V naší historii sehrály falešné zprávy důležitou roli dvakrát v průběhu 19. století – a v obou případech se proti nim postavil Tomáš Garrigue Masaryk, což o jeho nátuře svědčí víc než všechny jeho hrdinské sochy dohromady. V prvním případě šlo o známý Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. Dnes samozřejmě víme, že jde o podvrh, ale po jejich „objevení“v letech 1817–1818 se jakékoli zpochybňování bralo jako protinárodní propaganda, málem svatokrádež. Koneckonců, sám „otec národa“František Palacký se za rukopisy plamenně postavil, tak jaképak pochybnosti. Zásadní spor o jejich pravost se odehrál až o 70 let později, dávno po smrti pravděpodobného autora rukopisů Václava Hanky – a Masaryk ho inicioval jako redaktor časopisu Atheneum, kde kritické články vycházely.
Pomáhají vyhrávat války i prezidentské volby. S jejich pomocí se hybridně válčí i dnes, na vliv a nebezpečí hlavně těch z Ruska upozorňuje i BIS. S příchodem internetu falešných zpráv násobně přibylo. Jak se jim účinně bránit? meče by Gedeonovi byly k ničemu, tak použil jinou, mocnější zbraň. obyčejný lidský strach. ten funguje zcela spolehlivě, příkladů z historie známe desítky.