... a to slovo bylo zbraň
Třeba jako jeho prezidentský nástupce Václav Havel, jehož odkaz již přes dvacet let hyzdí hloupá nálepka schvalovatele „humanitárního bombardování“Miloševićovy Jugoslávie. Co na tom, že i tady jde o fake news – Havel ten termín nikdy nepoužil. Mluvil o přítomnosti mírových sborů, která podle něj měla zabránit humanitární katastrofě, což může zjistit každý po pár vteřinách googlení. Smůla, část internetové komunity má jasno, o Havlově „provinění“existují desítky (dezinformačních) webových stránek, tak jaképak debaty.
V téhle situaci není žádný div, že kriminalisté i tajné služby považují šíření dezinformací za jeden z nejnebezpečnějších jevů současného světa. Paradoxně tak výsostně demokratické internetové prostředí může demokracii zásadně uškodit. „Často se jedná o regulérní způsob politického boje – někdy jde o vnitropolitickou záležitost, ale častěji o intervenci ze zahraničí, typicky z Ruska. Některé dezinformace působí věrohodně, některé jsou na první pohled přitažené za vlasy, ale to je úplně jedno – jejich úkolem nemusí být lidi přesvědčit, občas stačí v nich prostě vzbudit pochybnost a znechucení,“vysvětloval mi v rozhovoru pro časopis Svět chytře světově uznávaný datový analytik František Vrábel. „Člověk si řekne: to je úplná blbost, ale pak jsou nejspíš blbosti i to, co se píše v takzvaně seriózních novinách. A od toho je jen krok k závěru: všichni mi lžou, pravda neexistuje, udělám si názor sám. Což je mimořádně nebezpečný postoj, protože rezignujete na objektivní pravdu.“
Za korony se fake news daří
S Františkem Vrábelem jsme mluvili na podzim a samozřejmě ani jeden z nás netušil, že se situace ještě výrazně vyhrotí a dezinformační kolotoč získá další impulz. Letos je společnost ze známých důvodů nervózní, až vyděšená, navíc jevem, který je v celosvětovém měřítku úplně nový a nikdo o něm nic neví. A právě taková situace je pro fake news dokonalá živná půda.
Občas jsou to jen nevinné bludy – i od vzdělaných a chytrých lidí lze třeba zaslechnout, že za letošními dešti stojí omezený letecký provoz. Jenže většina fám takhle neškodná není. Nejspíš každý, kdo v posledním půlroce otevřel Facebook, se například setkal s teorií, která koronavirovou epidemii spojuje se začátkem provozu technologie 5G. Viry se údajně šíří pomocí elektromagnetického záření z 5G vysílačů a celé to má jediný účel: dostat do nevinného lidstva vakcínu, čímž nás světovládci všechny očipují a zotročí. Samozřejmě se našel někdo, kdo umí pracovat s Photoshopem, a dokreslil si na 5G vysílač krabičku s výmluvným nápisem COVID19, takže konspirační teoretici mají k ruce i „nezpochybnitelný“obrazový materiál.
Nezabírá ani takový základní argument, že virus, jakkoli malý, je přece jen hmotná věc, a tudíž se po elektromagnetických vlnách prostě šířit nemůže – fyzika obecně nebývá u milovníků dezinformací silnou disciplínou. Spousta lidí se pobytem v podobně zaměřených facebookových skupinách dobře baví, ale pokud nejste vyslovení cynici, pak to po několikatýdenní zkušenosti rozhodně nedoporučuji – spíše vás mohou přepadnout chmury z toho, kolik lidí na podobné obskurnosti slyší a jak hluboko jsou zakořeněné. Vlastně se ani není čemu divit, když si vzpomeneme, jak absurdní výroky občas po sociálních sítích létaly třeba v souvislosti s uprchlickou krizí před několika lety (a jak už bylo řečeno, výrazně ovlivnily například poslední prezidentskou volbu).
Co s tím? Nemá příliš smysl dělat si z šiřitelů fake news legraci a zesměšňovat je na sociálních sítích – vaši kamarádi se tím nejspíš dobře pobaví, jenže ty přesvědčovat nemusíte, zatímco konspirační teoretici se v takovém případě spíše utvrdí ve své víře, za kterou je třeba i trpět. Popravdě řečeno, přístup zodpovědných institucí je občas tak lehkovážný, že si o dezinformace přímo říká. Vezměte si třeba zmíněnou technologii 5G. Všichni vědí, že budí (byť zcela iracionální) obavy, ale stát místo masivní informační kampaně vytipuje několik malých měst a bez dalšího vysvětlení oznámí, že se v nich 5G zavede v rámci pilotního projektu. Lze se divit, že třeba v takovém Jeseníku vládní rozhodnutí vyvolalo obstojnou lokální bouři? Mohutně ji přiživují tamější lokální noviny, což je už trochu na pováženou, ale s rezervovanou reakcí se rozhodně dalo počítat.
Celkově se odborníci v zásadě shodují: ideálním řešením je mnohem intenzivnější výchova k mediální gramotnosti, nejlépe už od základních škol. V ní se učí, jak rozlišit kvalitní zdroje informací od těch, jimž rozhodně nemá smysl naslouchat. „Konspirátoři samozřejmě začnou křičet, že je to vymývání mozků a cenzura, že si přece každý může udělat názor sám,“upozorňuje František Vrábel. „Jenže na to je zapotřebí odpovědět rázně: mít názor neznamená mít pravdu. Pokud lze jasně popsat objektivní realitu, musí být jednoznačně řečeno, jak se věci mají, a pak si každý může udělat názor ne na samotnou věc, ale na toho, kdo o ní dezinformuje ostatní.“
Když stát nevzdělává
Čekalo by se, že se vzdělávání k mediální gramotnosti chopí stát, ale ten je v tomto ohledu dost laxní. „Je to hodně nesystematické – někde se tomu věnují, jinde ne,“popisuje situaci brněnský politolog Miloš Gregor, zakladatel vzdělávacího spolku Fakescape a mimo jiné účastník mediálně hodně sledované debaty s prezidentským mluvčím Jiřím Ovčáčkem. „V některých školách praktikují výuku mediální gramotnosti hned v několika předmětech, jinde by o tom učitelé chtěli mluvit, ale nemají materiály a nevědí, kde je hledat. A na dalších školách tuhle potřebu necítí vůbec a mediální gramotnost pro ně není důležité téma.“
Vrábel je ještě kritičtější a lakoničtější: „Mediální gramotnost není součástí školních osnov, takže je její výuka prostě nedostatečná.“
Ještě že si naléhavost situace uvědomují nejen soukromí nadšenci Gregorova typu, ale také některé velké korporace, které do různých projektů dávají peníze. Mobilní operátor T-Mobile vypsal loni velký grantový projekt, v němž rozdělil třinácti neziskovkám přes 2 miliony korun, Gregorovu Fakescape zase financuje Nadace O2. Základem programu Fakescape je dvojice stejnojmenných her pro základní a střední školy – v oblíbeném žánru zombie apokalypsy se tu děti a studenti učí rozeznat pravdivé informace od lživých díky pozornému čtení textů, logické úvaze i obecnému přehledu. Není to úplná selanka – při představení jsme si Fakescape zahráli v rámci novinářských týmů a některým kolegům daly určité úkoly celkem zabrat. „Dnešní děti jsou zvyklé zpracovávat informace hodně rychle v malém množství, a když dostanou informačně nadupaný stránkový text, bývá pro ně trochu problém přinutit se soustředěně číst. Ale právě tohle je potřebujeme naučit a samozřejmě jim v tom pomáháme,“vysvětluje Gregor.
Jedna věc je výuka na školách, druhá práce s dospělými, kteří už žádné učitele neposlouchají – raději naslouchají fake news a šíří je dál. Stále častěji se mluví o tom, že v téhle oblasti musí změnit přístup samotní provozovatelé sociálních sítí, na nichž se většina dezinformací rozbíhá do světa. Třeba v Británii nebo v Německu už za tímhle účelem vznikly regulační úřady, jejichž úkolem je na sítě dohlížet a v případě hrubých manipulací zasáhnout.
Na šiřitele fake news samozřejmě podobné akce působí jako rudý hadr na býka, ale podle Františka Vrábela jde o správný krok: „Dezinformace nedopadají na neutrální panenskou půdu, ale do prostředí, které je samo o sobě rozžhavené, takže se v něm falešným zprávám skvěle daří. A příčinou toho rozžhavení jsou samotné sociální sítě se svými algoritmy. Třeba algoritmy Facebooku mají jediný úkol – maximalizaci zisku. Není do nich vložen žádný etický rozměr. Facebook společnost vědomě rozděluje do malých segmentů – to jsou ty pověstné bubliny – a tohle dělení zabraňuje skutečnému dialogu. Následně dochází k atomizaci společnosti, kdy lidé komunikují jen s těmi, kdo mají podobné postoje a názory – to není žádné lidské rozhodnutí, ale důsledek oněch algoritmických postupů. Neregulované prostředí bylo možné, když Facebook sloužil partám studentů na domlouvání večírku a rande, teď už ne.“
U nás se jde zatím dobrovolnou cestou – před časem se zdejší Facebook domluvil na monitorování obsahu se známým fact-checkingovým serverem Demagog.cz, který následně začal označovat některé příspěvky informací o lživém nebo zavádějícím obsahu. Pro mnohé uživatele je to velmi kontroverzní krok, ale vzhledem k tomu, jaké zlo dovedou fake news napáchat, je patrně oprávněný. A pořád je to měkčí opatření než státní regulační úřad. Uvidíme, zda nakonec nebude muset dojít i na důraznější kroky.
„Konspirátoři začnou křičet, že je to vymývání mozků a cenzura, že si přece každý může udělat názor sám, ale není to tak. Mít názor ještě neznamená mít pravdu.“