Antidekáda v kroužkové vazbě
Roky 1985 až 1995 nepřinesly jenom underground, sametovou revoluci, prezidenta Václava Havla, televizi Nova nebo první pokusy o pornografii. Bylo to také období plné avantgardních a novátorských postupů jak v umění, tak v televizním vysílání, reklamě a popkultuře. Důkazem je publikace Obrazy konců dějin, která vychází ke stejnojmenné výstavě v Uměleckoprůmyslovém museu.
Co předcházelo sametové revoluci a jak vlastně skončila? Jaký vliv měla na českou společnost Gorbačovova perestrojka a co způsobila následná privatizace? A jak se tyto události promítly do dobové fotografie, grafického designu, filmu či televizního vysílání? Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídala před časem výstava Obrazy konců dějin s podtitulem Česká vizuální kultura 19851995, která se konala v pražském Uměleckoprůmyslovém museu.
Nyní na ni navazuje stejnojmenná publikace, v níž se kurátor Pavel Vančát spolu s historikem Ondřejem Danielem, teoretičkou umění Zuzanou Kriškovou a filozofem Miroslavem Petříčkem snaží na přelomovou dekádu let 1985-1995 podívat prismatem české vizuální kultury, přeloženo do češtiny hledáčkem tehdejších fotografů, grafiků, televizních kameramanů, filmařů, ale také vydavatelů prvních zásilkových katalogů a erotických časopisů.
„Bylo to desetiletí, které ze zpětného pohledu vypadá jako harlekýnův plášť sešitý z různých kusů,“míní Petříček. „Nejen proto, že je rozetnula změna poměrů, ale také kvůli tomu, že do určité míry stále ještě žilo matnou, jakkoli normalizačně zahlazovanou vzpomínkou na to, co všechno mu předcházelo, a současně chovalo nesmělou naději na něco jiného.“I proto Vančát roky 1985 až 1995 nazývá antidekádou a nedějinami.
Publikace – jež svou červenou kroužkovou vazbou připomíná kancelářský pořadač nebo diář plný fotek, kreseb a záložek
– je rozdělená podle jednotlivých let na deset kapitol, ty pak ještě na drobnější podsekce. Kapitoly vždy uvádí stručný přehled událostí toho kterého roku a výběr obalů tehdejších hudebních desek, podsekce jsou pak věnované jednotlivým aktérům. Úvodní rok 1985 tak například přibližuje vysílání komunistické Československé televize, fotografický projekt Český člověk, fotografa Dušana Šimánka, režiséra Tomáše Vorla nebo dění v undergroundu a opozici. V roce 1986 přichází na řadu umělecká skupina Bratrstvo, v roce 1987 fotografická dvojice Lukáš Jasanský – Martin Polák, o rok později specifická estetika zásilkového katalogu Magnet, který byl československou odpovědí západním obchodům, v roce 1989 přehled revolučních plakátů a fotografií Bohdana Holomíčka a rok po převratu třeba práce grafika Aleše Najbrta.
Rok 1991 přináší medailonek jednoho z ústředních fotografů undergroundu a opozice Ondřeje Němce, který řadu let vedl fotooddělení Lidových novin. „Výběr z Němcova bohatého archivu ukazuje důležité aktéry a milníky počátku devadesátých let, ale i tehdy divoce pulsující pražskou kulturní scénu,“stojí u snímků Václava a Olgy Havlových, princezny Diany nebo Ivana M. Jirouse. Němcův předrevoluční archiv byl bohužel v roce 2002 vyplaven povodněmi a zbyly z něj jen fragmenty. I ty kniha nabízí. Katalog dále popisuje vznik časopisů Divus a Živel, návrh vizuální identity TV Nova z dílny multimediálního umělce Petra Vrány nebo práci nezávislé studentské agentury Radost na pražské FAMU.
„Co se událo před třiceti lety, již není ,nedávno‘, jak to můžeme vnímat u uplynulých deseti či dvaceti let, kdy máme jen pár vrásek navíc a novější počítač,“dodává Vančát. „Je to pomalu se rozevírající propast, která nenávratně pohlcuje osoby, vzpomínky a místa kolem nás. Jedná se již o takový časový odstup, že se z nedávné současnosti náhle stává historie.“
Pavel Vančát (ed.): Obrazy konců dějin – Česká vizuální kultura 1985–1995, vyd. UPM a BiggBoss, 2020, 462 stran