Výlet k meandrům i vyhlídkám
Nebýt přehrady Vranov, Podyjí by nebylo nejmenším národním parkem v Česku. Jeho osou je totiž říční údolí mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, kaňon plný lesů a skal s četnými meandry a skalními ostrohy, řadou nádherných luk a kamenných moří. Jenže tenhle ráj na zemi mohl být větší, kdyby druhou část údolí za první republiky nezaplavila vodní nádrž. Dnes proto Národní park Podyjí spolu s rakouským protějškem, národním parkem Thayatal, chrání alespoň to, co zbylo.
Třeba starý Bítov v údolí pod stejnojmenným hradem s kostelem sv. Václava anebo poutní kostel Nejsvětější Trojice, který stával na úpatí kopce pod hradem Cornštejnem. Leckde se dočtete, že bítovský kostel byl jedinou stavbou, která přečkala zatopení vesnice, není to však pravda: na starých fotografiích jsou vidět kostelní věže a domy trčící z vodní hladiny, na některých záběrech kolem nich proplouvají výletní lodě. V 50. letech za velkého sucha hladina přehrady klesla a ulicemi šlo procházet téměř jako dřív; ostatně v suchých letech jsou časti rozbořených domů pod hradem patrné dodnes. Kostel sv. Václava už ale neuvidíte: stal se tak oblíbenou atrakcí, že věž v roce 1954 z bezpečnostních důvodů odstřelila armáda. Věž poutního kostela pod Cornštejnem, kde proplouvající turisté zvonili na zvon, se nakonec zřítila sama.
Nechme ale vranovskou přehradu být a pojďme pátrat po nejkrásnějších zákoutích národního parku. Jeho skutečným pokladem jsou vyhlídky: téměř ke každé se vztahuje nějaký zajímavý příběh nebo pověst a řadí se mezi oblíbené cíle pěších i cyklistických výletů. Nejblíž ke Znojmu, přímo nad hladinou znojemské přehrady, leží vyhlídka Králův stolec.
Pověst říká, že odtud v roce 1683 polský král Jan III. Sobieski sledoval přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Z protějšího břehu nabízí podobně romantický pohled do údolí vyhlídka Sealsfieldův kámen. Bývalo to prý oblíbené místo spisovatele Karla Antona Postla, který se později proslavil pod pseudonymem Charles Sealsfield. V Popicích, kde se roku 1793 narodil, můžete navštívit malé muzeum.
Od Sealsfieldova kamene můžete po žluté pokračovat údolím Dyje pod vyhlídku Devět mlýnů; ta leží vysoko nad údolím na okraji vinice U kapličky, kousek od areálu společnosti Vinice Hnanice. Jménem připomíná řadu devíti mlýnů, které stály v údolí u řeky. Tři už zanikly, po zbylých šesti najdete nezřetelné stopy. Ještě mezi válkami sloužily zejména pro rekreaci, ten největší byl za první republiky přestavěn na hotel. Všechny byly zlikvidovány po druhé světové válce, kdy se Podyjí po vztyčení železné opony stalo přísně střeženým vojenským pásmem, anebo později v souvislosti s plánovanou a nikdy neuskutečněnou stavbou další přehrady. Zemský mlýn, Weithoferův mlýn, Gruberův mlýn a hotel Gruber, Judexův mlýn a mlýn Papírna dnes připomínají jen zbytky jezů, splavů náhonů a kamenných zdí, zarostlé základy hospodářských budov a stará jména na mapách. Další v pořadí je vinice Šobes, legenda tuzemského vinařství. V různých žebříčcích bývá díky jedinečné poloze v národním parku (ale také díky skvělým vínům) řazena mezi deset nejlepších vinic v Evropě, navíc až do konce září tu najdete otevřený ochutnávkový stánek s nabídkou vín Znovínu Znojmo.
Bohužel za Šobesem cesta údolím končí: na chvíli do něj nahlédnete jen cestou od návštěvnického střediska národního parku v Čížově k Hardeggské vyhlídce s případným prodloužením k rakouskému hradu Hardegg, ale páteřní červená značka se na břeh Dyje vrátí až před Vranovem. Dyji uvidíte skutečně už jen z vyhlídkových míst, třeba ze Železných schodů nad Šobesem. V místech, kde železná opona kolmo protínala prudký svah nad Dyjí, scházeli vojáci pohraniční stráže po schodech. V roce 1996 byly schody odstraněny.
Výhledy do údolí se otvírají také z Pašerácké stezky, vinoucí se vysoko nad Dyjí mezi Vranovem a Čížovem. Povede vás červená značka, a dostanete se tak například k ledovým slujím a obelisku, který tu kolem roku 1860 dal vztyčit Okrašlovací spolek z Vranova k poctě hraběnky Heleny Mniszkové jako projev díků za zpřístupnění ledových slují. Pokud byste věřili pověstem, v jeho základech je prý ukrytý hrnec mincí.
Autorka je spolupracovnicí LN