Polský uhelný kvapík a česká voda
Mlčet, vydat si povolení a nikomu je neukázat. Polsko přitvrdilo taktiku kolem hnědouhelného dolu, u něhož hrozí, že stáhne Česko o podzemní vodu.
Uhlí přestalo být v módě a Evropa se smiřuje s tím, že přejde na jiný pohon. Poláci ne, ti na něm lpí. Až tak, že neváhají sejít mimo běžné mezinárodní pěšiny. U rozšíření hnědouhelných dolů Turów k české hranici a Libereckému kraji ženou svou věc kupředu a na sousedské vztahy nehledí: vytrvale odmítají Česku ukázat, co schválili v letos vydaném báňském povolení do roku 2026.
„Doposud disponujeme pouze dílčími informacemi od polské strany, požadujeme znění celého rozhodnutí. V tuto chvíli nelze určit potenciální dopady na Českou republiku, jednalo by se o čiré spekulace,“řekla LN Dominika Pospíšilová z tiskového týmu ministerstva životního prostředí.
Vláda se už rozhodla, že podá podnět k Evropské komisi, když se nemůže domoci zpráv, co Poláci na druhé straně hranic vlastně dělají a chystají. Existuje vážná obava, že hloubení dolů odvede českou podzemní vodu 30 tisícům Severočechů.
Čas se krátí: Polsko chrlí potřebná povolení bez ohledu na české námitky a tamní právo stanoví, že báňské povolení lze prohlásit za neplatné do roka, co se podle něj začalo těžit. Podle povolení z letošního března, jímž si Poláci umožnili dolování do roku 2026, už se postupuje – lhůta běží. Polský kvapík hrozí vyústit do stavu, kdy bude jedno, na čí straně je právo. Protože už nic nepůjde zvrátit.
Postup, k němuž se Polsko uchýlilo, překračuje normu. „V mezistátním procesu EIA jsme se doposud nesetkali s obdobně vyhýbavým přístupem,“uvedla Pospíšilová. Obavy, že strategické zásoby vody zmizí, nejsou planá teorie, už se to stalo. V 80. letech se v Turówě takzvaný geologický zlom vážně přetěžil – v maximech opadly hladiny na české straně Žitavské kotliny až o šedesát metrů.
Poláci: Nic nehrozí
Polsko hodlá dobývat uhlí v Turówě na větší ploše (čímž se přiblíží ještě víc k Česku, nejužší místo má teď kilometr) a déle, až do roku 2044. Důl potřebuje tři věci – dostat změnu do územních plánů, mít zelené razítko EIA a povolení k těžbě.
O tom, že se spouští krok číslo jedna, změna územního plánu, Poláci nedali Česku vůbec vědět: až měsíc po začátku akce, v červenci 2016, na to resort životního prostředí upozornil mail od jednoho polského občana. Česko se díky tomu dozvědělo, že musí Poláky požádat o účast v přeshraničním posouzení dopadů na životní prostředí. Sousedi namítali, že to není nutné: prý nám nic nehrozí. Jednání běžela dál až do května 2019, kdy Polsko přestalo komunikovat a začalo schvalovat. O tom, že územní plán města Bogatynia již zohlednil kutání až do roku 2044, neztratili Poláci vůči zdejším úřadům jediné slovo.
Zato popohnali dokončení udělení zeleného razítka. Češi měli pocit, že pořád probíhá debata o parametrech těžby, aby nedošlo k nevýhodné výměně, kdy sever přijde o vodu a obdrží uhelný prach. Regionální
šéf pro ochranu životního prostředí ve Vratislavi ale 21. ledna záměr schválil. O dva dny později mu dodal krunýř okamžité vykonatelnosti. Přeloženo: běží odvolání a přezkum územní změny, kde se snaží namítat i Liberecký kraj, ale současně s tím běží i vyřizování báňského povolení, protože Poláci si schválili, že nečekají.
Za největší z cihel v opevňování Turówa česká strana považuje ono tutlané těžební povolení do roku 2026, jež Polsko vydalo v březnu. Česká strana netuší, jestli je to mezikrok v prodlužování do roku 2044, zda se pracuje se stejným rozsahem a kapacitou. „Řízení probíhalo od října 2019 a přes opakované žádosti Polsko odmítlo sdělit ČR podrobnější informace,“uvádí vládní zdůvodnění, proč Česko podává podnět Evropské komisi.
Je to předstupeň, jenž může vyústit v žalobu před Soudním dvorem EU. Jenže kola unijního aparátu se otáčejí pomalu a Poláci ženou boj o Turów do finále. Díky okamžité vykonatelnosti zeleného razítka rozjeli poslední povolovací dějství. Řízení je neveřejné, česká strana neví, jak probíhá. Navíc je tu podložené podezření, že Polsko zase odmítne zdejší vládě ukázat, co si odmávlo.
Na severu Čech se kvůli těžebním záměrům houfují občanské iniciativy. Místní se bouří proti jizvám v krajině, ale hlavně ze strachu o vodu, jejíž význam zdůraznily suché roky. Zkušenost mají obdobnou jako stát. „Poláci se tváří, že všechny negativní vlivy končí na jejich hranicích. Tak to ale není,“řekl LN již dříve Daniel Gabryš, obyvatel obce Uhelná. Česko neusiluje, aby těžba u Poláků ustala; cílem je, aby Polsko zajistilo, že negativní důsledky neochutnají zdejší obyvatelé.