Janov: nový most dva roky poté
Včera slavnostně otevřeli nástupce zříceného Morandiho viaduktu Italská vláda vytlačila rodinu Benettonů z dálničního byznysu
„V té době jsem byl mladý, neznámý architekt. Morandiho most pro mě znamenal odvážný příklad silničního stavitelství. Současně jsme se ale všichni tak trochu obávali jeho až příliš velké křehkosti.“
Několik dní stará slova světově uznávaného architekta Renza Piana (* 1937) ukazují dvojznačnost, s níž mnozí vnímali dálniční tzv. Morandiho most v italském přístavu Janov (Genova). Před necelými dvěma roky, krátce před polednem dne 14. srpna 2018, došlo právě na onu „přílišnou křehkost“mostu: jeden ze sektorů téměř 1200 metrů dlouhé stavby se za plného provozu zřítil do údolí. Konečný účet zněl 43 mrtvých.
Projektem stavby, která nahrazuje zřícený Morandiho most, byl pověřen právě Piano, rodák z Janova. Ten podle svých slov navrhl „konstrukci připomínající bílou žílu přetínající údolí (...) Věřím, že děti tomu mostu budou říkat ‚loď‘“.
Včera večer byla novostavba slavnostně otevřena za účasti italského premiéra Giuseppa Conteho a dalších vrcholných politiků. „Bude to symbol nového vzestupu Itálie,“uvedl Conte před ceremonií, během níž proběhla i pieta, na které zazněla jména všech 43 obětí janovské tragédie. Ty připomíná ostatně i nový most – ozařuje jej totiž stejný počet pouličních lamp. Auta budou moci na novou spojnici, nazvanou most svatého Jiří, poprvé najet zítra.
Špatný management i údržba Zhroucený most, úředně nazývaný Viadotto Polcevera, byl dílem stavebního inženýra Riccarda Morandiho (1902–1989) a po svém zprovoznění v roce 1967 se stal součástí pobřežní dálnice lemující Ligurské moře. Pro Janov měl klíčový význam a po pádu mostu byla doprava ve městě ještě komplikovanější než dříve. Obyvatelé i janovská radnice proto zprovoznění nové stavby více než vítají.
Předloňský kolaps Morandiho mostu ovšem vyvolal následky dalece přesahující hranice největšího italského přístavu. Neštěstí důrazně obnažilo systémové chyby, které provázejí správu a údržbu italských dálnic, a stalo se tématem v nejvyšších kruzích italské politiky. Zejména antisystémové vládní Hnutí pěti hvězd (M5S) tlačilo na to, aby došlo ke změně v systému lukrativních zakázek na správu italských dálnic – a nakonec uspělo.
Pod palbu kritiky se dostala společnost Atlantia (dříve Autostrade), holding spravující asi polovinu všech dálnic v Itálii. Ta je na základě výběrového řízení povinna část z poplatků vybraných od motoristů reinvestovat do údržby a rozvoje dálniční sítě. Investice však byly evidentně nedostatečné a zanedbání péče mohlo přispět také ke zhroucení Morandiho mostu v roce 2018. Zdaleka přitom nešlo o první zřícení mostu v Itálii – například v říjnu 2016 spadl silniční nadjezd u města Lecca na severu země.
Viditelnou obětí restrukturalizace dálničního byznysu v Itálii je nyní rodina Benettonů, dosud známá spíše podnikáním v oděvním byznysu (United Colors of Benetton). Benettoni však od konce 90. let prostřednictvím firmy Edizione drželi také kontrolní balík akcií ve společnosti Atlantia a italská vláda ji po kolapsu mostu v Janově označila jako jednoho z viníků katastrofy. Po soustředěném tlaku ze strany úřadů nakonec Benettoni souhlasili s prodejem akcií investiční bance Cassa
Depositi e Prestiti (CDP). Ta je mj. významným věřitelem italského státu a mnoha místních samospráv.
Zejména Hnutí pěti hvězd vydává vyšachování Benettonů z dálničního byznysu za své politické vítězství. Ne všem se však způsob změny zamlouvá. Kritici upozorňují, že tlak ze strany italského státu na prodej akcií Benettonů a otevřené hrozby vyvlastněním byly na hranici toho, co si demokratický stát může dovolit.
Naopak podle expremiéra Mattea Renziho, šéfa menší provládní strany Živá Itálie (IV), byl postoj úřadů vůči Benettonům příliš mírný. „Od začátku bylo jasné, že to bude o prodeji – místo toho, aby jim ten kontrakt bez dalšího zrušili,“povzdechl si Renzi.
Ať tak či tak, změna ve vlastnické struktuře firmy spravující italské dálnice vnesla mezi byznysmeny neklid. Jeden z velkých italských investičních fondů podal minulý týden Evropské komisi v této věci stížnost na italskou vládu s tím, že mělo dojít k „nelegálnímu porušení práv soukromé společnosti podnikající na bázi platných smluv“.