Značka a její tváře
Jedna svatba a jeden pokus o comeback. Jinak ČSSD i nadále trápí staré neduhy
Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj! zněl základní strategický recept habsburské monarchie. Sňatek předsedy ČSSD Jana Hamáčka s někdejší blízkou spolupracovnicí Mirka Topolánka a například též bývalou pražskou zastupitelkou za ODS Gabrielou Kloudovou chtě nechtě vyvolává tuto habsburskou reminiscenci. Kdyby někdo v roce 1998 tvrdě usnul, probudil se až teď a jeho oko nejprve spočinulo na zprávě o zmíněné veselce, mohl by se domnívat, že opoziční smlouva je historicky vítězně završena a přechází v dynastický princip. Zdání ale často klame – a nejen po třiceti letech hlubokého spánku.
Gabriela Kloudová v roce 2013 kandidovala do sněmovny za projekt Jany Bobošíkové nazvaný Hlavu vzhůru, který tehdy zaštítil i Václav Klaus. Výsledek 0,42 % však ani při nejlepší vůli nešlo označit za pouhou nevýhru. ČSSD se sice v preferencích drží výše, nicméně k metě třiceti procent, kam ji kdysi vyzdvihl Miloš Zeman, má pořádně daleko.
Posledním sociálním demokratem schopným atakovat hranici třiceti procentních bodů byl Jiří Paroubek. Svým způsobem velký smolař, poněvadž ani 32,32 % z voleb 2006 mu na premiérské křeslo nestačilo, byť tehdy zlomil rekord procentního zisku ČSSD v parlamentních volbách, poněvadž Milošem Zemanem vedená sociální demokracie roku 1998 obdržela pouze 32,31 %. (Ovšem za 1 928 660 hlasů, kdežto Paroubek jich o osm let později dobyl pouze 1 728 827.)
Absolutní český procentní rekord ale drží Mirek Topolánek z voleb 2006, v nichž ODS utržila 35,38 %, nicméně jen za 1 892 475 hlasů, tedy za méně, než kolik dostal Zeman roku 1998.
Politický podnikatel Babiš a ti ostatní
Leč dost nudné statistiky, cenné údaje jsme si již představili. Dávná čísla starých partajních matadorů výmluvně napovídají, že se česká politika ocitla někde jinde. Okolo třiceti procent a milionu a půl hlasů se nyní pohybuje pouze politický podnikatel Andrej Babiš. ODS Petra Fialy se zarazila lehce nad deseti procenty. Hamáčkově ČSSD dávaly průzkumy dlouho kolem pěti sedmi procent, v červnovém volebním modelu CVVM sice vyletěla na 13 procent, ale je otázkou, zda se jedná o trend, či o náhodný výkyv.
Všeobecně se soudí, že strana hraje o přežití, někteří významní členové ji dokonce už odepsali. K Tomiu Okamurovi nedávno migroval Jaroslav Foldyna, postava nesporně kontroverzní, leč schopná na divokém severu nalovit hlasy. Ale ČSSD dal sbohem třeba i plzeňský hejtman Josef Bernard, jenž – než zalezl do STANu – představoval pravé křídlo strany.
Žádný div, že Jan Hamáček kromě řádného heterosexuálního svazku navázal i neregistrované politické partnerství právě s Jiřím Paroubkem, jenž pochopitelně rád připomíná své slavné, byť zašlé třicetiprocentní časy. Sám je však podnětným námětem k přemítání o roli značky a osobnosti v politice. Poté, co ze sociální demokracie po neúspěšných volbách 2010 ve zlém odešel, si založil vlastní podnik, na jehož vývěsním štítu stálo: LEV 21 – Národní
socialisté. V roce 2013 získal 0,07 %. O pět let později Paroubek jako nezávislý kandidát, když mu ČSSD odmítla propůjčit stranické tričko, pohořel v senátních volbách v Ostravě.
Sama osobnost tedy rozhodně není samospasitelná, zvláště když patrně má už takříkajíc po sezoně. Nejlepší recept zpravidla spočívá v synergické kombinaci značky a tváře. ODS a ČSSD si však své značky zdevalvovaly. ODS mj. opoziční smlouvou, která ČSSD naopak moc neublížila. A korupčními aférami, jež vyvrcholily v době Topolánkova předsednictví. ČSSD kromě afér a třeba Paroubkova papalášství připohřbily i neujasněný a hodně napjatý vztah s Milošem Zemanem a vnitrostranické války.
Ty budou nejspíše pokračovat. Členskou legitimaci Jiří Paroubek zatím nemá, leč již se s ním jednou nohou navrací jeho pravá ruka Petr Benda, který poté, co LEV 21 pošel, uklouzl přímo do náruče krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti. Jeho kandidatura v Ústeckém kraji už stihla ve straně vyvolat napětí, jemuž dal nahlas průchod hlavně ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Drsnost okresů na severu se v ČSSD nadále sváří s liberální uhlazeností, na kterou však Praha stejně reaguje chladně
Se spory a bez osobností
U sociálních demokratů tak kromě předsedovy druhé svatby není zase tolik nového. Trápí je vnitřní spory i nedostatek přitažlivých osobností. Ostatně, Jiří Paroubek – alespoň zatím – nemá stát v první linii, nýbrž spíše radit v zákulisí. Drsnost okresů na severu se v ČSSD nadále sváří s liberální uhlazeností, na niž však Praha stejně reaguje chladně.
Jakmile od nějaké strany utečou voliči nebo je cíleně přebere někdo jiný, jen velmi obtížně se dobývají zpět. Natož od koaličního partnera, poněvadž sociální demokraty o jejich zavedenou klientelu oloupil především Andrej Babiš. A žárlivě si ji střeží. Neváhá proto soustavně verbálně „propleskávat“Janu Maláčovou, ze které podle Paroubka „může být nová Petra Buzková“. Každopádně jde o jednu z mála političek (či vůbec politiků) ČSSD potenciálně schopných přivábit nevěrné voliče zpět.