Polské Sudety objevují čeští turisti
K návštěvě lákají hrady, zámky, středověká města Informace a mnoho služeb v češtině
Hornaté podhůří Krkonoš a Jeseníků je pro Poláky oblíbeným cílem rodinných výletů, dovolených i dobrodružných výprav. Na rozdíl od Čechů se nestydí používat pro toto území historický název Sudety.
Zdá se, že už i čeští turisté objevili kouzlo tohoto kraje. Nejen na tržnicích a v obchodech, ale také při prohlídkách památek, hradů, zámků, středověkých měst je čím dál více slyšet čeština. Poláci jako dobří obchodníci toho ihned využívají a poskytují českým turistům průvodce, informační letáky i mnoho služeb v češtině. Nikdo se tady nemusí bát, že zůstane sám v cizí zemi bez znalosti neznámého jazyka.
Kromě obvyklých turistických cílů nabízí Polsko při české hranici také mnoho vyžití v přírodě. Hustota – byť ne ještě kvalita – turistických značených cest dosahuje vysokého českého standardu. Trasy pro horská kola vedou skrze celé Sudety a propojují jednotlivé singletracky (úzké terénní cesty), bikeparky (umělé tratě s klopenými zatáčkami a skoky) a trekkingové trasy (po širokých zpevněných cestách). Nutno přiznat, že v tomto ohledu jsou polští cyklisté daleko před námi.
Žulové skály jsou eldorádem pro horolezce. Útesů, věží a skalních měst je v kopcovité krajině mezi Jizerskými horami, Krkonoši a Jeseníky na jihu a velkou Polskou nížinou na severu obrovské množství. Většina je velmi bezpečně zajištěná skobami a nýty.
Vodácká turistika je Polsku rozšířená tak jako v Česku, ale velká země má mnohem více sjízdných řek. To znamená, že se kanoisté a kajakáři netlačí na jezech, jako tomu bývá na Vltavě nebo na Ohři, ale jen občas se potkají na tábořištích či v hospodách. Pro české vodáky je zajímavý jiný charakter toků. V Polsku téměř nenajdou peřej či kamenitý úsek, voda proudí hladce a rychle v mnoha meandrech, zastaví se jen na velkých přírodních či umělých jezerech.
Odstrašující pevnost Kladsko Česko-polské dějiny v dobách dobrých i zlých se střetávaly na řece Kladská Nisa. Její hluboké údolí se zařezává do země pod obrovskou barokní pevností Kladsko, okolo gotického kláštera Bardo k renesančnímu obchodnímu městu Paczków. Vše tak akorát na vzdálenost jednoho dne pochodu karavany, která dopravovala otroky, jantar, kožešiny, alkohol či řemeslné výrobky. Nebo také na den pochodu armády.
Prvním známým majitelem Kladska byl roku 981 český kníže Slavník, otec svatého Vojtěcha a hlava rodu, který později vybili jejich konkurenti Přemyslovci. Bardo dobyl roku 1096 Břetislav II. a ještě ten rok založil nedaleký hrad Kamenec Zabkowicki. Byl to ten Přemyslovec, který nechal vyvraždit další konkurenty – Vršovce. Trhovou osadu Paczków založil roku 1254 vratislavský biskup Tomáš I., který byl pod vlivem Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého.
Na tuto část Kladska se vždy snášely válečné útrapy. Není divu. Stačí se podívat na mapu. Řeka Kladská Nisa protíná Bardské hory, které oddělují východní Čechy od Polska. Tudy vedla nejjednodušší cesta po vodě i po souši mezi Krkonoši a Jeseníky. Kladsko dlouho patřilo k českým zemím. Na krátký čas ho vybojovali pro sebe Piastovci, královský rod na polském trůně (ostatně byli to blízcí příbuzní Přemyslovců), a Češi ho definitivně ztratili, až když jim ho prohrála v rakousko-pruské válce Marie Terezie.
Němci ovládali Kladsko a celé Dolní Slezsko až do konce 2. světové války, kdy jim ho sebral Sovětský svaz a dal ho Polákům, kterým zase vzal kus jejich země na východě.
Kladsko, metropole stejnojmenné historické země, je vlastně jedna velká pevnost. Budovala se od středověku až do baroka.
K vojenským účelům sloužila ještě dlouho po 2. světové válce.
Fanoušci vojenské historie ji mají za jedno z povinných míst k návštěvě, pro ostatní jen v kostce: současný stav je dílem hlavně Rakouska, které ji vybudovalo ve stejné době jako Josefov a Terezín ke stejnému účelu – aby pevnost ochránila vstup do Čech. Jenže během válek Rakousko přišlo o celé Kladsko, a tedy i pevnost. Sloužila poté Němcům jako opěrný bod, kdyby se náhodou Rakušané pokusili dobýt Kladsko zpět.
Každý turista tedy musí navštívit vojenskou tvrz, což je prvotřídní prohlídka na několik hodin. Většina poté ještě zamíří dolů do města pod pevností, kde následuje prohlídka rozsáhlého historického podzemí.
Středověké kostely a kláštery v Bardu
Z Kladska teče Nisa do nitra Bardských hor. Lze ji následovat po silnici, ale zajímavější je to vlakem a ještě lepší na kole po Sudetské terénní cyklostezce nebo po řece na lodi.
Jako z pohádky se najednou vynoří historické město Bardo. Slyšíme litanie, které se linou z poutního kostela co dvě hodiny už od Břetislavovy doby.
Bílý kříž na útesu Kalvárie připomíná děsivou událost z 24. srpna 1598. Tehdy dlouho pršelo a podmáčená Bardská hora neudržela vodou nacucanou stráň na svém úbočí. Obrovské množství zeminy a kamení sjelo do řeky. Rozvodněná Kladská Nisa byla v mžiku přehrazena a městu hrozilo zatopení. Nedošlo k němu jen šťastnou shodou okolností, řeka si dokázala najít cestu skrze zátaras.
Dobré obchody a špatné války v Paczkówě
Město Paczków bylo založené na dobrém místě pro obchod, ale špatném na válčení. Bylo obklopeno třemi zemskými hranicemi. Proto bylo od začátku opevněno, i když patřilo církvi, přesněji vratislavskému biskupství.
Roku 1428 ho vydrancovali husité. Další středověké katastrofy, které ho vždy téměř zničily, byly hladomor (1325, 1632), velký požár (1634), mor (1438, 1449), cholera (1565, 1603, 1607) a okupace zahraničními armádami (1428, 1639, 1648, 1741, 1778). Největší novodobé škody napáchala tisíciletá povodeň na Kladské Nise (1997).
Přesto jeho opevnění patří mezi nejzachovalejší městské hradby v Evropě. Symbolicky je srovnáváno s francouzským Carcassonne, ale je nutno říci, že Francouzi rekonstruovali své opevnění téměř od základu, kdežto Paczków je původní.
Postupně byly postaveny dva prstence kamenných hradeb a mezi nimi vodní příkop. Hlavní provoz ve městě probíhal mezi Dolní a Horní bránou. Vedla mezi nimi přímá ulice přes náměstí, což se rychle ukázalo jako špatné řešení v případě obrany. Nepřátelští vojáci lámající odpor obránců snadno našli trh a další bránu.
Zároveň však takové uspořádání poskytovalo obyvatelům města rychlou únikovou cestu do nejvíce opevněných částí města – do věží, na radnici a do kostela.
Brány jsou dnes přístupné veřejnosti a nabízejí skvělé výhledy na panorama města.
Autor je šéfredaktorem webu www.horydoly.cz