Profesor Salianradhak s chotí

Dne 2. června 1970 odpoledne v rámci festivalu Sdružení Q vystoupili v brněnském Domě umění umělci z Bornea – profesor Salianradhak s chotí. Uvedl je odborný výklad, který osazenstvo přeplněného sálu informoval, že oba hostující hudebníci mají domicil v klášteře. Je koedukovaný, manželské dvojice nejsou výjimkou. Hudbu provozují nikoli na běžných nástrojích, nýbrž vyznávají praxi, že za nástroj má posloužit předmět, který tvoří součást vybavení místnosti, kde koncertují. Pro brněnskou příležitost si přizpůsobili židle, jejichž opěradla opletli strunami.

Odborný průvodce požádal na závěr publikum o pochopení v případě, že některé okamžiky koncertu zapůsobí komicky, a poděkoval předem za to, že se posluchači zdrží smíchu a podobných necitlivých reakcí.

Profesor a jeho žena sklidili srdečný potlesk. Má kamarádka strávila rok v indickém ašrámu a svědčila o něm jinak než odborný úvod, a tak mě napadlo, zda pořadatelé nenaletěli mezinárodním podvodníkům. Vůbec jsem však neprohlédl, že manželské duo představují brněnští skladatelé Josef Berg a Alois Piňos. Dobře jsem je znal, jenže masky vyvedené rukama profesionálů ze Státního divadla mě obelstily dokonale. Stejně se dalo oklamat exkluzivní obecenstvo. Jen režisér Evžen Sokolovský, ale ten byl do happeningu zasvěcený, zahlaholil, že se posere, byl však ihned z několika stran pokárán.

Vzpomínám na tu událost nejen jako na dobrou věc, která se podařila, ale také jako na nevědomou předzvěst toho, co nás v sedmdesátých letech čekalo: moc nám předvedla, jak snadno lze lidi vodit za nos a jak v nich potom může vzniknout otupující podezření, že všechno, co se ve světě děje, je podvod. Předvádí nám to dodneška a nepotřebuje k tomu žádné divadelnické dovednosti.