Berlínské večerky obživly
Již řadu let patří ke koloritu německé metropole malé obchůdky, které mají otevřeno dlouho do noci. U nás se jim lidově říká večerky, v Berlíně „Spätis“, což je odvozeno od slova spät = pozdě. Jestliže v Česku je provozují většinou příslušníci vietnamské komunity, jsou v největším německém městě pevně v rukou tamních Turků nebo Kurdů. Odhaduje se, že v celém Berlíně je jich zhruba tisíc.
V porovnání s těmi našimi, které mají mnohdy charakter klasických samoobsluh se širokým sortimentem od zeleniny až po pečivo, se nacházejí ty berlínské mnohdy v malých kamrlících na možná ani ne 20 metrech čtverečních. K jejich základní výbavě patří velká průhledná chladnička s pivem a kolou, kupony na dobití předplacených sim karet i další příslušenství pro mobilní telefony. Pokud vedou potraviny, pak hlavně ty, které se nekazí, jako třeba těstoviny v různých variacích. A chybět nesmějí ani cigarety nebo sladkosti.
Dlouho byly tyto obchůdky považovány za ne úplně seriózní, leckdo mohl dávat jejich existenci do souvislosti s kriminálními arabskými klany, jejichž aktivity se v Berlíně v posledních letech rozmohly do takové míry, že úřady už přestaly před nimi přivírat oči a policie proti nim začala zasahovat. I prodej alkoholických nápojů se odehrává tak trochu v šedé zóně: Není sice zakázaný, ale jak je to s jeho konzumací přímo na místě, respektive na prostranství před vchodem? Nemluvě o tom, že „Spätis“mají otevřeno i v neděli, což je v rozporu se všemi možnými vyhláškami.
Berlíňané jim ale přišli na chuť během uplynulých měsíců, kdy byl veřejný i společenský život v metropoli, včetně toho večerního, zcela umrtvený. I v takových hipsterských čtvrtích bohatých na různé bary a lokály, jako je Prenzlauer Berg v centru města, byly večerky jediným místem, kde večer svítilo světlo – a to doslova.
Vycházky tehdy byly v omezeném rozsahu povolené, a tak mnozí Berlíňané do svého procházkového okruhu schválně zahrnuly i krátkou zastávku ve večerce. Zakoupili si „Fußpils“, čili „pivo na cestu“, což je slovní hříčka odvozená od slova „Fußpilz“, v překladu znamenající „plíseň na nohou“. Berlíňanům ale umožnilo pivo zakoupené na cestě domů i prohodit pár slov s prodavačem, a udržovat tak sociální kontakty.
Během koronavirové pandemie dokázali provozovatelé večerek tradiční sortiment rychle přizpůsobit měnící se poptávce. Když například začali lidé po vypuknutí nákazy mnohde skupovat toaletní papír v domnění, že jde o strategický materiál, byly často poslední záchranou, kde bylo možné nějaké to balení ještě získat. Anebo některé z nich také začaly sloužit jako výdejní místa pro zboží objednané během krize na internetu.
Málokdo z klientů těchto obchůdků si asi v tu chvíli uvědomil, že „Spätis“jsou jedním z mála přežitků z doby komunistického Východního Německa. Tenkrát byly zřízeny pro příslušníky dělnické třídy pracující ve směnném provozu, v mnoha případech neslučitelném s běžnými otvíracími dobami v obchodech. Nakonec přežily přechod z plánovaného hospodářství na tržní systém, a dokonce se do nových poměrů hladce začlenily. Protože pokud by po těchto miniobchůdcích nebyla poptávka, neexistovala by ani jejich nabídka.
ROBERT SCHUSTER redaktor LN
Berlíňané přišli „Spätis“na chuť během uplynulých měsíců, kdy byl veřejný i společenský život v metropoli, včetně toho večerního, zcela umrtvený. I v hipsterských čtvrtích byly jediným místem, kde večer svítilo světlo.