Magistrála je turistická trasa č. 1
Vysoké Tatry jsou symbolem Slovenska, dostaly se i do státního znaku Kdo je neprochodil, není turista
bočím celých Tater vede trasa populární Tatranské magistrály. Turisté tudy chodí po široké pohodlné pěšině, mnohdy ručně vyskládané z obrovských balvanů. Jdou nad hranicí lesa, a mají tedy daleké rozhledy dolů do údolí a na okolní pohoří v dálce. Zároveň mají na dosah nejvyšší skalní štíty Vysokých Tater. Nepotřebují k tomu nic jiného než obuté pohorky, nepromokavé a teplé oblečení na sobě a svačinu v batohu. Lana, karabiny a helmy ať nosí horolezci do stěn a na horské hřebeny. Turisté se nebezpečným místům vyhýbají...
Tatranská magistrála je souvislá trasa o délce 46 kilometrů. Překonává celkové převýšení 4800 metrů, z toho 2800 metrů stoupá a 2000 metrů klesá. Traverzuje jižní svahy Vysokých Tater. mírným klesáním Furkotskou dolinou ke Štrbskému plesu. Štrbské pleso obchází a bokem Mengusovské doliny stoupá skrz horský les k Popradskému plesu.
Za Popradským plesem následuje 32 serpentin v prudkém svahu do sedla pod Ostrvou. Zde magistrála velice rychle vystoupá o 470 metrů a dosáhne své druhé nejvyšší nadmořské výšky a poprvé vystoupá nad hranici lesa. Dále pokračuje Štôlskou a Batizovskou dolinou k Batizovskému plesu a dlouze klesá do Velické doliny k hotelu Sliezsky dom u Velického plesa.
Odtud chodník pokračuje Slavkovskou dolinou po úbočí Slavkovského štítu znovu do lesa ke známému středisku Hrebienok. Odtud stoupá do Velké Studené doliny k soutoku obou Studených potoků a kolem Obrovského vodopádu a Zamkovského chaty přes Lomnickou vyhliadku na Skalnaté pleso.
Zde už je opět nad úrovní lesa a nepřetržitě stoupá do sedla pod Svišťovkou, kde dosahuje nejvyšší nadmořské výšky 2023 metrů. Hned nato prudce klesá 27 serpentinami k Zelenému plesu. Od Chaty Pri Zelenom plese mírně stoupá pod Žeruchovými věžami k Velkému Bielemu plesu. Na jeho břehu stávala Kežmarská chata: v 70. letech minulého století vyhořela a už nebyla obnovena.
Tatranská magistrála končí na hranici Vysokých Tater a Belianských
5,6 km Pomník kpt. Rašu, 1178 m 9,4 km Jamské pleso, 1460 m 1:30
13,7 km Štrbské pleso, 1347 m 0:35
18,3 km Poprad. pleso, 1527 m 0:35
23,7 km Před Batizov. pl., 1830 m 24,3 km Batizovské pleso, 1885 m
1:30
Tater, právě u bývalé Kežmarské chaty. Dnes je zde pouze rozcestník.
Sestup do údolí je následně možný třemi směry: nejkratší
34,7 km Rainer. chata, 1301 m 0:20
36,9 km Lomn. vyhliadka, 1507 m 38,6 km Skalnatá chata, 1720 m 38,8 km Skal. pleso, 1725 m 1:10
43,8 km Chata pri Zelenom plese, 1548 m 1:30
Poznámka: Celkový čas túry činí 15 a půl hodiny a platí v obou směrech. Jednotlivé úseky se ale mohou časově lišit pro směr tam i zpět. a nejjednodušší je to po modré turistické značce podél Bílé vody Kežmarské, okolo Šalvijového prameňa na autobusovou zastávku Biela Voda nebo do Tatranských Matliarov. Hezčí je lesní pěšina po zelené značce na chatu Plesnivec a dále dolinou Sedmi pramenů na Černou vodu a do Tatranské kotliny.
Pokud máte ještě dost sil, vydejte se po červené značce nahoru na Kopské sedlo, dále na Široké sedlo v hřebeni Belianských Tater a teprve odtud dolů do Monkovy doliny a Ždiaru. Časově nejdelší sestup pak vede přes Kopské sedlo a odtud po modré skrz údolí Zadné Meďodoly (Zadné Koperšády) do Tatranské Javoriny.
První vážný návrh na vybudování Tatranské magistrály otiskl Hugo Jeltsch roku 1903 v ročence Uherského karpatského spolku. V té době již existovaly některé úseky dnešní magistrály, nebyly však spojeny do jedné trasy. Roku 1923 popsal Petr Karel cestu tehdejšími chodníky a navrhl je propojit do takzvané Sokolské Vyšné cesty tatranské. Klub československých turistů jeho nápad uskutečnil v letech 1931–1937.
Autor je šéfredaktorem portálu Horydoly.cz