Bardejov – nenápadná perla východu
Středověké město Bardejov patří na seznam nejvýznamnějších památek světa UNESCO. Čeští návštěvníci si v něm uvědomí, co bylo v Československu zasuté – Slováci patří do poněkud jiného světa. Jejich dějiny nejsou naše. Tady se bojovalo o vliv mezi slovanskými Poláky a Maďary. Ozvěna sporů i spolupráce mezi Čechy a germánskými Němci i Rakušany sem sotva dolehla.
Nejživější styky mezi východem Slovenska a západem Čech panovaly paradoxně v dobách, kdy Horní Uhry bojovaly ve službách tureckého sultanátu proti českým králům a německým císařům Habsburkům.
První zmínka o Bardejově pochází z roku 1241. Vybudovali ho němečtí kolonisté na cestě mezi Uhrami a polským Krakovem. Němcům vděčí město za vše, co bylo ve středověku vybudováno.
Byli to výborní řemeslníci, architekti, obchodníci s vínem i vojáci. Už roku 1376 se Bardejov díky jejich práci stal královským městem, dostal se tedy na stejnou úroveň jako Budapešť nebo Košice. Stále tu platila desetiletá úleva od daní pro novousedlíky.
Město bylo po většinu své existence pohraniční pevností. Proto tu platila tvrdá disciplína. Pokud byla jedna ze tří městských bran otevřená, další dvě musely být zavřené. O tom rozhodoval jediný člověk ve městě – vojenský velitel, který to každé ráno oznámil.
Útoky hrozily především z polské strany. Přesto uherští panovníci často Bardejov dávali do zástavy právě Polákům.
Obranu města měly ve zlých časech na starosti vojáci, ale bylo jich málo. Byly jim proto podřízeny jednotlivé řemeslnické cechy. Každý bránil jednu baštu, jehož jméno nesla. Bylo jich třiadvacet. Dodnes jsou dobře zachovalé Školská, Rybářská, Hrubá a Malá bašta. Obrany se museli podle rozkazů účastnit i studenti. Na to upomíná vedle názvu bašty mohutný gotický kostel Jana Křtitele. Původně v něm sloužili mše augustiniáni. Pro nemravné chování svých členů byl řád již ve středověku vyhnán z města a nahradili jej přijatelnější františkáni. Ti potom dlouho učili ve všech zdejších civilních školách.
Když jsme u středověkých mravů... Uprostřed náměstí stojí radnice, vůbec první renesanční stavba na Slovensku. Ze špičky střechy sice střeží město i okolí socha rytíře Rolanda, symbolu městských práv, ale pod střechou obepíná radnici pás 118 zábavných kamenných figurek. Stodevatenáctá je pomstou kameníka za nízký honorář. Chlapec ukazující holou zadnici byl vytesán za jednu noc. Kameník ho umístil nad vchod do radnice tak, aby ho viděl rychtář, hned jak se probudí. Z okna svého domu ho pak musel sledovat celou cestu do úřadu.
Pod radnicí na náměstí stojí čtyři nejbohatší domy zvané Weinhaus. Jejich vinnými sklady prošla třetina všeho vína, které se vypilo v Krakově.
Pak už stojíme před kostelem svatého Egídia, tj. Jiljí. Jeden z nejvznosnějších hornouherských chrámů měl pohnutou historii. Stavba začala v roce 1350. Během staletí do něj bylo vyrobeno jedenáct oltářů, hlavní má 17 metrů. Jenže v roce 1725 udeřil do věže blesk a ještě téhož roku postihlo zdejší kraj zemětřesení, které kostel velmi poškodilo.
Dalších sto padesát let se kostel opravoval, roku 1878 však spolu se sedmi ulicemi Bardejova vyhořel. Ještě téhož roku se začalo s opravou, věž byla snížena a před kostelem byla postavena socha patrona hasičů, svatého Floriana. Od té doby ve městě významně nehořelo.
Za kostelem stojící nejstarší slovenské humanitní gymnázium, které založili Lutherovi žáci, si také zaslouží turistovu pozornost. Za krátkou dobu nabylo gymnázium takové kvality a pověsti, že většina uherských králů sem poslala své syny.