Veselého díla okukují kopřivy
Loni v srpnu Lidové noviny uveřejnily reportáž ze středočeských Středokluk, kde chátral sochařský park Aleše Veselého, který zemřel v roce 2015. V této středočeské vesnici měl sochař ateliér se zahradou, do nějž umístil řadu svých plastik. Jenže poté, co v roce 2015 ve svých osmdesáti letech zemřel, areál i s uměleckými díly za desítky milionů korun zdědila jeho jediná dcera Jana, která žije v Jeruzalémě a téměř s nikým nekomunikuje. Před rokem byl areál v hrozném stavu, každý do něj mohl vlézt a sochy byly léta neudržované, i když jsou určené pro plenér. Nikdo na areál zjevně nedohlížel, natož aby někdo aspoň posekal trávu a kopřivy. Do jedné z budov, kde jsou umělecká díla, zatékalo a již předtím byl ateliér vyplavený prasklým potrubím, rozsah poškození umělcových kreseb je stále nejasný. Navíc Jana Veselá nezaplatila pohledávku z dědického řízení 26 tisíc korun. A kvůli té pak na podzim 2018 poslala notářka Eva Králová ateliér i s pozemky do exekuce. Nemovitosti byly vydraženy v červnu loňského roku za 7 600 000 korun. Koupil je Alexandr Novanský, který chtěl objekt komerčně využívat. V tu chvíli se z Izraele ozvala Veselá a proti exekuci se odvolala. Pak opět přestala komunikovat a během přípravy reportáže snahu jakkoliv se s ní spojit nereflektovala. Ozvala se až poté, co článek přece jen vyvolal značnou pozornost.
O osud děl se začala zajímat nejenom další média, ale i politici a příslušné instituce, třeba Galerie hlavního města Prahy, která ale do té doby neudělala nic, aby park a ateliér zachránila. Problém samozřejmě spočíval a nadále spočívá v tom, že komunikace s dědičkou je téměř nemožná. Nicméně jak ona, tak třeba ředitelka GHMP se snažily bagatelizovat zanedbaný stav soch i objektu, starosta obce se pokusil vyvolat dojem, že objekt je zabezpečený a vše je v pořádku. Veselá potom začala tvrdit, že otcova díla nechce nikdo koupit. Jenže třeba Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře marně usilovala o to, aby s ní vyřešila vlastnictví sochy Vstup do zákona, již má zapůjčenou od roku 2014.
Městský soud v Praze nicméně v září loňského roku v odvolacím řízení rozhodl o neplatnosti dražby s tím, že exekuce nerespektovala zásadu přiměřenosti. A dědička požadovanou částku uhradila. A tím vše opět usnulo, snaha o záchranu areálu skončila stejně rychle, jak začala. O komunikaci s dědičkou se posléze marně pokoušely další instituce například i Národní památkový ústav. Ani přes jejího právníka nedošlo k žádnému posunu. Nejdál asi došla ředitelka GASK Jana Šorfová, která podnikla skutečnou anabázi a má šanon korespondence, která také nikam nevedla. Potvrzuje, že kraj GASK ji v tomto směru podporuje a byla by tu možnost sochařský areál zachránit. „Zadali jsme znalecký posudek pro odkoupení sochy Vstup do zákona a stanovení její ceny, všechny materiály jsme Janě Veselé odeslali, ale nekomunikuje s námi. Asi před měsícem jsem se o to znovu pokoušela, ale marně,“vysvětluje Šorfová.
Resumé je prosté: bez dědičky se s ničím hnout nemůže, takže stav areálu je nezměněný a zůstane tak do doby, dokud na něm zase nebudou váznout dluhy nebo rovnou nespadne.