Kdo se bojí Kamaly?

Nudný Biden nepřekvapí, pozornost přitahuje Harrisová

Nestává se často, aby před volbami amerického prezidenta byl až ten druhý z vyzyvatelů stávajícího obyvatele Bílého domu, tedy kandidát na viceprezidenta, považován za barvitější politickou figuru než sám vyzyvatel. Být barvitější ovšem nemusí mít pro každého pozitivní význam. Pro jedny může být takový kandidát inspirativnější, pro druhé zas nebezpečnější než sám aspirant prezidentství. To je letošní situace. A co víc, tím barvitým kandidátem je žena, ke všemu nikoli bílá.

Odhalit, že stěžejním důvodem tohoto přesunu pozornosti je nejen to, že Trumpův vyzyvatel Joe Biden je příliš starý, ale také to, že je celoživotně programově středový, dokonce nudný politik, nevyžaduje doktorát z politologie. Být středový je sice slušná karta, zástupy stoupenců však obvykle nepřináší. Ani v časech nepředvídatelného Donalda Trumpa to proto „royal flush“není.

Pokud Biden vyhraje, splní v podstatě vše, co od něho je očekáváno: odstraní z úřadu nepředvídatelného člověka, kterého polovina Američanů adoruje a druhá z duše nesnáší. Nic víc. Překvapit může jen zázrakem. Na rozdíl od Harrisové, jež proto na sebe přitahuje pozornost.

O viceprezidentství nejde

V amerických kampaních o viceprezidenty prakticky nikdy nešlo, a možná i proto si pamatujeme jen ty netypické. Hned třetí v pořadí, Aaron Burr, v roce 1804 zabil v souboji ministra financí Alexandra Hamiltona, jednoho z otců zakladatelů. Pátý viceprezident Elbridge Gerry zase ještě jako massachusettský guvernér „obohatil“demokratický systém o metodu účelového překreslování volebních okrsků, která po něm nese i název (gerrymandering).

Jiná věc ovšem je, jak se někteří viceprezidenti činili, když se stali prezidenty. V moderní době máme hned dva příklady jejich zásadních záseků do dějin. Prvním je Kennedyův Lyndon Johnson, jehož viceprezidentským úkolem bylo jen přivést volitele z Texasu. Jako prezident přišel s projektem Velké společnosti a zavedl zdravotnické programy Medicare a Medicaid.

Druhý byl Eisenhowerův viceprezident Richard Nixon. Když se Eisenhowera ptali, co jeho viceprezident dělá, odvětil „dejte mi týden a na něco si vzpomenu“.

Když se pak Nixon stal prezidentem, nadělal toho prostřednictvím aféry Watergate tolik, že se stal i jedním z nejznámějších politiků století, byť způsobem, o který není co stát.

Co je smyslem zpochybňování Pravděpodobnost, že se Kamala Harrisová v případě Bidenova vítězství může stát v blízké budoucnosti prezidentkou, je vysoká, stejně jako to, že mu může přinést rozhodující hlasy. Nejspíše to druhé je důvod, proč se ještě před její nominací vynořil znovu trik, který se poprvé objevil v době, kdy kandidoval Barack Obama. Říká se mu „birtherismus“a stojí na zpochybnění kandidátova občanství daného narozením na území Spojených států. O Harrisové teď napsal konzervativní právník John Eastman, že kandidovat nemůže, protože se sice narodila v Kalifornii,

avšak rodičům, kteří v USA pobývali na základě studijních víz, a tudíž plně nepodléhali americké jurisdikci, jak to podle něho vyžaduje 14. dodatek ústavy.

Donald Trump, jenž už před lety z pozice pouhého pozorovatele patřil k nejhlasitějším pochybovačům o Obamově právu kandidovat, vzápětí vyjádřil vážné obavy, zda na tom Harrisová není stejně, když s námitkami přišel tak kvalifikovaný a talentovaný právník. Eastmanovo zpochybnění, umocněné Donaldem Trupem i jeho poradcem pro volební kampaň Ellisem, si teď už žije virtuálním životem. Je jedno, že ho valná většina dotázaných ústavních právníků považuje za nesmysl, a profesor Laurence Tribe z Harvardovy univerzity jej dokonce označil za „total B. S.“, tedy „úplnou kravinu“. Potvrzujících retweetů se dočká Eastman, ne Tribe.

Stejně tak lze očekávat, že na síle nabudou další varovné hlasy z tábora podpůrců Donalda Trumpa, určené potenciálním voličům Harrisové. Jde o to, že rozhodující hlasy, které by Kamala Harrisová mohla Bidenovi přitáhnout, patří černým a obecně menšinovým voličům. K nim míří pokrytecky vznášená pochyba: je Harrisová dostatečně černá, vždyť její matka pochází z Indie a otec z Jamajky? Je dost menšinová, když vždy patřila ke střední třídě, a než se stala senátorkou, byla prokurátorkou?

Obě námitky spojuje to, že jejich cílem není přesvědčit potenciální voliče Harrisové (a Bidena), aby změnili názor a volili Trumpa (a Pence). Jejich cílem je přesvědčit zejména černé Američany a příslušníky marginalizovaných menšin, aby nešli volit a zůstali doma, protože to stejně nemá cenu. Nominační sjezd Republikánské strany na tom nejspíš nezmění nic. O postoje a politické cíle viceprezidentské kandidátky demokratů, které jsou víc pragmatické než progresivistické, tu zkrátka nejde.

Kamaly Harrisové se nejvíc bojí ti, kdo se bojí o vítězství Donalda Trumpa, a ne ti, kdo se bojí o Ameriku. I tak lze rozumět volebnímu sloganu kampaně Biden–Harrisová: tyhle volby jsou „bitvou o duši národa“.

Rozhodující hlasy, které by Kamala Harrisová mohla Bidenovi přitáhnout, patří černým a obecně menšinovým voličům