Život bude chvilku jiný, smiřme se s tím

LN Patří strach z nemoci covid-19 mezi „dobrý“stres, který nás třeba udržuje v pozornosti, abychom se nenakazili, nebo je to skutečně už hrůza z pandemie se všemi souvislostmi?

Stres podle mého názoru není ani dobrý, ani špatný. Je to adaptační reakce, jíž je naše tělo vybaveno, protože bylo v minulosti výhodné být této reakce schopen. To, k čemu směřuje váš dotaz, je asi určitá míra úzkostnosti – a tady bych určitě souhlasila s tím, že to je v době planetární pandemie rozumná reakce, která může být pro člověka výhodou. Intenzita stresové reakce obecně záleží zejména na tom, jak moc nebezpečný vnímáme vyvolávající faktor, tedy nikoli na tom, jak je skutečně nebezpečný. Takže v závislosti na tom, jak se mezi sebou lišíme ve vnímání nebezpečnosti covidu-19, také vykazujeme širokou paletu symptomů stresové reakce.

LN Blíží se konec prázdnin a rodiče se školními dětmi jsou už možná nervózní, že se dítě v kolektivu nakazí. Je to tak v pořádku, nebo by se neměli příliš trápit?

To je otázka spíše na psychology, ale asi obecné doporučení je nesnažit se dostat pod kontrolu něco, co pod kontrolou mít zkrátka nelze. Některé věci, například to, zda a kdy se nakazíme infekční chorobou, zcela pod kontrolu nedostaneme nikdy.

LN Jak se dá podobný stres zvládnout, měli bychom si na onen tlak zvykat?

V současnosti se nacházíme na zajímavém milníku, kdy ta jarní relativně krátkodobá stresová reakce populace přechází do chronického stadia. Z výzkumného hlediska je to vlastně extrémně zajímavé, protože můžeme sledovat, jak se lidé v reálném čase adaptují na novou situaci. Ta adaptace má mnoho úrovní, čistě biologickou, ale i psychosociální. Část lidí přivykne rychleji, jiní budou mít potíže. Obecné doporučení směřuje k tomu, abychom akceptovali, že situace bude minimálně nějakou dobu „jiná“, a vymysleli, co nám pomáhá v tom „novém normálu“přežít. Pozoruju, že řada lidí kolem mne se otáčí k tvorbě, umění i řemeslům, je to velmi zajímavé sledovat.

LN Existuje nějaký návod, jak se podobného napětí jako dospělý mohu zbavit?

Obecná doporučení pro podobné situace zahrnují obvykle strukturovanou denní rutinu, dostatečné množství pohybové aktivity, pobyt venku, rozumně udržovat sociální kontakty a něco vytvářet.

LN Může úzkost dopadnout také na děti? A jak se to může projevovat?

Rozhodně může. Projevovat se to kromě jiného může širokým spektrem zdravotních příznaků. Jaké důsledky bude mít současná situace pro děti z dlouhodobého hlediska, můžeme v současnosti pouze odhadovat. Je ale klidně možné, že v něčem mohou být některé důsledky celé současné situace i pozitivní.

LN Jak by mohli rodiče a učitelé dětem pomoci?

Myslím, že rodiče i učitelé by měli přijmout, že aby mohli být dětem řekněme v obtížné či nové situaci oporou, musejí být autoritou. Musejí přijmout to, že jsou autorita, a snažit se, aby tato autorita byla správná. Pevná, stabilní, robustní. Myslím také, že je i s relativně malým dítětem možné – s určitým stupněm zjednodušení – situaci probrat a vysvětlit, co se kolem nás děje, aniž bychom ho výrazně zúzkostnili.

LN V neposlední řadě tady jsou učitelé. Ani ti nejsou v lehké situaci. Co se dá poradit jim?

Učitelům bych chtěla v první řadě poděkovat, jelikož stojí v první linii zcela nové situace, která tu v posledních dekádách nebyla. Doporučila bych zejména to, aby se aktivně soustředili na aktivity, které jim pomáhají náročné situace zvládat. Lehce se to řekne, hůře se to udělá, ale udržet si třeba určitý stupeň fyzické aktivity či kreativní činnosti ve volném čase je vitálně důležité.

LN Co když tu nálož strachu přestanou zvládat?

V takovém případě je bezesporu namístě vyhledat odborníka. Stát se to může každému z nás a vědět, kde je hranice, kdy něco již nezvládám, je velmi důležitá znalost.

LN Může se stát, že dítě, rodič, učitel bude muset jít do domácí karantény. Ani to asi není lehká situace... Kdo by měl pomoci?

Myslím, že zde je role pro orgány veřejné správy, které by měly stanovit návaznosti péče – včetně péče o duševní zdraví – v okamžiku, kdy někoho do karantény odesílají. To, že tyto orgány místy takové návaznosti definovány nemají, ale není primárně jejich chyba. Uvědomme si, že do rozvoje krajské hygienické služby se v minulosti investovaly minimální finanční prostředky. Než někoho masivně zkritizujeme, je dobré uvážit, zda daná instituce vůbec měla kapacitu daný úkol splnit.

Určitá míra úzkostnosti je docela rozumná, říká lékařka profesorka Julie Dobrovolná z centra Recetox Masarykovy univerzity v Brně, která se dlouhodobě zabývá výzkumem stresu.

LN Dal by se stres pramenící z covidu, tedy neznámé nemoci, porovnat s něčím, co už známe a umíme zvládat?

Situaci s tak širokým společenským dopadem a „neviditelným“nepřítelem jsme tady v poslední době vůbec neměli. V něčem je podobná válečnému stavu – dotýká se v podstatě celé populace, ale ne všichni jsou v první linii kontaktu s infekcí. Pak jsou tu ekonomické souvislosti – řada lidí více pociťuje právě tyto aspekty než přímý biologický dopad infekce. Stres nezpůsobuje pouze covid-19, ale i politická a společenská odpověď na něj, všechna ta opatření mohou být vlastně děsivější než samotný virus. Takže je otázka, zda se nám do budoucna podaří minimalizovat negativní dopad těchto opatření, a přitom udržet šíření viru na uzdě.